Když jsem šel na půdu pro hrábě Aneb Bouře ve Slavičí kleci

Negativní reklama taky reklama, mohou si po Slavících říci jak Ortel, tak Banga. Tomáš Ortel se definitivně stal symbolem vlastenectví a Radek Banga, na pozadí svižného gypsy odvazu usvědčovaný z pubertální koprolálie,

byl jmenován hrdinou Pravdy a Lásky.

"Nácek" Tomáš Ortel se "provinil" tím, že získal dostatek hlasů pro stupně vítězů, kde podle hlasatelů Jediné Přípustné Pravdy nemá takovýto "element" co dělat. Radek Banga projevil svůj názor, nevhodně, ale veřejně na svou odpovědnost a koneckonců o nic více nevychovaně než svého času druhá první dáma. Jeho vývody ohledně nacistické symboliky jsou naivní, ale budiž. Dost lidí ho jasnými příklady upozornilo na jeho omyl.

Vypuknuvší všestranná hysterie je především směšná, ale mávnout rukou nad ní nelze. Počty anonymních i veřejnosti známých bojovníků na obou stranách jsou ohromující a potřeba výměny kategorických názorů velmi silná. O oba pány, stejně jako v aféře strýčka Bradyho, již nejde. Na zástupném bojišti se - pokolikáté již - střetává nenávistná agresivní "pravdoláska" s normálním světem.

Fanatičtí levičáci zcela ztratili soudnost a spílajíce "náckovi" Ortelovi, který jenom nahlas vyjadřuje to, co si většina  občanů (nejen) naší země dávno myslí, urážejí svůj národ.

Na druhé straně pozor na nadávání "cikánu"  Bangovi - jeho názory nejsou "cikánské", ale sluníčkářské. Kritizujte jeho názory, ne etnický původ. Tím prokazujete špatnou službu straně rozumu, protože pravdoláskaři jsou mistry demagogie a udělají z vás rasisty.

Oba pánové jsou nyní celebrity a mohou z toho těžit.

Tomáši Ortele, nenechte se odradit kritikou umělecké úrovně vaší hudby a textů a neurvalou cenzurou, lidé ve vás nacházejí symbol, zpívejte dál o národu, vlastenectví a morálce, o tom, že jsme Češi, o věcech, o kterých je již téměř zakázáno mluvit.

Pane Bango, klidně dál rapujte třeba i sprosťácké rýmovačky, v zásadě stejně neškodné jako hospodské hity  "Když jsem šel na půdu pro hrábě ...."  nebo "My jsme z Bor", ale k tomu se zkuste - místo boje s nepřítelem, který dávno neexistuje - zamyslet nad tím, kdo by šel první do koncentráků a na popraviště v případě vlády "náboženství míru". Zda většinově ateističtí a přizpůsobiví Češi, nebo většinově hluboce věřící Romové - KŘESŤANÉ.

Chodím mezi vás, znám Giňu, Daňa, Mika nebo Lučku, vídám kříže a boží obrázky na stěnách vašich bytů a domů, sídlím blízko katolického kostela, kde se čas od času za vyzvánění zvonů konají vroucné cikánské pohřby.

Co myslíte, kdo by vás znovu vraždil? Tomáš Ortel a jeho košile by to určitě nebyli.