Jak jsem potkal brouky (Díl LV. - Rokycany 8 - Žďár podruhé)

Broučí znalosti většiny z nás plynou z dávné četby Ferdy Mravence a občasného setkání s druhem dostatečně velkým či nápadným, aby si ho člověk povšiml – střevlík, beruška, chroust, zlatohlávek.

Za poznání, že je broučí a obecně hmyzí svět nesmírně bohatý a skrývá se v něm spousta krasavců okem leckdy takřka nepostřehnutelných, kteří vyniknou jako šperky teprve v objektivu šikovného fotografa s kvalitním vybavením a bezmeznou trpělivostí, za toto poznání vděčím svému synovi Jakubovi.

S jeho svolením se pokusím sérií blogů, v nichž jeho fotografie oději slovy, přiblížit krásu tvorů maličkých, leč všudypřítomných. Pro zachování jistého řádu zveřejním v každém dílu zajímavosti z jedné konkrétní lokality a občas si pro zpestření dopřejeme speciální téma.

Na Žďár, nejvyšší z vrcholů obklopujících Rokycany, jsme se poprvé vydali koncem loňského jara v blogu zaměřeném především na střevlíky a tesaříky. Ti se objeví i v dnešním dílu, zároveň si ovšem představíme další zajímavé zástupce pestré žďárské bezobratlé fauny.

Tak trochu mimozemšťan - potkat ho v nadživotní velikosti, asi by se jeden lekl. Drabčík dvoutečný je převážně noční druh, v teplých dnech se ale rád proběhne i za světla, neodolav svodům pěkného počasí. Najdeme ho zpravidla v blízkosti vody, tenhle se procházel u kaluže:

Drabčík dvoutečný

Gabrius splendidulus žije ve starých kmenech, diskrétně schován pod kůrou. Stačí ale odklopit správný kůrový plát, trochu se porozhlédnout a můžeme fotit:

Drabčík - Gabrius splendidulus

Další vznešené názvisko - však si také krásně barevný, kovově lesklý kvapník svůj přídomek zaslouží. Tohoto nápadného střevlíkovitého brouka vídáme pobíhat za slunných dnů v terénu, o jeho životním stylu se ovšem v literatuře mnoho nedozvíme. V angličtině se mu říká seed-eater, bude tedy alespoň částečně býložravý:

Kvapník – Harpalus honestus

Krasec čtyřtečný, jeden z našich pravidelných hostů. Statný exemplář je vzorně posetý pylovými zrnky coby flitry:

Krasec čtyřtečný

Dospělci kovaříka šedého se vyskytují po většinu roku - začínají se objevovat na jaře v dubnu a pozorovat je můžeme až do podzimu. Náš úlovek měl pevnou půdu pod nohama, jeho kolegáčky ale často můžeme najít zavěšené na stéblech trávy:

Kovařík šedý

Dlouhoústec v poněkud vyzývavém postoji, jen trknout. Je to ovšem pouhé zdání, ve skutečnosti zaujímá předletovou pozici "Ke startu, připravit, pozor, teď!" Larva dlouhoústce se vyvíjí ve starém borovém dřevě a dospělci se zdržují na květech:

Dlouhoústec červený

Alespoň na dva tesaříky se v dnešním dílu podíváme. Anastrangalia sanguinolenta je druh z jehličnatého lesa, barvou krovek podobný tesaříku obecnému - samice jsou oranžové, samci hnědavě žlutí. Samice druhu sanguinolenta se ale odlišuje černým štítem:

Tesařík - Anastrangalia sanguinolenta

Asi nejšikovnější imitátor mezi "wasp-like" tesaříky, tesařík dubinový, na rozdíl od předchozího druhu preferuje listnáče. Zejména v červnu pilně pobíhá po padlých dubových kmenech, kde ho ve správnou denní dobu můžeme zastihnout v hojném počtu:

Tesařík dubinový

Výstižnější pojmenování, popisující životní styl smoláka, už asi zvolit nešlo. Tak jako jemu příbuzný a vzhledově podobný klikoroh borový, i smolák škodí okusováním větví a výhonků stromů. Krovky mají oba brouci takřka shodné, smoláka poznáme podle delšího a štíhlejšího nosu:

Smolák sosnový

Několik krásných, dobromyslně působících chrobáků jsme si již v minulých dílech představili. Hlava ve velkém detailu už tak mírumilovně nevypadá, pěkně ale vyniknou charakteristická tykadla. Ta jsou na koncích vějířkovitě rozšířená tak, jak to známe od Sekorova chrobáka-školníka:

Chrobák lesní - detail

Dravá kněžice, zde momentálně pracující na zachování druhu, se živí larvami různého hmyzu. Dospělci přezimují a v červenci přichází nová generace:

Kněžice zrnitá

Barevně i tvarově zajímavý lumčík, obyvatel smrkových lesů. Zpravidla žije ve vyšších polohách, byl ale pozorován i v Praze. Přes nepříliš uctivé pojmenování si zaslouží naše uznání coby hubitel lýkožroutů. Lumčík je totiž parazitoidem lýkožroutích larev, které nejdříve - ve vývojové fázi svého života - využívá a pak, na konci vývoje, hostitele zabíjí:

Lumčík dutohlav

"Kdopak mě to ruši?" Vypadá výbojně, ale bát se jí nemusíme, naše sršeň je vcelku mírumilovná a značně inteligentní. Máme poměrně vzácnou příležitost pozorovat ji v přirozeném hnízdě v dutině stromu. Tyto domicily mizejí s odstraňováním starých stromů a sršeň pak hledá útočiště v lidských obydlích:

Sršeň obecná

Mravenec obrovský dělá čest svému jménu - tento chlapík měl hodně přes centimetr, což je na mravence úctyhodná velikost. Je to druh převážně horský, na Žďár tedy určitě patří:

Mravenec obrovský

Dnešní díl uzavíráme nádhernou babočkou bodlákovou, kosmopolitkou, která je s výjimkou Jižní Ameriky rozšířena po celém světě. U nás tato babočka opravdu preferuje bodláky, obecně baští cokoliv z čeledi rostlin hvězdnicovitých:

Babočka bodláková

V následujícím blogu se již potřetí vydáme do obory Soutok u Břeclavi (LVI. díl)

Poprvé jsme o Žďáru psali zde:

https://petrsiroky.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=801936