Jak jsem potkal brouky (Díl LIII. - Hluboká 2)

Broučí znalosti většiny z nás plynou z dávné četby Ferdy Mravence a občasného setkání s druhem dostatečně velkým či nápadným, aby si ho člověk povšiml – střevlík, beruška, chroust, zlatohlávek.

Za poznání, že je broučí a obecně hmyzí svět nesmírně bohatý a skrývá se v něm spousta krasavců okem leckdy takřka nepostřehnutelných, kteří vyniknou jako šperky teprve v objektivu šikovného fotografa s kvalitním vybavením a bezmeznou trpělivostí, za toto poznání vděčím svému synovi Jakubovi.

S jeho svolením se pokusím sérií blogů, v nichž jeho fotografie oději slovy, přiblížit krásu tvorů maličkých, leč všudypřítomných. Pro zachování jistého řádu zveřejním v každém dílu zajímavosti z jedné konkrétní lokality a občas si pro zpestření dopřejeme speciální téma.

Po více než roce se vracíme na Hlubokou, místo, kterému byl zasvěcen úvodní díl našeho seriálu. V něm jsme se věnovali především velkým atraktivním druhům - roháčům a tesaříkům. Dnes si tesaříka obrovského novými fotografiemi připomeneme, ale zároveň si ukážeme, že se na Hluboké vyskytují i jiní fešáci.

Nádherný samec tesaříka v plné kráse. Od samice ho odlišují výrazně delší tykadla:

Tesařík obrovský

Antény vztyč!

Tesařík obrovský - tykadla

Předlouhá tykadla mohou samečkovi až překážet. Z našeho záběru to vidět není, ale při vyrušení byl tak roztržitý, že se mu tykadla pletla i pod nohy:

Tesařík obrovský

Kapající voda dokáže vyhloubit kámen, tesařík obrovský zase umí takto "zpracovat" statný dub. V přísném smyslu slova je to brouk dřevokazný, ale protože je vzácný a omezuje se na staré dožívající stromy, má samozřejmě přednost jeho statut chráněného druhu. Ostatně, on sám je vzhledem k velkému vzrůstu vyhledávanou kořistí predátorů, především hmyzožravých ptáků. Bylo to zřejmé i při jedné z výprav na Hlubokou, kdy byl nález jediného živoucího exempláře doprovázen nehezkým pohledem na četné pozůstatky těch, kteří se stali obětí broukožrouta:

Tesařík obrovský - požerek

Většina broučích dospělců se nevyskytuje po celý rok, ale jen v určitém období. Výjimkou nejsou ani ti největší. Po sezóně roháčů a tesaříků obrovských přebírá žezlo největšího brouka piluna, kterou najdeme od července až do září. Ve dne piluna pospává na stromě a nechá se celkem bez protestu přenést na list, který je výraznějším a fotogeničtějším podkladem snímku:

Tesařík piluna

Jedinečné hlubocké duby vytvářejí ideální prostředí i pro jiné druhy, než jsou roháči či velcí tesaříci. Velmi se zde daří roháčkům kozlíkům, kteří dosahují opravdu úctyhodných velikostí. Najdou se všude - na cestě, pod padlým dřevem nebo i na stromech:

Roháček kozlík

Při pohledu zblízka vypadá vzrostlý roháček značně nebezpečně:

Roháček kozlík

V zeleni mu to ovšem mimořádně sluší:

Roháček kozlík

Také zlatohlávek, známý parádník, umí zapózovat. Šrám na pravé krovce skvostně vybarveného exempláře je možné vnímat buď jako jistou vadu na kráse nebo naopak jako ozdobu zkušeného harcovníka, který se jen tak něčeho nelekne:

Zlatohlávek zlatý

Zářivou karmínovou barvou se pyšní červenáček ohnivý. Lapen v letu nad cestou v zámeckém parku, nechal se posléze přemluvit k fotografování v klidové poloze:

Červenáček ohnivý

Kněžici rudonohou nevidíme poprvé. Je to běžný druh, který se často najde v hojném počtu na různých listnáčích:

Kněžice rudonohá

Ruměnici všichni známe, ale vzorně seřazené, jakoby ke startu připravené nymfy za zvěčnění stojí. V této fázi vývoje ještě nemají typickou kresbu, kterou se vyznačují dospělci:

Ruměnice pospolná – nymfy

Pěnodějka červená, typický představitel křísů, je další běžný, ale ozdobný druh. Nymfy žijí v pěnovém obalu, podle něhož dostal rod pěnodějek jméno, dospělci vysávají mladé výhonky různých rostlin:

Pěnodějka červená

V okolí Hluboké je také mnoho vodních biotopů, kde se daří vážkám a další vodomilné havěti. Tohle šidélko je podezřele průsvitné - však to také není šidélko, jen opuštěný exoskelet, věrně zachovávající podobu vyloupnuvšího se tvorečka:

Šidélko - svlečka

A nakonec Adéla, přesněji řečeno Adél. Bizarně vypadající motýlek usazený na lupenu je adéla pestrá, podle délky tykadel sameček:

Adéla pestrá

V následujícím blogu se vydáme do našich oblíbených Pouzdřan (LIV. díl)

1. část Hluboké najdete zde:

https://petrsiroky.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=789070