Se zájmem sleduji diskuzi vyvolanou článkem kolegy Matějky a nestačím se divit. V reakcích na článek bránící právo svobodného člověka svobodně se rozhodnout ve věci pro něj důležité už jsme se propracovali až k holocaustu a třídnímu boji!
Původní téma je zcela konkrétní a týká se jednoho rozhodnutí jednoho člověka.
Co je podstatné - onen člověk přijímal rozhodnutí týkající se jeho firmy a rozhodl se tak, jak to považoval za nejlepší. On totiž nese za tu firmu plnou odpovědnost, a proto musí mít svobodu volby - ve výběru oboru podnikání, ve výběru obchodních partnerů a také ve výběrů spolupracovníků. Když zvolí špatně, je to jeho škoda a doplatí na to.
Argumentaci ve prospěch svobody volby bych ovšem vedl zcela jednoduše - zaměstnavatel nemusí své rozhodnutí zdůvodňovat! Jestliže se mu ten člověk nelíbí, tak se mu prostě nelíbí a hotovo.
Když se přijde smradlavý bezdomovec ucházet o práci obchodního zástupce, mohu "humánně" popřemýšlet o tom, jak se do této situace dostal, mohu ho vzít domů umýt a nakrmit a zkusit to s ním, nebo mu prostě předsudečně řeknu: Nemám zájem! Ať udělám to či ono, je to jen moje věc.
Paní podnikatelka máchaná v médiích se možná rozhodla na základě generalizace, ale těžko to bylo prvoplánovitě kvůli barvě pleti či etniku. Shodou okolností znám trochu poměry v jednom podniku s podobným oborem podnikání, a tam jsou zaměstnaneckými hvězdami Vietnamci a Moldavci. Kdyby majitel trpěl rasovými předsudky, asi by tam nebyli.
Sofistickými perlami v argumentaci protestujícího kolegy Čunderlíka je přirovnávání podnikání ke školství a ideologické šuplíčkování - těmhle lidem prostě nikdy nebude jasné, co jsou veřejné statky a co je soukromé podnikání!
A co by mě ještě zajímalo - kdyby ta paní řekla té volavce, že ji bere, následovalo by co? Veřejná pochvala v médiích, uznale prskající redaktůrek by vynesl až do nebe multikulturní vlaštovku mezi českými podnikateli, nebo by bylo ticho po pěšině a provokatéři by se přesunuli k další oběti, vždyť šlo jenom o to někoho nachytat!
