Broučí znalosti většiny z nás plynou z dávné četby Ferdy Mravence a občasného setkání s druhem dostatečně velkým či nápadným, aby si ho člověk povšiml – střevlík, beruška, chroust, zlatohlávek.
Za poznání, že je broučí a obecně hmyzí svět nesmírně bohatý a skrývá se v něm spousta krasavců okem leckdy takřka nepostřehnutelných, kteří vyniknou jako šperky teprve v objektivu šikovného fotografa s kvalitním vybavením a bezmeznou trpělivostí, za toto poznání vděčím svému synovi Jakubovi.
S jeho svolením se pokusím sérií blogů, v nichž jeho fotografie oději slovy, přiblížit krásu tvorů maličkých, leč všudypřítomných. Pro zachování jistého řádu zveřejním v každém dílu zajímavosti z jedné konkrétní lokality a občas si pro zpestření dopřejeme speciální téma.
S Kokotskými rybníky u Rokycan jsme se seznámili ve XXXIV. díle. Dnes dokončíme přehlídku hmyzích úlovků a podíváme se na dva zástupce obratlovců, kteří před námi neprchli.
Jako první z broučků nastupuje rýhonosec, milovník bodláků, na nichž jsme také několik exemplářů včetně vyobrazeného našli. Rýhonosec jinak není bezprostředně vázán na konkrétní rostlinný druh, vezme zavděk tím, co v lokalitě zrovna roste. Vyhledává teplá, osluněná místa, takže je doma na okrajích lesů, na loukách a na polích.
Neodpustím si odkaz na úchvatný německý název "Kratzdistelrüssler" - jako když nehty škrábeme o plechový lavor:
Rýhonosec – Larinus turbinatus
Páteříčka potkáváme často, v srpnu už se ale jejich čas krátí a jejich počty klesají. Na Kokotsku jsme objevili jeden jediný exemplář, kdežto loni v červenci v Zábělé jsme jich viděli "mraky":
Páteříček žlutý
Tahle kněžice s přiléhavým názvem by mohla sloužit jako živá pomůcka při výuce stereometrie. Opravdu má tvar kužele - od špičatého čumáku až po rozšířené tělo. Žije na travách, kterými se i živí:
Kněžice kuželovitá
Kněžice Neottiglossa pusilla je blízká příbuzná kněžice kuželovité. Má podobný způsob života, také se živí různými druhy trav. V obou případech vidíme příslušnice nové generace, která dospívá v průběhu srpna:
Kněžice - Neottiglossa pusilla
Klopuška měnlivá je naopak dravá a loví drobnější hmyz:
Klopuška měnlivá
Tak jako minule představené slunéčko horské, ani ploštička horská nežije pouze na horách, ale i v nížinách. O jejím životním stylu se mnoho neví, ale vyskytuje se na různých rostlinách a my jsme ji nacházeli na stejném typu trav, jako dvě předchozí kněžice:
Ploštička horská
Krásná štítovka, jejíž sestřička se již v našem seriálu objevila. Správné určení není jednoduché, existují dva téměř identické druhy (kromě obilní ještě štítovka růžkatá), které se rozlišují dle znaků na hlavě:
Štítovka obilní
Sítinovka zelená je pohledný, kobylku připomínající křísek vyskytující se na vlhčích, spíše stinnějších místech:
Sítinovka zelená
Perleťovec, jeden z nejznámějších a nejoblíbenějších motýlů, většině z nás určitě povědomý. Jde o velmi hojný druh, který se občas vyskytuje masově. Jeho domovem jsou louky nebo lesní cesty. Na jedné takové cestě jsme zastihli tyto krasavce, kterak se pasou na bodlácích:
Perleťovec stříbropásek
Zavíječ je dost nápadně vypadající můrka s plyšovým kabátkem, jejíž larvy žijí na jeteli nebo na štírovníku:
Zavíječ červenožlutý
Moucha? Vosa? Sršeň? Je to trochu komplikované. Pestřenky jsou příslušníci čeledi pestřenkovitých, která je spřízněná s mouchami, komáry a dalšími dvoukřídlými. Vosy či včely naproti tomu patří k blanokřídlým. Tak jako tak, naše pestřenka černonosá je krásná, elegantní a s masařkou si ji určitě nespleteme. Je to druh, který žije u vody, často ji vidíme pracovat na květech nebo odpočívat na listech:
Pestřenka černonosá
Vážky a šídla k rybníkům neoddělitelně patří. Však jich tam bylo nespočet, leč ani neposeděly, ani ve vzduchu nepostály. Nakonec si dala říct krásně vybarvená vážka rudá, běžný, ale atraktivní druh:
Vážka rudá
Šidélko je další běžný druh, který se najde u každého rybníka. Vyskytuje se od konce jara do začátku podzimu. Naše gymnasty jsme zachytili při akrobacii na laně:
Šidélko větší
Žab bylo u obou rybníků opravdu jak naseto, vzešel z toho však jen skromný fotografický úlovek. Šustění a návazné posměšné žblunknutí jsme sice slyšeli na každém kroku, ale žábu nevidět. Může za to výborný žabí sluch, který registruje nejen vzduchové vlnění, ale i vibrace podložky. Žába je tedy včas varována a stačí se uklidit do bezpečí.
Ale malý skokánek, reprezentant druhu žijícího v listnatých lesích v blízkosti vodních ploch, přece jen zapózoval. Mimo jiné proto, že nebyl na břehu, ale na kraji lesa, takže neměl kam zdrhnout. Skokan štíhlý si s oblibou pochutnává na nejrůznějších bezobratlých a jeho kvákání prý připomíná zrychlené kvokání slepic:
Skokan štíhlý
A konečně ještěrka živorodá. Jak název napovídá, je to druh, který namísto kladení vajec rodí živá mláďata. Tmavé zbarvení na konci ocasu je znakem mladých jedinců, v dospělosti je pak barva rovnoměrnější a světlejší:
Ještěrka živorodá
A už se těšíme do Zdic (XXXVII. díl)
