Dělej to, co po tobě chtějí ostatní...
Takové myšlenky ho napadaly často, zejména když si uvědomil, že když přišla nějaká chvíle, kdy měl pocit, že se mu něco podařilo, že může mít z něčeho radost, tak to vzápětí bylo vykoupeno tím, že byl potrestán, případně mu bylo vysvětleno, že nic neumí, že všechno pokazí, že se chová nepatřičně a ostatním působí bolest.
Bolest, to je to, co určitě nechtěl, aby okolí cítilo. To bude raději on trpět, než aby působil bolest. A už vůbec ne mamince, která si s ním vytrpěla své, která o něj pečovala a starala se, aby se mu nic nestalo. Maminka byla ta, komu je třeba dělat radost, protože to ve svém životě měla těžké. Byla to neskutečně silná žena. Lukáš by byl rád takový jako ona, která musela zvládnout úmrtí jeho tří sourozenců v kojeneckém věku, která se musela o něj postarat sama, když od nich otec v jeho šesti letech, bez jakéhokoli vysvětlení, odešel. Kromě alimentů o něj pak neprojevoval žádný zájem a vzal ho na vědomí, až když mu bylo 16 let a začali spolu chodit na pivo. Do té doby pro něj neexistoval. A on by přitom tak rád měl vedle sebe otce jako ostatní kluci ve třídě.
Maminka se mu sice snažila vytvořit milující prostředí, ale někdy to už přeháněla. Třeba už i tím, že se o něj tak bála, že ho až do třetí třídy vodila do školy za ruku a před školou mu vždycky chtěla dát pusu na rozloučenou. To se vždycky snažil co nejdříve vytrhnout z jejího objetí a už už být ve škole, jen aby ho nikdo neviděl, že mu máma dává pusu. To by byla taková ostuda! Úplně stačilo, že si o něm od první třídy kluci ve třídě mysleli, že je šprt, protože se vždycky hlásil. Znal odpovědi na otázky paní učitelky a ta ho chválila a dávala mu hezké známky. Myslel si, že tak to je dobře, že tím dělá radost paní učitelce i doma mamince. Dělej to, co po tobě chtějí ostatní, nevykřikuj, s nikým se nehádej a poslouchej. A tak se tak choval. Paní učitelka byla ráda, maminka byla ráda, ale on cítil, že něco není v pořádku, protože ho nikdo nechtěl vzít k sobě do party, nikdo nechtěl, aby byl v jeho fotbalovém mužstvu. Nikdo s ním nechtěl být kamarád. A on tak chtěl někam patřit, on tak chtěl mít kamarády.
A tak se postupně změnil a už se nehlásil, už se nesnažil mít dobré známky, nesnažil se být ten, kdo něco umí, už nebyl tím šprtem. A zjistil, že ho kluci začali brát mezi sebe a on si mohl vybrat, do které party bude patřit, ve které se bude cítit „mezi svými“. Zjistil, že to, co mu doma zakazovali, je vlastně fajn, že potáhnout si s jointu a k tomu se napít vína pomůže k tomu, že svět je barevnější a veselejší. A tak si začal užívat a ve třinácti z něj byl už uznávaný člen party, která spolu trávila každou volnou chvilku a vždy si dokázala najít způsob jak sehnat trávu nebo něco k pití.
Doma se to sice mamince nelíbilo, měla obavy z toho, že zanedbává školu a vůbec nemyslí na budoucnost, ale jemu to bylo jedno. On žil a užíval si. Už nebyl tím odstrčeným srábkem, už byl plnohodnotným členem party. Už mu ale nestačila jen tráva a k tomu víno a tak experimentoval a nechával se unášet vlnami poživačné závislosti.
Střední školu sice, i když s odřenýma ušima, dokončil, ale i tak se nedokázal zapojit do běžného života. Vše mu připadalo nezajímavé, šedivé a pomalé. Uspokojení mu poskytovala jen kombinace tvrdých drog a alkoholu. Co na tom, že neměl stálou práci, maminka vždy dala na jeho sliby a poskytovala mu ubytování a jídlo. Co na tom, že si nedokázal najít žádný trvalejší vztah, vždyť ona se vždy našla nějaká žena, která mu za pár gramů pomíjivého uspokojení poskytla patřičnou odměnu.
Uměl si poradit, uměl si najít způsob jak si opatřit drogu, naučil se ji dobře maskovat a lhát sobě i ostatním, že je vše v pořádku, že má vše pod kontrolou. Dovolil, aby ho závislost ovládla, dovolil, a sám dobrovolně roztáčel, bludný kruh závislosti a nevěděl jak má tuto spirálu zastavit.
Neúplná rodina, nedůsledná výchova, pocity malého sebevědomí, nedůvěra v sebe sama, nedovolit si žít vlastní život, tj. bludný kruh plnění přání ostatních, kde na vlastní přání nezbývá místo. Lukáš ve své slušnosti, empatii k ostatním a touze po uznání prožíval okolnosti, které zabraňují vlastní svobodě, vlastnímu rozhodnutí a vlastnímu plnohodnotnému životu.
Drogy, alkohol a další návykové chování jsou jen další oblastí, která uzavírá člověka v nesvobodě a závislosti. Paradoxně tato cesta návykových látek zprvu uvolňuje cestu ke chvilkové svobodě, avšak ve sledu množství a času uzavírá člověka ještě do většího bludného kruhu, než byl před jejich užíváním.
Lukáše jsme poznali před dvěma lety. Zvolil tehdy novou cestu střízlivého života. Dostal chuť poprat se s minulostí a přijmout ji. Je to 14 měsíců, kdy se návykových látek nedotkl. Je to 14 měsíců, kdy začal pracovat na osamostatnění a pocitu vlastní svobody. Prvním jeho přáním bylo vlastní bydlení. Tento krok si splnil. A tak krok po kroku jde svou svobodnou cestou životem dále. S pokorou a odvahou prostě jde…Čistý a střízlivý..
Autoři: Monika Hoffmann (Plocová), Tomáš Böhm
Monika Plocová
Ne-vinně ne-mocný
„Nedělej to“, „nevykřikuj“, „seď pořádně“, „nevrť se“, „buď zticha“, „podívej se na ostatní, jak jsou hodní a nezlobí“.... Jsou vám tyto pokyny povědomé? Uvědomujete si, kdy a kde jste je poprvé slyšeli?
Monika Plocová
Není to škoda?
“Je mi 16 let a nemám rád nové věci. Z čehokoliv, co je pro mě nové a je to spojené s mojí osobou ( to je mimo rodinu a kamarády ), mám zvláštní pocit. Jsem z toho nervózní a nesvůj. Celkově se sám se sebou necítím dobře.
Monika Plocová
Maminka je závislá
Chtěla bych se zeptat na svou maminku. Pije už minimálně 6 let. Není to o tom, že by byla každý den. Většinou začne v pátek a končí v úterý. V následující dny má hrozné kocoviny a je jí špatně.
Monika Plocová
Poselství z léčby...
Ze své závislosti na alkoholu jsem se dlouho pokoušela léčit ambulantně. Nějaké týdny to klapalo, ale prostě jsem to nedala.
Monika Plocová
Láska?
„Přiděláš mi konečně ten lustr? Čekám na to už měsíc!“ řekla ona. „Musím být v práci až do večera. Přijedu pozdě!“ řekl on.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Nová odhalení z fakulty: studenti viděli vraha dřív, policie byla v budově víckrát
Premium Masový vrah David K., který v prosinci při střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v...
Na důchodce zaklekli, chalífát neřeší. Němce děsí mdlé reakce jejich politiků
Premium Snímky stovek radikálních islamistů demonstrujících v ulicích severoněmeckého Hamburku, kteří...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
- Počet článků 106
- Celková karma 18,78
- Průměrná čtenost 1510x
Jsem žena, terapeutka, adiktoložka, jsem člověk. V životě jsem zažila spoustu příběhů lidí, kteří se dostali do závislosti na alkoholu či jiných návykových látkách. Před mnoha lety jsem závislost prožila. Díky svému poslání mohu zažívat příběhy těchto lidí, kteří si vybojovali zpět zdraví a kvalitní život, stejně jako kdysi já. Jsem autorkou léčebného pobytového systému v délce 33 dní. Jsem zakladatelkou prvního soukromého anonymního zařízení pro překonání závislosti - Branického sanatoria Moniky Plocové. Pomáháme formou pobytového programu i formou ambulantních individuálních programů pro překonání závislosti.
Monika Brenner (Plocová)
www.monikaplocova.cz
www.facebook.com/mgrmonikaplocova
plocova@monikaplocova.cz