Komu patří rodina?

V posledních týdnech proběhla řada událostí, které se nějakým způsobem týkají rodiny. Je to kauza dětí Michalákových v Norsku. Je to referendum na Slovensku. Je to tragický příběh neprokázaného obvinění otce rodiny ze zneužívání svých dcer v České republice. Jsou to poslední iniciativy ministryně práce sa sociálních věcí ČR. Dnes si rodinu bere kde kdo do úst, chce ji chránit,ví jak má vypadat, má ten správný návod. Víme ale co je to rodina? Víme komu patří?

Jak mám chápat pojem "rodina"? Lingvisticky vzato je od slova rodit. Znamená to tedy, že tam kde se nenarodí děti nevznikne rodina? Nebo rodinou můžeme nazvat svazek dvou lidí až v okamžiku, kdy se jim narodí děti? Neměli bysme tedy rozlišovat partnerský svazek a rodinu?

Podle mne je třeba rozlišovat mezi svazkem dvou lidí a to bez ohledu na pohlaví = partnerský vztah (nazval bych jej i obchodním vztahem, nicméně význam tohoto slova je dnes vnímán jinak) a svazkem dvou lidí opačného pohlaví = rodina. Spíše základní podmínka rodiny. Rodina podle mne vzniká narozením dítěte a oba partneři tak na sebe vezmou významný závazek a odpovědnost.

Předešlá definice si zaslouží ještě další rozšíření. Rodina je takový partnerský svazek, kde se partneři, každý za sebe svobodně a odpovědně zavázali k pořízení a vychování dítěte, pokračování lidské existence, záruce nesmrtelnosti. 

Rodina vznikne jen na základě partnerského svazku. Podle mne je základem partnerství dobrovolný a svobodný vztah dvou lidí. Je to tedy svobodné společenství, kdy si dva lidé vzájemně věří, ctí se a váží si sebe natolik, že se rozhodnou spolupracovat a sdílet spolu život. Máme tedy základ, který může vydržet celý lidský život. Bez ohledu na pohlaví, bez ohledu na věk, bez ohledu na cokoliv. Na to není potřeba žádný papír, žádné razítko, žádný paragraf, je to jen a jen vnitřní záležitost těch dvou.

Pokud partnerství uzavřou dvě osoby opačného pohlaví, může (ale také nemusí) dojít k vytvoření rodiny. Je ovšem jasné, že rodinu nikdy nemohou tvořit dva lidé, ale minimálně tři. Muž, žena a dítě. Má to logiku a stojím si za touto definicí rodiny. Nicméně jsem schopen si představit ještě jeden typ rodiny. Dvě dospělé osoby a dítě a to bez ohledu na pohlaví dvou dospělích. Proč? Protože jsou děti bez rodiny, a pokud je tu někdo, kdo se dovede o tyto děti s láskou postarat, tak proč by se o dítě nemohl starat. Podotýkám, že jsem v tomto změnil názor, dříve jsem to chápal jinak.

Z výše uvedeného mi vychází, že rodina je tu především proto, aby zajistila pokračování druhu. Je tu proto, aby vychovala a uvedla do života nové pokolení, které naváže na práci svých rodičů a bude pokračovat podle svých nejlepších schopností a možností dál. Rodina musí zajistit své pokračování, je to její základní a jediná funkce. Je to její poslání a dokud děti nejsou samostatné, je každý z partnerů zavázán vůči dítěti (dětem) a měl by se podílet na jeho potřebách. Až tuto práci (poslání) rodina odvede, je na každém z partnerů, jak se rozhodne co dál. Má na to právo a má právo hledat svou vlastní cestu. Může opět fungovat jako svobodný svazek dvou lidí. Takto chápu rodinu já. 

Rodina je podle mne vždy svobodná. Vždy je na ní, jak bude zabezpečovat své potřeby, jak bude vychovávat děti, co bude považovat za důležité a co ne. Podle mne je totiž důležité zachovávat různost. Není správné unifikovat, zařazovat do šablon a průměrovat něco, co je vnitřne svobodné a musí být různé, protože lidská spolupráce je založena na různosti. Je založena na spolupráci lidí, z nichž každý je částí celku, protože umí něco trochu jiného než všichni ostatní. Stejnost znamená stagnaci. Společnost klonů by byla mrtvá, není možné žít ve světě, kde by miliardy lidí mysleli stejně, konali stejně a věděli do posledního detailu jen stejné věci. Vývoj by se zastavil, druh by vymřel.

Jakýkoliv zásah zvenčí ať již se strany státu, církve či jiných skupin vnucujících své dobro vede k devastaci rodiny. Stát by měl přijmou prohlášení dvou svéprávných dospělích osob o tom, že spolu chtějí žít. Měl by jen stvrdit existující stav, nic víc. Zásah je možný jen v okamžiku, kdy by došlo k selhání rázu trestného činu.

Nesouhlasím s držiteli univerzální pravdy, hlasateli jediného dobra vnucujícím ho všem ostatním. Ať mi ukáží na svém vlastním životě, zda to funguje, ať mně přesvědčí příkladem, ne jakýmkoliv diktátem. 

Rodina nikomu nepatří, rodina není ničí. Patří totiž sama sobě. Je svobodná, zodpovídá se opět jen sama sobě. Jen na ní zavisí její úspěch či neúspěch. Je to základní kámen existence druhu. 

Legislativy, refrenda, nátlaky z jedné či druhé strany, vyzdvihující buď rodinu nebo partnerství, které řeší neřešitelné, hledají problémy tam kde nejsou, vnucují svá řešení bez ohledu na přání druhých nejsou řešením. Nejsou správné, zasahují do svobodného prostředí, omezují, znejisťují a nakonec rozkládají funkční systém..

Je na každém z nás si zvolit, s kým chce sdílet svůj život, jak dlouho a kolik času druhému věnuje a zda chce mít rodinu nebo ne. Nic není špatně, vždy je to na svobodné vůli dvou svépravných a dospělích lidí a nikdo nemá právo je kritizovat nebo jim vnucovat své představy. 

Svobodný vstah dvou lidí je základem svobodné společnosti bez ohledu na to, ať již jsou či nejsou rodinou a to bez ohledu na jejich vlastní důvody.