Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Příběh Přemysla Pittra - dokončení

Stěží si dnes umíme představit a docenit, jakou odvahu a nadhled projevili Pitter a jeho přátelé, když se ujali těsně po válce v tehdejší rozjitřelé atmosféře německých dětí. Však mu to jeho protivníci z řad komunistů nezapomněli za krátký čas tvrdým způsobem vrátit, když získali v našem státě absolutní moc. Proces, jenž vyvrcholil Únorovým pučem, připravovali během prvních poválečných let velmi systematicky. Průběžně se zmocňovali všech důležitých pozic ve státním aparátu. Neustálou propagandou vytvářeli ovzduší demagogie a zaslepenosti vůči pravdě, takže pro většinu národa opravdu znamenalo jejich vítězství naději na vytvoření kýženého ráje na zemi. Pro nikoli bezvýznamnou menšinu ale znamenalo převzetí moci komunisty – Vítězný Únor - začátek období neslýchaného násilí a teroru. Ti, kdo nesouhlasili s komunisty, byli nazváni třídními nepřáteli a měli na výběr jen dvě možnosti – bezpodmínečně se podrobit (a ve většině případů být zbaveni veškerého majetku a navíc s vyhlídkou kriminálu – prakticky z jakéhokoli důvodu, a často zcela bezdůvodně - aby se naplnily potřebné kvóty v pracovních táborech), nebo před „diktaturou proletariátu“ (ve skutečnosti stalinistickou mafií) ze země utéci.

Rozhodnutím státu byly v roce 1948 všechny sociální a výchovné ústavy znárodněny, Milíčův dům převzal pražský Ústřední národní výbor. To, co si netroufli němečtí okupanti, tedy zlikvidovat Pittrovu sociální práci, provedli noví páni (zvaní soudruzi) pouhým škrtnutím pera. Jen díky tomu, že na jeho provoz nebyly peníze, směli v něm nadále působit dosavadní vychovatelé. Po celou předchozí dobu byli jeho chovanci jen děti ze sociálně slabých rodin nebo žijící ve špatných podmínkách – to bylo hlavní výběrové hledisko. Nyní se situace změnila. Milíčův dům musel bez rozdílu přijímat všechny děti, jejichž matky chodily do práce. Navenek to vypadalo pokrokově, ale pokrokové to nebylo. Individuální péče, práce s odlišnými dětskými osobnostmi, na které se zakládalo výchovné působení tohoto zařízení, tím byla zcela znemožněna. Olze Fierzové, která odjela na pohřeb své příbuzné do Švýcarska, komunistický režim nedovolil návrat zpátky.

Přemysl Pitter se ocital pod čím dál silnějším politickým tlakem. Bylo mu přikazováno, aby vychovával děti v „duchu proletářského internacionalizmu“ tak, aby se z nich stali „budovatelé komunismu“. Zároveň byl nucen zasedat v různých komisích, na jejichž rozhodování neměl vliv a přihlížet tomu jak se schvalují rezoluce, s nimiž nesouhlasil. Měl podávat důvěrné zprávy o svých spolupracovnících a zároveň věděl, že k témuž jsou nuceni i oni. Od března 1950 mu byly zakázány veškeré náboženské projevy. Situace eskalovala dvěma událostmi. Tradiční oslavy Vánoc se v tomto roce zúčastnil nebývale vysoký počet dětí (přišlo jich 250), Milíčův dům navštívilo také neobvykle vysoké množství bývalých chovanců. Vyznělo to jako protest proti režimu a většina návštěvníků se také přišla se svým „strýčkem Přemyslem“ rozloučit. Všichni – děti i dospělí - tušili, že to byla poslední veřejná akce, kterou bylo Pitrovi dovoleno pořádat. Druhou takovou událostí byla schůze rodičovského sdružení. Měl zde promluvit o nově zaváděných zařízeních pro děti a mládež – jeslích, mateřských školkách a družinách mládeže, jež se tehdy všude zřizovaly, aby umožnily ženám „zapojit se do pracovního procesu“. Pitter měl na tyto trendy docela jiný názor, než komunisté. Pro svůj názor si ovšem vyhledal autoritu, kterou mohli jen obtížně vyvracet – sovětského komunistického pedagoga Makarenka a jeho tehdy velmi známý spis „Začínáme žít“. Z jeho díla vybral citát „základem socialistické společnosti je rodina“, který uzavřel slovy: „Proto nemůže být naším ideálem sebelepší ústav, nýbrž rodina, ve které se může matka věnovat svým dětem." Potlesk rodičů nebral konce a utvrdil jeho rozhodnutí rozejít se s režimem, ovšem také – rozchod komunistického režimu s ním.

Místní výbor KSČ poté žádal jeho okamžité odvolání. STB u něj vykonala prohlídku, během které mu uloupili zahraniční korespondenci. Musí se okamžitě vystěhovat z Milíčova domu (který, jak víme, vznikl a byl postaven jeho zásluhou) do ubohého podnájmu. Z Milíčova domu udělali komunistré obyčejnou školní družinu a Pittrovi do něj zakázali přístup. Dětem musí oznámit, že odchází na zdravotní dovolenou a představit svou nástupkyni. Jde k výslechu, kde je obviněn ze špionáže a z popuzování proti lidově-demokratickému zřízení. Zároveň se dozvídá, že ho čekají nucené práce v jáchymovských uranových dolech. Dostává předvolání k prokurátorovi. Není na tom zdravotně ve svých 55 letech nejlépe, má potíže se srdcem. Je velmi pravděpodobné, že těžká fyzická práce v nelidských podmínkách uranových dolů povede k jeho předčasné smrti. Navštěvuje lékaře v nemocnici, kde ho objednávají za několik dní na vyšetření. Posílá prokurátorovi z nemocnice oficiální omluvenku. Tak získává potřebný čas na přípravu útěku. Pochopil, že zde je jeho práce pro náš národ na dlouho znemožněna a doufal v nějakou možnost pomáhat mu z ciziny. V této době je již hranice (zejména se západními zeměmi) neprodyšně uzavřena. Při hledání možností jak utéci pomáhá ze Švýcarska Olga. Cesta ven přes hranice vede přes východní Německo do Berlína, kde se přes západní sektor dostává do Anglie. Cesta je plná zádrhelů a podivuhodných „náhod“. Nakonec se zdaří i díky neohrožené pomoci otce jednoho z německých hochů z akce „Zámky“ - projede přes východní Německo díky jeho občanskému průkazu.

Nastává etapa života v exilu. Po tříměsíčním zdravotně-studijním pobytu v Anglii, odkud se českým posluchačům ozývá ve vysílání BBC, (a tak je upokojí, že se jeho útěk zdařil) je v roce 1952 jmenován duchovním správcem bavorského tábora pro uprchlíky z komunistických zemí Valka u Norimberka. Po boku má už napořád Olgu Fierzovou. V tomto barákovém sídlišti je ubytováno kolem 4000 uprchlíků, většinou mladých lidí mezi 18-30 lety. Asi polovina z nich utekla z Československa. Jejich životní podmínky jsou velmi obtížné, čekají tu nekonečně dlouho na vyřízení žádostí o politický azyl do nejrůznějších zemí. Mezi nimi je nepochybně mnoho komunistických agentů. Na denním pořádku tu jsou národnostní třenice, rvačky, krádeže, běžná je pohlavní promiskuita a prostituce. Mnoho lidí v bezvýchodné situaci propadá depresím a alkoholizmu. Situaci zhoršuje jejich nečinnost – status tábora nedovoluje uprchlíkům být zaměstnán a pracovat. Co je horší, je mezi nimi množství kolaborantů, kteří využívají svých jazykových znalostí a stávají se táborovými funkcionáři. Tato situace vyvolává u řadových uprchlíků pocit beznaděje. Tábor tak získal u obyvatel nedalekého Nerimberka velmi špatnou pověst, kterou posilovaly místní bulvární plátky.

Pitter se této situace nezalekl a začal pracovat. Obnovil činnost táborové kaple a pojmenoval ji Husův sbor. Zde bylo centrum Pittrova působení – konal zde pravidelná nedělní shromáždění, organizoval biblické hodiny, navštěvoval nemocné a ty, kdo se dostali do táborové věznice, zřídil zde knihovnu s půjčovnou. Přesto, že se s Olgou hodně snažili, nějaké hmatatelné výsledky své práce příliš neviděli – a občas z toho propadali zoufalství. Přesto se vždy znovu vzchopili a pokračovali v práci. Nakonec doba jejich působení v táboře Valka dosáhla deseti let, a jejich činnost zůstala trvale zapsána v paměti těch, komu sloužili. Kromě této pastorační práce ale pracovali i jinak: Přemysl Pitter připravil do tisku 3 sbírky svých projevů, pro Československou dálkovou školu v exilu napsal Základy náboženského života. Olga dokončila v angličtině rukopis „Přemysl Pitter a jeho dílo“ pro anglické přátele. Pitter byl také aktivním spolupracovníkem českého vysílání rozhlasových stanic BBC a Svobodná Evropa, která pravidelně vysílala jeho nedělní promluvy v táboře Valka. Když éra práce ve Valce skončila, bylo Pittrovi již 67 (Olze bylo 62) a byl tedy již zralý na odchod do důchodu. Nic takového se nestalo.

Po dlouhém období, který Přemysl a Olga věnovali práci pro druhé, se usadili ve Švýcarsku. Malé dědictví po tetě umožňuje Olze pořízení dvoupokojového bytu v Affolternu nedaleko Curychu. O nějakém odpočinku není ani teď možno mluvit. Pitter až do roku 1967 pokračuje v pravidelné spolupráci se stanicí Svobodná Evropa. Společně s Olgou začali vydávat Hovory s pisateli – jakýsi nábožensko-politický věstník, v němž jednak odpovídali na konkrétní dotazy čtenářů, které pokládali za symptomatické a také zde uveřejňovali Pittrovy duchovní, náboženské, etické a politické úvahy. Hovory s pisateli rozesílali zájemcům po celém světě – těm, kdo si o ně napsali, ale i těm, o nichž Pitter předpokládal, že o ně mají zájem.

V roce 1964 Přemysl Pitter uskuteční vytouženou a dlouho odkládanou cestu do Izraele. Byl sem už mnohokrát pozván bývalými chovanci ze zámeckých ozdravoven. Návštěva má i oficiální stránku – byl pozván vedením památníku utrpení Židů Jad Vašem v Jeruzalémě, aby zde v tzv. Aleji spravedlivých slavnostně zasadil stromek, pod kterým se objevuje tabulka s jeho jménem (později přibude i stromek Olgy Fierzové). Je to čestné vyznamenání lidem nežidovského původu, kteří bez ohledu na nebezpečí účinně pomáhali Židům v sobě jejich vyhlazování Nacisty. Setkává se tu s různými významnými lidmi, např. se známým myslitelem Martinem Buberem, tehdy již 86letým starcem. Přesvědčuje se o velmi pozitivním vztahu Izraelců k T. G. Masarykovi při návštěvě kibucu Kfar Masaryk. O své návštěvě Izraele pak obsáhle referuje nejen v „Hovorech s pisateli“, ale také v curyšské revue Aufbau.

Když nastává „jarní tání“ 1968 v Československu, vkládá Pitter do tohoto procesu velké naděje a přemýšlí dokonce o návratu domů. Zhroucení politického uvolnění po vpádu armád Varšavské smlouvy je proto pro něj o to větším zklamáním. Přichází další velká vlna československých uprchlíků, kterým Švýcarsko otvírá své hranice, a Přemysl Pitter je společně s Olgou Fierzovou opět připraven jim pomoci. Stojí u zrodu curyšského Husova sboru Čechů a Slováků. I ve svých 73 letech je jeho hlavním kazatelem, je ale zároveň k dispozici všem novým exulantům, kteří potřebují pomoc při orientaci v nové zemi. Ve středu jeho zájmu jsou jako vždy především děti – a tak nechybí při založení nedělní a později Československé doplňovací školy v Curychu a při mnoha dalších aktivitách. Nepřestává také v literární činnosti a vydává dvě – své nejrozsáhlejší – knihy v německém překladu „Duchovní revoluce v centru Evropy“ a „Pod koly dějin“. Zejména Duchovní revoluce v centru Evropy vzbudila zájem mnoha lidí, protože se tehdy celá demokratická Evropa zajímala o Československo. V této knize nalezli její čtenáři odpovědi na mnohé své otázky a odhalila jim původ a kořeny české obnovy a duchovního odboje proti zvůli a násilí, které naši zemi v historii postihly.

V sedmdesátých letech je Přemysl Pitter poctěn vysokými vyznamenáními a oceněním svého životního díla: Spolková republika Německo mu uděluje nejvyšší státní vyznamenání za poválečné úsilí o záchranu německých dětí, v den svých osmdesátin. 21.června 1975 dostává čestný doktorát teologie curyšské univerzity. In memoriam pak získáva v konečně svobodném Československu roce 1991 Řád T. G. Masaryka.

Přemysl Pitter zemřel v Curychu po krátké nemoci 15. února 1976.

Poznámka MP

Tato stať je z větší části napsána dle knihy Pavla Kohna „Můj život nepatří mně“, jež byla vydána v roce 1995 při příležitosti 100 výročí narození Přemysla Pittra.

Osoba tohoto mimořádného Čecha, jehož činy, myšlenky a spisy byly dlouho pod příkrovem zapomenutí, mne začala zajímat již v druhé polovině 80. let. Zjistil jsem totiž, že do okruhu jeho přátel a příznivců patřili ve 30. a 40. letech prarodiče mé ženy. Její babička si pak s Přemyslem Pittrem vyměnila mnoho dopisů v 60. a 70 letech – některé z Pittrových dopisů jsou doposud v držení členů naší rodiny.

 

Autor: Martin Pinc | pondělí 17.5.2010 19:30 | karma článku: 13,08 | přečteno: 1373x
  • Další články autora

Martin Pinc

Tajný prostor Jáchymov

Tak se jmenuje kniha historiků Karla Kaplana a Vladimíra Pacla z roku 1993. Protože je dávno rozebraná, je dosti obtížně k sehnání v tištěné podobě, na internetu ji ale lze najít. Zdroje, ve kterých lze prostudovat její obsah, referující o brutalitě komunistické moci, jež se projevila m.j. posíláním politických vězňů do koncentračních táborů na nucené práce v uranovém průmyslu, jsou pro zvídaného čtenáře snadno přístupné. Přestože byla tato kniha zpracována seriozními vědci a existuje množství dalších pramenů, například vzpomínek bývalých vězňů, přetrvává i u nás mezi určitou skupinou lidí názor, že si tyto stovky, ba tisíce svědků vymýšlí a že realita byla jiná. Člověk až má z jejich příspěvků na internetu dojem, že tito muklové snad jezdili do lágrů za odměnu jako do nějakého rekreačního zařízení.

27.5.2012 v 18:30 | Karma: 15,34 | Přečteno: 1639x | Diskuse| Společnost

Martin Pinc

Myšlenkový svět stavitelů mariánského sloupu

Podle prohlášení pražského primátora B. Svobody (deník Metro 7.5.2012) má být obnoven historický vzhled Staroměstského náměstí. Deník Metro: „Prvním krokem k návratu historické podoby náměstí je obnova barokního mariánského sloupu, stavby, která v historii vyvolávala ještě větší kontroverze než samotná dostavba radnice.“ Jeho obnova je předmětem vzniku a činnosti Společnosti pro obnovu mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze. Tato společnost se na svých webových stránkách snaží převědčit čtenáře, že své úsilí o „znovupostavení sloupu chápe také jako duchovní symbol obnovy národa v situaci znovunabyté svobody. Obnova sloupu má být dle našeho prvního čestného předsedy kardinála Františka Tomáška činem smíru a vzájemné tolerance.“ Skutečné cíle a záměry, spojené s opětovným vztyčením sloupu ovšem skrývá. Přesto není vůbec těžké jim porozumět jako „zbožné lži“, jejich záměry jsou totiž zřetelně čitelné z webových stránek Měsíčníku České misie v Chicagu „Hlasy národa“, na něž Společnost pro obnovu sloupu odkazuje.

14.5.2012 v 9:30 | Karma: 17,36 | Přečteno: 1795x | Diskuse| Společnost

Martin Pinc

O romské identitě (existuje vůbec?)

Několik posledních článků redaktora MF Dnes Patrika Bangy vyvolalo velký rozruch nejen mezi čtenáři blogů na Idnes. Pan Banga v podstatě obvinil český stát z toho, že způsobil současnou vysokou kriminalitu romského etnika u nás tím, že neřešil jeho zaměstnanost. Z jeho článků rovněž vyplynulo, že by zřejmě přivítal státní paternalismus, tj. aby stát vzal do vlastních rukou nejen péči o vzdělání, ale rovnou výchovu svých občanů jako takovou. Pravděpodobně mu ale vůbec nedochází, že taková forma státního paternalismu je obvyklá jen v totalitních společnostech – a je lhostejné, jsou-li založené na bázi komunismu, fašismu, nebo národního socialismu (případně na nějaké náboženské doktríně, jako státy, v nichž je povinné jediné státní náboženství, jako tomu bylo v katolických zemích pod nadvládou Habsburků v 17. a 18. století či dodnes v islamistických státech afrického Sahelu či Blízkého Východu). Je tedy na místě otázka – chtěl by pan Banga, aby se u nás obnovila totalitní společnost?

8.5.2012 v 13:30 | Karma: 18,53 | Přečteno: 2158x | Diskuse| Společnost

Martin Pinc

1 máj 1890 a 1980

Mladší generace si dnes už ani neumějí představit, jaký byl život v naší zemi v éře „reálného socializmu“. Že mohla být doba, kdy se nemohlo ani otevřeně mluvit o problémech ve společnosti, natož kritizovat svou vládu. Pokud si totiž někdo dovolil říci něco jen trochu mimo „oficiální linii strany“, ztratil přinejmenším jakoukoli šanci se profesionálně uplatnit. Nebylo tedy možné, že by tehdy mohla oficiálně vyjít kniha „Do posledního dechu!“, kterou proto jen jako samizdat vydal můj tchán, profesor českého jazyka a literát Miloš Hoznauer v roce 1983. Rozhodl jsem se s jeho svolením publikovat na svém blogu následující text z tohoto výboru krátkých próz - "1. máj 1890 a 1980". Text fiktivně uvádí kovaný komunistický „editor“ (lze si maně vzpomenout např. J. Kojzara z Rudého Práva):

1.5.2012 v 9:00 | Karma: 13,39 | Přečteno: 1603x | Diskuse| Společnost

Martin Pinc

Škaredý Škárka, prolhaná Kočí, naivní Bárta a trapný Kmenta

Jsem docela perplex ze způsobu, jak „investigativní novinář“ Mladé fronty Dnes Jaroslav Kmenta dokáže zcela přeznaménkovat a zrelativizovat průběh a výsledky soudního přelíčení v kauze Bárta – Škárka. Znovu a znovu (s vpravdě goebbel-sovskou vytrvalostí) je schopen ukazovat na Jana Bártu jako na hlavního ničemu na naší politické scéně. Naposledy ve včerejším komentáři „Sonda do hlubin Bártovy duše. Proč se nevzdá svého vlivu?“ uveřejněném na iDnes.

17.4.2012 v 16:00 | Karma: 24,57 | Přečteno: 1624x | Diskuse| Politika
  • Nejčtenější

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů

29. dubna 2024  6:21,  aktualizováno  13:19

Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...

Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město

24. dubna 2024  11:40,  aktualizováno  15:50

Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...

Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let

1. května 2024  12:58

Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...

NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí

26. dubna 2024  12:04

Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...

Dvacet let dotací z EU. Přinesly zločiny, ale i vlaky, techniku a splavné řeky

2. května 2024

Premium Lázně, které nevznikly a je z nich night club nebo zdvihací most, který se nikdy nezdvihl. Česko...

Rus má imperialistické myšlenky. Ukrajinou nekončí, říká velitel v Donbasu

2. května 2024

Premium Doněcká oblast (od zpravodajů iDNES.cz) Vymlácená okna, ale i celé domy srovnané se zemí. Tak vypadá Doněck a celý průmyslový Donbas....

Zelenskyj odvolal šéfa kybernetické špionáže kvůli skandálu s bytem manželky

1. května 2024  22:26

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj odvolal šéfa kybernetického oddělení tajné služby SBU...

V Břeclavi na chlapce spadla branka, na následky zranění zemřel

1. května 2024

V Břeclavi ve středu v podvečer po úrazu na hřišti zemřel dvanáctiletý chlapec. Policie okolnosti...

  • Počet článků 257
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 2303x
Moje krédo je podle NZ, listu Filipským 3,14: "Běžím k cíli, abych získal nebeskou cenu, jíž je Boží povolání v Kristu Ježíši."