Firmy, zisky a sociální stát

Poslední dobou se zde na blogu objevují články, které se snaží ukázat, jak "špatné" je, když nakupujeme levné zboží z východu, a jak ještě mnohem horší je, když ti zlí, oškliví podnikatelé na ten východ přesouvají svoji výrobu ... A většinou se ať již přímo v článku, nebo v následné diskusi objeví celá řada "argumentů", že jak ti nakupující, tak ti přesouvající si kopou vlastní hrob, neboť nepodporují domácí ekonomiku, ta slábne, a slábne ... a slábne ... a až bude úplně nejslabší, tak si nás tady ti číňané koupí i s pantoflema.   Nechám prozatím stranou problematiku těch zákazníků, kteří zboží z dovozu kupují - tomu se budu možná věnovat v některém z dalších článků. Dnes bych se rád zaměřil na ony zlořečené podnikatele, kteří místo aby vyráběli pěkně doma za místní mzdové náklady a při dodržování místně platných pracovněprávních, ekologických, hygienických a dalších norem, tak v honbě za mrzkým ziskem přesouvají výrobu tam, kde nic z výše uvedeného neplatí a není třeba dodržovat.  Samozřejmě, že je to od nich ošklivé, nečestné a nesportovní jednání ... Nicméně je to také jednání naprosto logické a racionální.   Mějme ideální případ rozdělení trhu jednotlivými výrobci, všichni výrobci se chovají "sociálně zodpovědně", vyrábějí v místě působnosti, řádně platí své zaměstnance a stačí jim zisk, který dosahují při takovémto způsobu podnikání. Pak přijde nová firma, která se chce prosadit na trhu, ovšem pokud by se chovala stejně jako konkurence, velmi pravděpodobně by neuspěla, neboť trh je již obsazen. V takovém případě má firma v zásadě dva možné scénáře jednání:   a) chovat se "sociálně zodpovědně", dodržovat všechny výše uvedené požadavky a smířit se s tím, že žádný zisk nebude, ale společnost neutrpí ani žádnou ztrátu   b) chovat se striktně dle stanov firmy, kde se praví, že hlavním a jediným cílem firmy je tvorba zisku, a k maximalizaci tohoto zisku využít všech dostupných možností ... a nějaká ta společnost ať si třeba políbí.   Předem uvádím, že VŽDY bude nenulový počet těch, kteří se při rozhodování mezi vlastním ziskem a ziskem společnosti rozhodnou pro první uvedenou možnost ... Komunismus opravdu nefunguje, a tvrzení, že společenské zájmy jsou vždy nadřazené zájmům osobním je sice líbivé, ovšem ne zcela pravdivé. Stačí jedna jediná firma, která si zvolí cestu uvedenou pod písmenem b), a konkurenceschopnost donutí k takovému chování i většinu ostatních firem z oboru. Mají totiž na výběr - buď se přizpůsobí konkurenci, a zisky jim zůstanou, případně se ještě zvýší, nebo se nepřizpůsobí a zkrachují.   Majitelé a management firem vyrábějících v Číně, Indii a dalších zemích samozřejmě dobře ví, že svým počínáním nepodporují "domácí" ekonomiku ... Ba dokonce možná i ví, že tuto domácí ekonomiku přímo poškozují, ovšem je jim to tak nějak jedno. Ono jednotlivci může být vcelku ukradené, jaká bude za pár let životní úroveň v České republice nebo Evropě, pokud bude mít dotyčný dostatek prostředků na to, aby se přesunul někam, kde bude zrovna v tu dobu "civilizovaný svět" - a tyto protředky získá nejsnáze právě důslednou minimalizací nákladů na výrobu. Ano, je to asociální, egoistické a "nemorální" jednání, ale je to také zároveň čistá win strategie ... A těžko se divit, že tuto výherní strategii firmy využívají. Lidé nikdy nebudou milí, altruističtí kolektivisté dbající na nějaké to "blaho společnosti" - respektive možná i budou, ale nikdy ne všichni.       P.S.: Ano, patřím mezi ty, pro které je vlastní prospěch důležitější než prospěch společnosti ... A ne, nevidím na tom nic špatného. Nepotřebuji, aby se měli dobře všichni - úplně stačí, když se budu mít dobře já, a k tomu (nejen výše uvedená) win strategie poměrně dobře slouží.