"Ze Sibiře hoši jdou ...", zpívalo se v písni Karla Hašlera o návratu našich hochů legionářů z bolševického Ruska. Teď pro změnu přichází ze Sibiře mráz. To někdy v zimě bývá, ale média už nám z toho dělají první morovou ránu letos předpovězeného konec světa. Úporné vydojování této hubené kozičky je dokladem toho, že nejsou pořádná témata nebo chybí schopnost je uchopit. Navíc vůbec není jisté, že o víkendu zmrzneme.
Již řadu let jsou totiž několikadenní předpovědi vysoce neúspěšné.
Ať se úradek věcí příštích dozvídáme s vědeckou přesností od studovaných meteorologů z ČT za doprovodu synoptických map, nebo z úst krásných dívek úporně hledících do nápovědy, aby něco nepřežbleptly, nebo od žoviálního dědečka, obvykle se něco zvrtne.
Někde uprostřed krátkodobé prognózy číhá téměř vždy bod obratu, kdy se počasí nečekaně stočí někam úplně jinam. Nepochybuji o tom, že meteorologie jako věda se poctivě snaží vypořádat s nelinearitami a chaosem, ale výpočtové modely jsou nejspíš trochu pozadu. Z nalajnovaných předpovědí typu "Dneska mráz-Zítra větší mráz-Pozítří ještě větší mráz-Popozítří absolutní nula" čouhá nepoužitelná lineární extrapolace jako sláma z bot.
Já osobně zjišťuji aktuální počasí ranním pohledem z okna a vystrčením nosu na zápraží, předpověď na zítřek si aspoň přečtu a jinak spoléhám na to, že pokud si severní polokoule nevymění místo s jižní, bude v naší vlasti i nadále v létě spíše teplo a v zimě spíše zima.
