Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem

Jednota bratrská připravila tak, jako na každý rok, i pro nadcházející L.P. 2011 svá hesla na každý den. Základní poselství, heslo pro tento rok je poselství Ducha Svatého z listu apoštola Pavla církvi v Řimě (12,21): Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem.

Novoroční přání.Autor: Václav Lamr

Už slyším mnohé mudrlanty, jak s tímto výrokem polemizují – jak vůbec rozeznám dobro od zla? A nejsou vlastně dobro a zlo jen dvěma stranami jedné mince, jak už dávno věděli v různých východních náboženstvích? Jak vůbec definovat zlo? Má pravdu svatý Augustin, který se před svým obrácením tolik trápil otázkou přítomnosti zla ve světě, když praví: „Podobně jako ticho je absencí hluku, tma absencí světla, je i zlo absencí, nedostatkem dobra a ne samostatným principem?"

Bez ohledu na všelijaká spekulování však každý z nás vnímá určité děje, události, jednání a stavy jako dobré, nebo zlé, jako správné a špatné, jako vítané a nevítané, radostné a smutné – ať už takové hodnocení filozoficky či nábožensky odmítá, nebo přijímá. Každý z nás se musí svém životě dělat různá rozhodnutí, která mají dobré nebo zlé důsledky - nebo přinejmenším přinášejí nejmenší zlo. Archetypy takového rozhodování a jednání nalezneme v Bibli už na samém jejím počátku. V Gen.4 se rozhněval Kain na svého bratra Ábela (ale vlastně spíše na Boha), že Ábelovu oběť Bůh přijal, kdežto jeho ne: ⁶I řekl Hospodin Kainovi: „Proč jsi tak vzplanul? A proč máš tak sinalou tvář? ⁷Což nepřijmu i tebe, budeš-li konat dobro? Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout.“

Konat dobro nebo zlo je tedy jednání, které zůstává v moci člověka. Není to nějaká nevyhnutelná „karma“, nebo osudové předurčení. Je tu samozřejmě jeden problém, který schopnost člověka vzdorovat zlu do značné míry podvazuje – a to je skutečnost, že jeho schopnost  konat dobro a nekonat zlo je omezena v důsledku jeho hříšné přirozenosti. Apoštol Pavel tuto situaci dobře znal a přesně ji popsal v listu Římanům (7.kap): ¹⁵Nepoznávám se ve svých skutcích; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž to, co nenávidím. ¹⁶Jestliže však to, co dělám, je proti mé vůli, pak souhlasím se zákonem a uznávám, že je dobrý. ¹⁷Pak to vlastně nejsem já, kdo jedná špatně, ale hřích, který je ve mně. ¹⁸Vím totiž, že ve mně, to jest v mé lidské přirozenosti, nepřebývá dobro. Chtít dobro, to dokážu, ale vykonat už ne. ¹⁹Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci. ²⁰Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to já, ale hřích, který ve mně přebývá. ²¹Objevuji tedy takový zákon: Když chci činit dobro, mám v dosahu jen zlo. ²²Ve své nejvnitřnější bytosti s radostí souhlasím se zákonem Božím; ²³když však mám jednat, pozoruji, že jiný zákon vede boj proti zákonu, kterému se podřizuje má mysl, a činí mě zajatcem zákona hříchu, kterému se podřizují mé údy. ²⁴Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti?

Jak se tedy vůbec může člověk vypořádat s existencí zla, jestliže je jeho přirozeností? Přestože ne všechno zlo je způsobeno člověkem, ale podle C. S. Lewise je ho podstatná část: „Možnost bolesti je obsažena v samotné podstatě světa, v němž se duše setkávají. Když se duše stanou zlými, určitě této skutečnosti využijí k tomu, aby si navzájem škodily, a tato skutečnost je ze čtyř pětin vysvětlením lidského utrpení. Byli to lidé, ne Bůh, kdo vymyslel mučidla, biče, vězení, otroctví, střelné zbraně, bajonety a bomby… Přesto však existuje mnoho utrpení, za které lidé nemohou.“ C. S. Lewis ve své knize Problém bolesti popisuje zlo jako prostředek, který nás zbavuje našich iluzí o tomto světě a nutí nás uvědomit si, že nemůžeme být sobecky „soběstační“ a zůstat na jednom místě v životě a nikdy se neposunout dál, nerůst. Také existence zla a bolesti nás nutí přemýšlet reálně: „Jestliže počáteční, nejméně důrazné působení bolesti rozbíjí iluzi, že je všechno v pořádku, pak ono další a důraznější působení rozbíjí klam, že všechno, co máme, ať již je to samo o sobě dobré či zlé, je pouze naše, a že s tím vystačíme.“

Je tedy vůbec možné se zlu postavit a vzdorovat? Bible, Starý i Nový zákon dokazují, že to do značné  míry možné je. Ve Starém zákoně to je ukázáno na velkých postavách, o kterých je zde vyprávěno – jako byl Henoch, Noe, Jób, Abraham, Josef a třeba Mojžíš – třebaže ani oni nebyli dokonalí ve svých skutcích. Starozákonní Kniha Přísloví ukazuje, že proto, aby člověk rozpoznal zlo a odolával mu, má hledat svou moudrost u Boha: „Počátek moudrosti je bázeň Hospodinova.“ V Novém zákoně podobně říká apoštol Jakub (Jak.4): „Proto je řečeno: ‚Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost.‘ ⁷Podřiďte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás, přibližte se k Bohu a přiblíží se k vám.“

Přesto ani to by nestačilo. Rozhodující podmínkou pro naši schopnost vzdorovat zlu je totiž dílo Pána Ježíše Krista (Řím.8): „¹Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši, ²neboť zákon Ducha, který vede k životu v Kristu Ježíši, osvobodil tě od zákona hříchu a smrti. ³Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích, ⁴a aby tak spravedlnost požadovaná zákonem byla naplněna v nás, kteří se neřídíme svou vůlí, nýbrž vůlí Ducha.“

Hesla Jednoty bratrské jsou zdarma k dispozici ke stažení zde:

http://www.volny.cz/josef.straka/index.htm