Jak jsem potkal brouky (Díl LIV. - Pouzdřany 3)

Broučí znalosti většiny z nás plynou z dávné četby Ferdy Mravence a občasného setkání s druhem dostatečně velkým či nápadným, aby si ho člověk povšiml – střevlík, beruška, chroust, zlatohlávek.

Za poznání, že je broučí a obecně hmyzí svět nesmírně bohatý a skrývá se v něm spousta krasavců okem leckdy takřka nepostřehnutelných, kteří vyniknou jako šperky teprve v objektivu šikovného fotografa s kvalitním vybavením a bezmeznou trpělivostí, za toto poznání vděčím svému synovi Jakubovi.

S jeho svolením se pokusím sérií blogů, v nichž jeho fotografie oději slovy, přiblížit krásu tvorů maličkých, leč všudypřítomných. Pro zachování jistého řádu zveřejním v každém dílu zajímavosti z jedné konkrétní lokality a občas si pro zpestření dopřejeme speciální téma.

Jihomoravská step v Pouzdřanech se v našem broučím blogu objevila již třikrát - z opakovaných výprav jsme prozatím vytěžili dva standardní díly a úspěšný majčí speciál. Ale jak by řekl Horst Fuchs, to ještě není všechno, a proto se do Pouzdřan podíváme znovu. Ukážeme si, že zdejší lokalita není jen rájem majek, ale také útočištěm jiných vzácných a ohrožených tvorečků - vždyť zhruba polovina dnešních fotografií dokumentuje druhy z Červeného seznamu.

Střevlíček Paradromius linearis je drobný, ale dost nápadný. Preferuje sušší místa s dostatkem trávy, step je tedy pro něj ideální stanoviště. Je to tvor noční, ale za horkého počasí ho lze najít i ve dne, takže našemu objektivu neunikl:

Střevlíček - Paradromius linearis

Velmi vzácný, kriticky ohrožený druh vrbaře. Vyskytuje se v teplejších oblastech, zpravidla na okraji lesa, kde ožírá listy dubů:

Vrbař – Lachnaia sexpunctata

Tento pěkný klikoroh už se objevil v prvním dílu z Pouzdřan. Na dnešní fotografii je lépe vidět kresba, podle níž dostal jméno:

Klikoroh – Liparus coronatus

Další vzácností je pozoruhodný rýhonosec, žijící na pumpavě obecné. Není snadné ho najít a ještě těžší je objevit takto krásně vybarvený exemplář. Musí totiž jít o čerstvého mladého jedince, pokrytého "porodní" vrstvou červeného prášku. Prášek se pak v průběhu broučkova života odírá, takže zbarvení bledne. Poněkud neskromně konstatuji, že Jakubův úlovek patří k nejpohlednějším mezi těmi, jejichž fotografie jsou na internetu k nalezení:

Rýhonosec – Lixus vilis

Velmi drobný, kovovým leskem nápadný loděc byl neplánovaným výsledkem pronásledování jakéhosi střevlíčka. Střevlíček uprchl, loděc se nechal zvěčnit. Entomologové se o něm příliš nerozepisují, bývá řazen mezi potenciální škůdce řepky:

Loděc modravý

Po delší době představujeme jednoho z tesaříků, kteří si hrají na vosu. Plagionotus floralis je hodně teplomilný a u nás se vyskytuje pouze na jižní Moravě.  Na rozdíl od svých dvou "vosovitých" příbuzných, tesaříka dubového a dubinového, se zdržuje na květech:

Tesařík - Plagionotus floralis

Kozlíček hnědý není tak nápadný jako kozlíček písečný, zato je vzácnější. V Čechách je považován za vyhynulého, na Moravě ho občas najdeme. Ani v Pouzdřanech však běžný není, viděli jsme pouze dva exempláře. Bude to i tím, že preferuje vlhčí místa, takže step pro něj není zrovna ideálním bydlištěm:

Kozlíček hnědý

Kousavec páskovaný, největší z našich kousavců, dosahuje velikosti 2,5 cm. Je doma v dubovém lese, kde se zdržuje na dřevu, leze po stromech nebo sedá na květy. Vzhledem ke slušné velikosti a robustnosti to není žádné peříčko - když jeden žuchnul ze stromu na zem, byla to docela rána:

Kousavec páskovaný

Přičinlivost z kousavců přímo vyzařuje:

Kousavec páskovaný

Po vzoru Verneova "Mobilis in mobili" bychom tento výjev mohli nazvat "Rarus in raro". Povedlo se nám totiž zachytit chráněného brouka z Červeného seznamu na ohroženém a zákonem chráněném hlaváčku jarním. Je tedy pravda, že zrovna v Pouzdřanech je zlatohlávek huňatý dosti hojný:

Zlatohlávek huňatý na hlaváčku jarním

Zajímavá a vzácná - to je plošice Raglius confusus. Tato pozemka se s výjimkou jedné lokality v Čechách vyskytuje pouze na jižní Moravě:

Pozemka - Raglius confusus

Skvrnuška je drobný úhledný motýlek, jehož housenky evidentně dbají o své zdraví. Živí se totiž plicníkem lékařským nebo kamejkou lékařskou:

Skvrnuška pomněnková

Přítomnost zavíječe stepního ve stepi nás příliš nepřekvapuje. Hezoun v dobře střiženém tvídovém kabátku mívá dvě generace do roka a jeho housenky se živí jitrocelem:

Zavíječ stepní

Na závěr dva přísně chránění členové rodu královského - otakárci. V Pouzdřanech můžeme pozorovat oba naše druhy, které dobře rozeznáme již podle letu. Otakárek ovocný klidně a dlouho plachtí jako drak a křídly jen vyrovnává výšku, let otakárka fenyklového je naopak charakteristicky třepotavý. Z pohledu fotografa jsou oba značně neposední, na květech zpravidla vydrží jen chvilku, proto není snadné zachytit je zblízka. Opět vzdejme hold českému názvosloví, v tomto případě z dílny J. S. Presla, který se inspiroval slavným Přemyslovcem. Ne že by jiné jazyky byly na invenci vysloveně skoupé: Německé Ritterfalter pro rod otakárků zní hrdě a Schwalbenschwanz i Segelfalter dobře charakterizují každý z druhů, angličtina má hezké Swallowtail a slovenština se zase může pochlubit libozvučným pojmenováním "vidlochvost", ale nic naplat, ale otakárek je zkrátka otakárek:

Otakárek ovocný

Obecně se druhový název hojnějšího z otakárků vysvětluje zálibou jeho housenek v konzumaci rostlin miříkovitých, k nimž patří také fenykl. Setkali jsme se ovšem i s výkladem, podle něhož je jméno motýla odvozeno od toho, že obranný sekret housenek intenzivně voní právě po fenyklu či anýzu:

Otakárek fenyklový

V Pouzdřanech se na podzim vyskytuje ještě jeden velmi vzácný druh, který si lstivě necháváme v klobouku pro další pokračování pouzdřanského zpravodajství.

Příště se již podruhé vypravíme na rokycanský Žďár (LV. díl)

Více o Pouzdřanech zde:

Jak jsem potkal majky - Speciál

https://petrsiroky.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=800047

Pouzdřany 2

https://petrsiroky.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=798891

Pouzdřany 1

https://petrsiroky.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=798621