Pohled na Islám

Přetiskuji velmi zajímavý e-mail, který jsem právě dostal: Toto je nejlepší výklad situace, v jaké se nachází muslimský terorizmus, který jsem kdy četl.  Jeho odkazy na minulost jsou přesné a jasné. Není dlouhý, je snadno pochopitelný a stojí za přečtení. Jeho autorem je údajně Dr. Emanuel Tanay, známý a vysoce uznávaný psychiatr. Muž, jehož rodina patřila před druhou světovou válkou k německé aristokracii, vlastnil řadu průmyslových podniků a nemovitostí. Když byl tázán, kolik Němců bylo skutečnými nacisty, odpověděl způsobem, který může být určující pro náš postoj k fanatizmu.

 „Velmi málo lidí bylo skutečnými nacisty,“ pravil, „ale mnoho dalších se radovalo z návratu německé hrdosti a další byli příliš zaneprázdněni, než aby je to zajímalo. Byl jsem jedním z těch, kdo pokládali nacisty za bandu bláznů. Takže většina se prostě stáhla a umožnila tím, aby se to vše stalo. Pak, dříve než jsme to zjistili, nás měli v hrsti, ztratili jsme kontrolu a nastal konec světa. Má rodina ztratila všechno. Já sám jsem skončil v koncentračním táboře a Spojenci rozbili mé továrny.“

Znovu a znovu nám „experti“ a „mluvící hlavy“ opakují, že Islám je náboženství pokoje a že velká většina muslimů si přece přeje jedině žít v míru. I když toto laické ujišťování může být pravdivé, nemá pražádný význam. Je to bezcenné šidítko, které nám má umožnit, abychom se cítili lépe a aby se poněkud zmenšil (psychický) účinek fanatického řádění ve světě ve jménu Islámu.

JE SKUTEČNOSTÍ, ŽE V SOUČASNÉ FÁZI DĚJIN VLÁDNOU ISLÁMEM FANATICI

Jsou to fanatici, kdo jsou na pochodu. Jsou to fanatici, kdo vedou každou z 50 válek, které zuří ve světě. Jsou to fanatici, kdo systematicky masakrují křesťany či příslušníky domorodých kmenů v Africe a postupně utápějí kontinent v přívalu Islámu. Jsou to fanatici, kdo spouštějí exploze bomb, usekávají hlavy, vraždí nebo zabíjejí z důvodů cti. Jsou to fanatici, kdo přebírají mešitu po mešitě. Jsou to fanatici, kdo se zápalem šíří kamenování a věšení obětí znásilnění a homosexuály. Jsou to fanatici, kdo učí mladé zabíjet a stát se sebevražednými bombovými zabijáky.

Obtížně měřitelnou skutečností je, že mírumilovná většina, „mlčící většina“, je vyděšena a je vyřazena.

Komunistické Rusko sestávalo z Rusů, kteří chtěli pouze žít v míru, a přesto komunistické Rusko bylo odpovědno za vraždu asi 20 milionů lidí. Mírumilovná většina byla irelevantní.

Ohromná populace Číny byla rovněž mírumilovná, ale čínským komunistům se podařilo zabít  ohromujících 70 milionů lidí.

Průměrný Japonec před druhou světovou válkou rozhodně nebyl sadistickým válečným štváčem. Přesto si Japonsko vražděním a krveprolitím razilo cestu Jihovýchodní Asií v orgii zabíjení, které zahrnovalo systematické vraždy 12 milionů čínských civilistů; většinou byli zabiti šavlí, lopatou a bajonetem.

Kdo by mohl zapomenout Rwandu, která se zhroutila v krvavém zabíjení. Není snad možno tvrdit, že většina Rwanďanů byli mírumilovní lidé?

Poučení z historie jsou často neuvěřitelně jednoduchá a lapidární, ale přes všechny naše schopnosti logického myšlení často přehlédneme nejzákladnější a zcela nekomplikované závěry: svým mlčením se mírumilovní muslimové stali zcela irelevantními. Mírumilovní muslimové se stanou našimi nepřáteli, jestliže nepozvednou hlas, protože se stejně jako můj přítel z Německa jednoho dne probudí a zjistí, že se stali vlastnictvím fanatiků a že nastal konec světa.

Mírumilovní Němci, Japonci, Číňané, Rusové, Rwanďané, Srbové, Afgánci, Iráčané, Palestinci, Somálci, Nigerijci, Alžířané a mnozí další zemřeli, protože mírumilovná většina nepromluvila, až pak bylo pozdě.

Pro nás, kteří to vše sledujeme, aniž bychom se angažovali, platí, že musíme dávat pozor na jedinou skupinu, která se počítá: na fanatiky, kteří ohrožují náš způsob života.

A konečně: každý, kdo pochybuje, že se jedná o závažnou záležitost a kdo jen vymaže tento mail, aniž by ho poslal dál, ten se podílí na pasivitě, která dovoluje, aby problémy narůstaly. Proto se trochu rozmáchněte a pošlete to dál a dál, a ještě dalším. Doufejme, že tento mail čtou tisíce lidí na světě, přemýšlejí o něm a pošlou jej dále – než bude příliš pozdě!