Reality show nemusí být jen bezduchá zábava pro masy nebo naopak předmět opovržení intošů - ona to bývá i docela velká legrace. Nemyslím všelijaké faktory strachu (osobně je přezdívám faktor hnusu, i když příprava na požírání brouků a jiné havěti se nám třeba bude hodit, vzhledem k výzkumnickému úsilí soudruhů z Unie, ale o tom až jindy), hlavní zdroj humoru nalézám momentálně v Česko-Slovensko má talent.
Kromě občasných vynikajících vystoupení opravdových talentů a na opačné straně výlevů nechtěně humorné trapnosti či naivity zoufalců jsou zdrojem mého neutuchajícího potěšení výkony porotců.
Se změnou složení poroty přišly asi trochu jiné režijní pokyny, které z loni ještě poměrně věrohodných rolí udělaly křečovité figurky:
Stálice Lucie Bílá dovedla k dokonalosti "nefalšovanou" upřímnou prostotu a lidskost, jak jsou ty lidičky na tom jevišti buď "nádherný" nebo "otravný", a Lucie se podle toho usmívá, křičí, piští, dojímá, pláče i zlobí, jak malé děcko.
Transformoval se i všeznalý arbiter a loni ještě alespoň občas zlý světák Jaro Slávik, který nyní nejen tleská, ale i poměrně ochotně vstává a každého druhého netrapného pasuje na světový talent hodný okamžitého angažmá v Las Vegas.
Nováček Martin Dejdar zatím neví, co se sebou, zmítáním se mezi bujarou lidovostí a mudrlantstvím působí jako herec bez režie. Chybí mu osobitost Jana Krause, který byl v loňské porotě sám za sebe a tím pádem jednoznačně nejlepší.
Hoši v zákulisí dostali až moc velký podíl vysílacího času, jsou sice vtipní a sehraní, ale občas pro stromy v zákulisí nedohlédneme na pódium a hlavně neslyšíme.
Celkově mám pocit, že se nám letos předvádí spíše porota a "puberťáci" v zákulisí a že o talenty vlastně až tak moc nejde...
