Jednota bratrská připravila tak, jako na každý rok, i pro nadcházející L.P. 2011 svá hesla na každý den. Základní poselství, heslo pro tento rok je poselství Ducha Svatého z listu apoštola Pavla církvi v Řimě (12,21): Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem.
Novoroční přání.Autor: Václav Lamr
Už slyším mnohé mudrlanty, jak s tímto výrokem polemizují – jak vůbec rozeznám dobro od zla? A nejsou vlastně dobro a zlo jen dvěma stranami jedné mince, jak už dávno věděli v různých východních náboženstvích? Jak vůbec definovat zlo? Má pravdu svatý Augustin, který se před svým obrácením tolik trápil otázkou přítomnosti zla ve světě, když praví: „Podobně jako ticho je absencí hluku, tma absencí světla, je i zlo absencí, nedostatkem dobra a ne samostatným principem?"
Bez ohledu na všelijaká spekulování však každý z nás vnímá určité děje, události, jednání a stavy jako dobré, nebo zlé, jako správné a špatné, jako vítané a nevítané, radostné a smutné – ať už takové hodnocení filozoficky či nábožensky odmítá, nebo přijímá. Každý z nás se musí svém životě dělat různá rozhodnutí, která mají dobré nebo zlé důsledky - nebo přinejmenším přinášejí nejmenší zlo. Archetypy takového rozhodování a jednání nalezneme v Bibli už na samém jejím počátku. V Gen.4 se rozhněval Kain na svého bratra Ábela (ale vlastně spíše na Boha), že Ábelovu oběť Bůh přijal, kdežto jeho ne: 6I řekl Hospodin Kainovi: „Proč jsi tak vzplanul? A proč máš tak sinalou tvář? 7Což nepřijmu i tebe, budeš-li konat dobro? Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout.“
Konat dobro nebo zlo je tedy jednání, které zůstává v moci člověka. Není to nějaká nevyhnutelná „karma“, nebo osudové předurčení. Je tu samozřejmě jeden problém, který schopnost člověka vzdorovat zlu do značné míry podvazuje – a to je skutečnost, že jeho schopnost konat dobro a nekonat zlo je omezena v důsledku jeho hříšné přirozenosti. Apoštol Pavel tuto situaci dobře znal a přesně ji popsal v listu Římanům (7.kap): 15Nepoznávám se ve svých skutcích; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž to, co nenávidím. 16Jestliže však to, co dělám, je proti mé vůli, pak souhlasím se zákonem a uznávám, že je dobrý. 17Pak to vlastně nejsem já, kdo jedná špatně, ale hřích, který je ve mně. 18Vím totiž, že ve mně, to jest v mé lidské přirozenosti, nepřebývá dobro. Chtít dobro, to dokážu, ale vykonat už ne. 19Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci. 20Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to já, ale hřích, který ve mně přebývá. 21Objevuji tedy takový zákon: Když chci činit dobro, mám v dosahu jen zlo. 22Ve své nejvnitřnější bytosti s radostí souhlasím se zákonem Božím; 23když však mám jednat, pozoruji, že jiný zákon vede boj proti zákonu, kterému se podřizuje má mysl, a činí mě zajatcem zákona hříchu, kterému se podřizují mé údy. 24Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti?
Jak se tedy vůbec může člověk vypořádat s existencí zla, jestliže je jeho přirozeností? Přestože ne všechno zlo je způsobeno člověkem, ale podle C. S. Lewise je ho podstatná část: „Možnost bolesti je obsažena v samotné podstatě světa, v němž se duše setkávají. Když se duše stanou zlými, určitě této skutečnosti využijí k tomu, aby si navzájem škodily, a tato skutečnost je ze čtyř pětin vysvětlením lidského utrpení. Byli to lidé, ne Bůh, kdo vymyslel mučidla, biče, vězení, otroctví, střelné zbraně, bajonety a bomby… Přesto však existuje mnoho utrpení, za které lidé nemohou.“ C. S. Lewis ve své knize Problém bolesti popisuje zlo jako prostředek, který nás zbavuje našich iluzí o tomto světě a nutí nás uvědomit si, že nemůžeme být sobecky „soběstační“ a zůstat na jednom místě v životě a nikdy se neposunout dál, nerůst. Také existence zla a bolesti nás nutí přemýšlet reálně: „Jestliže počáteční, nejméně důrazné působení bolesti rozbíjí iluzi, že je všechno v pořádku, pak ono další a důraznější působení rozbíjí klam, že všechno, co máme, ať již je to samo o sobě dobré či zlé, je pouze naše, a že s tím vystačíme.“
Je tedy vůbec možné se zlu postavit a vzdorovat? Bible, Starý i Nový zákon dokazují, že to do značné míry možné je. Ve Starém zákoně to je ukázáno na velkých postavách, o kterých je zde vyprávěno – jako byl Henoch, Noe, Jób, Abraham, Josef a třeba Mojžíš – třebaže ani oni nebyli dokonalí ve svých skutcích. Starozákonní Kniha Přísloví ukazuje, že proto, aby člověk rozpoznal zlo a odolával mu, má hledat svou moudrost u Boha: „Počátek moudrosti je bázeň Hospodinova.“ V Novém zákoně podobně říká apoštol Jakub (Jak.4): „Proto je řečeno: ‚Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost.‘ 7Podřiďte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás, přibližte se k Bohu a přiblíží se k vám.“
Přesto ani to by nestačilo. Rozhodující podmínkou pro naši schopnost vzdorovat zlu je totiž dílo Pána Ježíše Krista (Řím.8): „1Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši, 2neboť zákon Ducha, který vede k životu v Kristu Ježíši, osvobodil tě od zákona hříchu a smrti. 3Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích, 4a aby tak spravedlnost požadovaná zákonem byla naplněna v nás, kteří se neřídíme svou vůlí, nýbrž vůlí Ducha.“
Hesla Jednoty bratrské jsou zdarma k dispozici ke stažení zde:
http://www.volny.cz/josef.straka/index.htm
