Tak dnes si naši klienti v naší léčebně sáhli zase hlouběji do svých duší. Závislost na čemkoli je důsledek onemocnění lidské duše, nevhodný způsob řešení bolestí a traumat, které jsme prožili nebo prožíváme. Dnešní téma psychoterapeutické skupiny bylo: "Dopis tátovi.." Napsala jsem si dopis s nima...Tady je...
Ahoj tati...
Zemřel jsi mi, když mi bylo 25 let. Zemřel si nečekaně, bez předchozího varování..Ani jsem Ti nestihla říct, co jsi pro mě v životě znamenal. A znamenáš, táto! Možná jsem to v té době, kdy jsi zemřel, ještě nevěděla. Vlastně určitě jsem to tehdy nevěděla.
Promiň, že od dopisu pro Tebe odbíhám, ale mám tu lidi, které mám ráda a jsou v problému stejně jako kdysi já. A teď potřebují moji pomoc. Vím, že mi rozumíš.
Od té doby, co nejsi mezi námi jsem si uvědomila, kolik věcí jsi mě naučil. A pochopila jsem snad Tvou duši.. A co víc, pochopila jsem , že ji mám po Tobě. Bohémskou, uměleckou, laskavou a empatickou po mámě...Vždyť víš..
Jdu ve Tvých šlépějích. Víš to? Muži, se kterými se v životě setkávám, mají vždy něco z Tebe. Dobře to vidím! Snad mi je posíláš tam odjinud, z jiných břehů.. Statečně se peru se svou závislostí už dvanáct let! Vím, že jsi na mě pyšný.
Cítím Tě nad sebou v každou chvíli. Taky moc dobře vím, že jsi mi tehdy v tom rozhodujícím okamžiku, mém rozhodujícím okamžiku na pokraji života a smrti "upít se x žít", pomohl tam od zhora, kde to nikdo z nás smrtelníků ještě nezná. Děkuju za tu pomoc, navedení na správné lidi, podporu, vedení v životě.
Budu se snažit i dál jít tak, aby měl můj život smysl. Prosím, ochraňuj mě tam z dáli. Přimluv se ať můžu i dál nosit Boha stále v sobě. Ať hříšník jsem jen z nevědomosti. Budu se o to snažit.
Prosím Tě o lásku, tati...
Asi přijde chvíle, kdy se setkáme, ale ještě je čas..Prosím o něj, tady dole na tom pozemském světě.
S láskou...Moni
