Obnovme rodiny!
Zatímco v rozvojových zemích je dětí nadbytek, v mnoha vyspělých se schopnost reprodukce, plodnost „zhroutila“. Souběžně s tím se neschopnost lidí v moderní společnost budovat dlouhotrvající vztahy, promítla do velmi rychlého ukončování manželství - rozvody se rozšířily jako epidemie ve většině zemí s křesťanskými kořeny. Potratová agenda se naopak stala tak přirozenou součástí života, že si lidé už ani neuvědomují, jak hluboce zraňuje duši národů, otupuje svědomí lidí a nevyhnutelně vede k Božímu soudu. Volné svazky včetně znejasnění pohlavní identity a genderovými manipulátory prosazované představy, ži si každý člověk může libovolně volit i měnit svou sexuální orientaci a identitu, vytvářejí vážný sociální problém, stále více se rozšiřující a rovněž přispívají k relativizaci tradičních hodnot. Je zde jedno velké riziko, ba dnes už jistota, že takovýto stav věci předá našim dětem pochybnosti o sobě samých a o své budoucnosti a přispěje k podlomení jejich schopnosti navazování odpovědného partnerství.
Rodina a manželská láska
Manželská láska patří k našemu trvalému dědictví. Vytváří samotnou podstatu manželství, a je proto srdcem rodiny. Monogamní partnerství je přes všechny útoky sociálních inženýrů stále všeobecným ideálem lidstva. Na základě výsledků společenskovědních výzkumů docházejí vědci k tomu, co se nazývá "transkulturní ideál", který spočívá v zjištění, že děti nejlépe prospívají, pokud jsou vychovávány oběma rodiči, kteří jsou oddáni jeden druhému a společně pečují o své děti. "Studie ukazují, že manželský závazek není udržován pouze vzájemnou přitažlivostí, ale také morálním přesvědčením o závažnosti manželství a obavou ze společenských a finančních důsledků rozchodu.“*
Děti spolu s jejich výchovou jsou bezprostředním výsledkem, plodem manželské lásky. V minulosti (po staletí) se manželská láska, zejména v křesťanské teologii a pak i v praxi podceňovala, což způsobilo obrovské škody a vedlo k nepochopení pozitivní role sexuality v životě vůbec. Vzhledem k tomu, že sexualita byla pokládána za cosi tělesného a (tedy) hříšného, i pohled na samotný sexuální akt był spojen s pocitem viny. Teprve v našem věku była konečně sexualita rehabilitována jako Boží dar (jímž také dle Bible jednoznačně vždy byla) a příležitost manželských partnerů se vzájemně obdarovat.
Jak sladit manželskou lásku se zodpovědným předáním dalšího života? Není důvod proto, aby láska a rozmnožování byly protikladnými body ve struktuře manželství. Láska k dětem je – a má být – výsledkem manželské lásky. Je to právě tento cit, který umožňuje manželům plodnost fyzickou i duševní. Akt početí bez manželské lásky a lásky k dítěti by byl pouze smutnou parodií lidského otcovství nebo mateřství. A naopak, manželský svazek, který se úmyslně brání početí, je sám o sobě ubohý a křehký. Manželé totiž obdrželi Boží úkol stát se spolupracovníky Božími v předávání života, ve výchově dětí a v rozmnožování Božích potomků. Kristovo odevzdání se církvi je v Bibli obrazem skutečné manželské a rodinné lásky.
Výchova k zodpovědné sexualitě
Sexuální výchova tak, jak je v poslední době prezentované např. MŠMT, se jen snaží reagovat na ideologické požadavky sekulárního humanizmu, které jsou z hlediska vytváření a chápání hodnot velmi problematické. Pohlavní styk bývá v této výuce oddělen nejen od aktu plození, ale také od vytvoření úzkého vztahu mezi partnery. Místo aby sexuální výchova kladla důraz na citovou a morální výchovu ve vztahu k druhému, upřednostňuje antikoncepci, potrat, ospravedlňuje homosexualitu a propaguje hlavně ochranu proti pohlavně přenosným nemocem.
Sexuální výchova je ovšem nezbytná pro zdravý biologický, psychologický, sociální a morální vývoj člověka. Oddělení plození od pohlavního styku nám však nepomůže stát se zodpovědnějšími ve vztazích a citech k bližním. Z pohledu hodnotového pojetí nabývá sexuální život významu jen ve spojení s láskou, která se projevuje v potěšení ze setkávání se s milovanou osobou a v radosti z povolávání dětí k životu. Hodnoty, které láska vyznává, jsou: svoboda, vzájemné obdarovávání, věrnost a přání, aby společný vztah přetrval do věčnosti. To znamená, že láska je povoláním k vybudování pevného a trvalého vztahu zakotveného v manželství, nikoli pouze v citech. Pouze tato perspektiva dává veškerý smysl sexuální výchově.
Děti pro zdravý vývoj potřebují oba rodiče
Ze samotné biologické podstaty lidské bytosti, z faktu, že člověk je stvořen jako muž a žena plyne, že jejich úlohy ve společnosti i v rodinách jsou odlišné, specifické. Muž a žena jsou stvořeni tak, aby se komplementárně doplňovali a vzájemně podporovali, nikoli aby byli stavěni proti sobě v jakési „válce pohlaví“ – jak tuto otázku často podávají feministky. Mateřství a výchova dětí po narození jsou jednou z největších výzev v životě žen – a jsou v této úloze zcela nezastupitelné. Předat dětem např. schopnost milovat a vstupovat do sociálních interakcí je do značné míry úloha žen a jejich mateřské výchovy – vzhledem k tomu, že základní charakterové rysy člověka se formují do 3-4 let. Je naopak prokázáno, že dítěti hrozí těžká deprivace a poškození jeho charakteru např. zvýšenou agresivitou a necitelností, pokud nemá láskyplnou péči, kterou mu může poskytnout pouze vlastní rodič, a v první řadě matka. Je tedy velmi žádoucí, aby naší společností byla tato možnost matek pečovat o děti v prvních létech jejich života zaručena. Naopak hlavně od otce získává dítě schopnost posunovat své meze, překonávat překážky a objevovat nové věci. Je to mužský prvek, který dodává při výchově prvky odvahy a soutěživosti (tyto odlišnosti ve výchovných důrazech jsou dobře vidět i na odlišném způsobu, jak si ženy a muži hrají s dětmi).
Dospělí, a zvláště rodiče, přestože jako autority mají právo poučovat dítě, mívají sklon zanedbávat naslouchání dětem, které jedině vytváří zpětnou vazbu a záruku opravdového dialogu. Děti potřebují, aby se jim naslouchalo, chtějí být přijímány proto, že jsou, a pro budoucnost, kterou mají před sebou. Budoucnost je darem vloženým do jejich rukou, a ne nástrojem pro to, aby rodiče realizovali své plány, často ty, které nemohli sami uskutečnit. Děti požadují důslednost; chtějí být šťastné a být vyslyšeny ve své touze po štěstí. Dobří rodiče jsou takoví, kteří věnují dětem dostatečnou pozornost: právě takovou, kterou dítě vyžaduje, pozornost aktivní, ale i pasivní, dovedou poučení dávat i přijímat. Dobří rodiče jsou takoví, kteří dovedou ve správném okamžiku být nebo naopak nebýt přítomní. Rodina je laboratoř společnosti. Prostřednictvím vzájemného naslouchání, ve kterém zároveň jeden druhého vychováváme, rostou rodiče a děti v životě i v míře schopnosti budovat vzájemné vztahy.
Děti jako nejlepší dlouhodobá investice
Rodina a péče o děti obecně by podle mého názoru měla na vládní úrovni zahrnovat pohled, o kterém se dosud přemýšlelo jen teoreticky (ale je zahrnut např. v pro-rodinném programu KDU-ČSL). Lze ji totiž pojmout jako investici do budoucnosti. Z ekonomického hlediska jsou děti tou nejlepší dlouhodobou investicí – tak byly vždy vnímány i v tradiční společnosti. Pro rodinu jsou děti investicí, protože zajišťují budoucí příjmy rodiny i nejlepší zajištění starších generací v období života, kdy už nejsou ekonomicky soběstační. K tomu, aby děti byly schopny své rodiče zajistit ve stáří, je nevyhnutelným předpokladem to, že rodiče do nich investovali svůj čas, peníze a především lásku a tak z nich vychovali samostatné, vzdělané, pracující a zodpovědné lidi. Především v rodinách totiž platí Kristův zákon: „Co člověk zaseje, to také sklidí. Kdo zasévá pro své sobectví, sklidí zánik, kdo však zasévá pro Ducha, sklidí život věčný.“
Současný přístup našeho státu dosud nepočítá s rodinou jako s rovnoprávným ekonomickým subjektem. Rodiny s dětmi mají „dodat na trh“ potřebnou pracovní sílu a vychovat lidský kapitál. Ale nikdo se nezabývá tím, jaké náklady rodina vlastně má, stát je daňově vůbec nezohledňuje. Současná daňová sleva na dítě je nízká, nákladům neodpovídá, a přesto je chápána jako forma „zvýhodnění rodin“. Pro společnost tyto děti znamenají investici do růstu domácí ekonomiky, pro náš stát znamenají investici do budoucích příjmů sociálního a důchodového systému a do daňových výnosů státu. Vzhledem k demografickému vývoji naší společnosti je možno říci, že dnes už je tak jako tak skoro pozdě – ale otázka fatálního nedostatku mladších věkových skupin a praktického vymírání našeho národa bude v příštích desetiletích stále naléhavějším společenským problémem, který může vyústit až v mezigenerační válku. Představy EU, že populační deficit evropských národů bude nahrazen „dovozem“ převážně muslimského obyvatelstva severní Afriky, či Blízkého východu může také vyústit v konec evropské civilizace tak, jak ji po staletí známe.
Závěr
Na rozdíl od mnoha defétistických postojů se nedomnívám, že v této situaci nezbývá než rezignovat na šanci k obratu od tohoto neradostného stavu. Jedno z přísloví v Bibli říká, že „živý pes je na tom lépe, než mrtvý lev” - pokud žijeme, má každý z nás ještě šanci tento neradostný stav změnit. Mrtvola již tuto šanci nemá. Nebuďme tedy živými mrtvolami, nebo lidmi, kteří se jen vezou a sami se bojí přijmout odpovědnost za svůj život a za budoucnost našeho národa. Každý z nás má možnost tam, kde žije, udělat něco pro zlepšení situace – pokud ovšem má ponětí, jak by mohl situaci změnit. Začněme tedy tam, kde je přirozený základ našeho života i celé společnosti – v našich rodinách.
*Poznámka: Studie totiž potvrzují to, co mnozí předpokládali: Rozvod za sebou zanechává lidi, kteří se cítí odmítnutí, osamělí a s depresemi a tyto pocity trvají často i několik let. Méně známý už je fakt, že rozvod má vliv i na fyzické zdraví - zhruba ve stejné míře, jako kouření jedné krabičky cigaret denně. Zvýšená míra úmrtnosti napovídá, že rozvedení lidé mají sklon žít o několik let méně než ti, kteří v manželství setrvávají. Rozvod navíc velmi často vede k chudobě; především tehdy, pokud bylo zrušeno manželství, ve kterém jsou děti, neboť dvě domácnosti stojí více, než jedna a pracovní motivace a výdělky mohou poklesnout také z důvodu osobní nespokojenosti. Navíc jen relativně málo otců platí dostatečné výživné, takže absence biologického otce se stává převládajícím faktorem v problematice dětské chudoby; přinejmenším v USA a pravděpodobně tomu nebude jinak ani v případě i dalších zemí. Důsledky rozvodu a svobodného mateřství pociťují i samy zúčastněné děti, neboť absence otce vytváří pro děti celou řadu problémů, ať už jde o absenci danou rozvodem či skutečností, že dítě je vychováváno svobodnou matkou. U dětí žijících jen s jedním rodičem se také častěji objevuje zneužívání či zanedbání rodičem.
Děti žijící se svou biologickou matkou a otčímem či přítelem své matky navíc častěji čelí zvláštnímu nebezpečí: Zvýšené míře zneužívání, mnohem většímu riziku zabití a slabší tabuizaci incestu. Někteří sociologové a psychologové hovoří o "magickém číslu" 70ti procent - tolik procent lidí se závažnými sociálními patologiemi vyrůstalo v rodině, kde chyběl obec: 70 % vězňů, 70 % mladistvých vrahů, 70 % náctiletých uprchnuvších z domova a 70 % delikventů. Někteří vědci začali hovořit o "invazi barbarů" – takto označují chlapce, kteří vyrostli bez otcovské péče a nejsou proto připraveni na přijetí role manželů, jejichž úkolem je zabezpečit rodinu. Děti, které vyrůstaly v rodině s jedním rodičem či v rodině, která se skládala z jednoho biologického a druhého nevlastního rodiče, jsou dvakrát až třikrát náchylnější k tomu, že budou v budoucnu potřebovat pomoc psychologa a je u nich také mnohem pravděpodobnější, že budou mít nechráněný pohlavní styk, že se stanou kuřáky a že budou mít problémy s drogami a alkoholem. Naproti tomu pouze asi 12 % dětí, které žijí s oběma biologickými rodiči, má vážné problémy ve škole. Toto číslo se zvyšuje na cca 22 % u dětí, kteří žijí s rozvedenou matkou a na cca 30 % u dětí, jejichž matka se nikdy neprovdala.“
Martin Pinc
Na hrabalovské téma
Níže uvedený text, který zde zřejmě poprvé a velmi opožděně publikuji u příležitosti stého výročí narození Bohumila Hrabala, je dílem mého slovutného tchána, středoškolského profesora českého jazyka a literatury, pana Miloše Hoznauera. Ve zkratce ukazuje klikatou cestu, po které putovala naše literatura v poválečné době.
Martin Pinc
Česká vláda a juvenilní justice
Naše masmédia se tak jako vždy i v nedávných dnech široce zajímala o mnohotvárný život v naší zemi - všechna významná média (televize, noviny, internetové portály) například výborně zpravodajsky pokryla masovou demonstraci (3 osob) proti presidentu Zemanovi v Ostrově v Karlovarském kraji. Proto není divu, že jim občas unikají tak nepodstatné otázky, jako je reálná hrozba likvidace rodin prostřednictvím všemocné "juvenilní justice". Naproti tomu na nedávném zasedání naší vlády byl s velkou pozorností projednáván dopis, zaslaný sdružením "Slovanská kulturní tradice" (podpořený dalšími organizacemi a jednotlivci) a z reakce vlády je zřejmé, že jí tato otázka a její dopady na naši společnost není lhostejná - viz přiložená odpověď.
Martin Pinc
Otcové na odstřel?
Chování dětí a mladých lidí se v dnešní době vymyká tomu, co se dříve pokládalo za normální. Berou drogy, mají sklony k násilí, nedokážou navázat trvalé vztahy a v životě jim chybí perpektiva. Mezi odborníky se stále více prosazuje názor, že příčinou tohoto problému je do značné míry nepřítomnost otce v rodinách – ať už fyzická, nebo emocionální. Výchova dětí není jen úloha ženy, jak se to dnes často předkládá, a otec má v rodině mnohem vyšší poslání, než jen zabezpečovat příjmy a řešit technické problémy v domácnosti. Tak dlouho byla moderními „vychovateli“ propagována „bezkonfliktní výchova“, tak dlouho vykřikovali, že máme děti nechat, ať si dělají, co chtějí, že jejich neposlušnost je „žádoucí způsob, jak mohou nalézt sebe sama“, až jsou dnešní rodiče, a zvláště otcové bezmocní: Autorita se stala něčím zakázaným – otec má být kamarádem svých dětí, tím, který jim se podbízí, stal se „měkkým“ a beztvárným.
Martin Pinc
Stereotypy, které se nezakládají na pravdě?
Podle sociologa Zdeňka Slobody ze společnosti Proud biologické rozdíly mezi mužem a ženou jsou irelevantní. Mužství a ženství jsou jen společenské konstrukty. Jinak si jeho výrok neumím vysvětlit. Muž a žena ovšem nejsou nějaké role, které dotyční „hrají“, jak se nám snaží vnutit lidé typu pana Slobody. Mají prý vědecký podklad: Ohánějí se totiž výzkumy sociologů, které prý ukázaly, že děti dvou matek či otců nemají s určením role svých rodičů problém. Otázka stejného pohlaví prý neexistuje, vše je jen věc dohody kdo nakoupí, vypere, uvaří, vyzvedne dítě ze školy či ho dovede do kroužku.
Martin Pinc
Demonstrace v Paříži proti homo-sňatkům
Za okázalého nezájmu našich mainstreamových médií probíhají už několik měsíců ve Francii protestní demonstrace proti homo-sňatkům a adopci dětí homosexuály. Pokud se nějaká informace vypíchne, pak je to sdělení, že prý „tvrdé jádro demonstrantů“ tvoří ultrakonzervativní „homofóbové“, kteří prý měli hodinu po skončení demonstrace zaútočit na sídlo socialistické strany a skandovali výzvy za odstoupení prezidenta Hollanda.
Další články autora |
Strach a násilí v Plzni. Ve městě strmě roste kriminalita, žádá vládu o pomoc
Premium Co se děje ve městě, jehož primátor kvůli růstu zločinnosti žádá vládu o pomoc? Policie ani...
Extravagantní vilu u Brna za desítky milionů nechává nová majitelka zbourat
Víc než dvacet let stála v Rozdrojovicích u Brna vila, která na první pohled upoutala pozornost...
Nákladní letadlo DHL z Německa se zřítilo ve Vilniusu na obytný dům
Nákladní letoun společnosti DHL z Lipska havaroval nedaleko letiště v litevském Vilniusu. Zřítil se...
Patrik Hartl odstupuje ze StarDance, vrátí se Lucie Vondráčková
Po důkladném zvážení a na doporučení lékařů se spisovatel Patrik Hartl rozhodl ukončit svoje...
Požár v Národním divadle. Zásah hasičů protáhlo hledání ohnisek
Pražští hasiči zasahovali u požáru v historické budově Národního divadla. K likvidaci vyjely...
Hamás: Naživu není 33 rukojmích, další může Izrael v „šílené“ válce ztratit
Třicet tři izraelských rukojmích ze zhruba 250, které loni 7. října unesly do Pásma Gazy...
Tři otázky k rozpočtu. Prezident čeká, co mu premiér a šéf financí odpoví
Prezident Petr Pavel míní, že je nyní ještě předčasné říct, zda podepíše státní rozpočet na příští...
Mladíci, kteří zabili dva Ukrajince, stráví ve vězení až 10 let, rozhodl soud
Soud v Essenu potrestal v pondělí osmi a půl až deseti lety vězení pro mladistvé čtveřici chlapců,...
Konec příměří? Hizballáh „v obraně“ odpálil rakety, Izrael odpověděl
Hnutí Hizballáh v pondělí z území Libanonu vypálilo rakety na izraelské pozice v oblasti...
Získejte s námi balíček italské kosmetiky pro citlivou pokožku
Hledáte kvalitní kosmetiku šetrnou k dětské pokožce? Zapojte se do naší soutěže a vyhrajte balíček kosmetiky od italské značky Chicco, která působí...
- Počet článků 257
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2305x
Seznam rubrik
- politika
- křesťanská apologetika
- historie - fakta a mýty
- rodina a výchova
- kultura a společnost
- Osobní
- Nezařazené