Broučí znalosti většiny z nás plynou z dávné četby Ferdy Mravence a občasného setkání s druhem dostatečně velkým či nápadným, aby si ho člověk povšiml – střevlík, beruška, chroust, zlatohlávek.
Za poznání, že je broučí a obecně hmyzí svět nesmírně bohatý a skrývá se v něm spousta krasavců okem leckdy takřka nepostřehnutelných, kteří vyniknou jako šperky teprve v objektivu šikovného fotografa s kvalitním vybavením a bezmeznou trpělivostí, za toto poznání vděčím svému synovi Jakubovi.
S jeho svolením se pokusím sérií blogů, v nichž jeho fotografie oději slovy, přiblížit krásu tvorů maličkých, leč všudypřítomných. Pro zachování jistého řádu zveřejním v každém dílu zajímavosti z jedné konkrétní lokality a občas si pro zpestření dopřejeme speciální téma.
Jsme zase na Rokycansku, tentokrát severovýchodně od bývalého okresního města. Habr u Volduch = dva lesní rybníky, dva autokempy, vyhlášená studánka s chráněným mokřadem a krásné jehličnaté i smíšené lesy vůkol, ráj houbařů i lovců hmyzu.
Nezačneme od Adama, ale od chrobáků. Na cestách a podél cest se vyskytovali ve značném množství reprezentanti dvou druhů. Chrobák jarní, který je lesklejší a má hladší krovky ...
Chrobák jarní
... a chrobák lesní, který je poněkud matnější a má krovky výrazně rýhované. Životním stylem se tyto dva druhy neliší, oba jsou velmi užitečné:
Chrobák lesní
Mrchožrout černý, dravec s teleskopicky vysouvací hlavou, se vyskytoval už v Žinkovech a nezvyklá červená forma také v pražské Třešňovce. Úlovek z Habru byl nalezen pod kůrou, kde se chystá k přezimování. Často tak přečkává zimu ve velkých skupinách:
Mrchožrout černý
Drabčík coby taxonomický oříšek. Stavbou těla se nepochybně řadí do podčeledi Aleocharinae, jedné z nejpočetnějších skupin drabčíků, podčeledí to ale skončilo, bližší určení druhu už vzhledem k nedostatku srovnávacího materiálu nebylo možné. Každopádně mu to sluší a v naší galerii se pěkně vyjímá:
Drabčík Aleocharinae
Krásný, ale právem obávaný škůdce monokultur. Tento brouk je dlouhověký - dospělec se dožívá až tří let, takže při přemnožení může vedle sebe žít několik pokolení:
Klikoroh borový
Polokrovečníka jsme už v našem seriálu několikrát měli. A opět je to samička, vyznačující se kratšími tykadly:
Polokrovečník menší
Anatomii i zvyky piluny jsme podrobně rozebrali ve Zlíně. O jedné zajímavosti jsme se ale ještě nezmínili, a sice o schopnosti stridulace (cvrkání). V ohrožení vyluzuje piluna cvrkavé zvuky třením zadních končetin o krovky. Jako při všech dosavadních setkáních, i v Habru se nám předvedl samec...
Tesařík piluna
... stylově usazený přímo na informační tabuli přírodní památky Niva u Volduch:
Tesařík piluna na informační tabuli
Naše klasické slunéčko sedmitečné, odpočívající v trávě na světlém slunném místě. Nebude už dlouho trvat a slunéčka si hromadně začnou hledat úkryt k přezimování:
Slunéčko sedmitečné
Střevlíček měděný - krásný, velmi hojný druh, který se najde na polních cestách nebo v lese, jako náš dnešní model:
Střevlíček měděný
Štítovku obilní jsme si nedávno představili na trávě, nyní sedí opravdu na klasu, jak se sluší a patří:
Štítovka obilní
Mravence lesního známe všichni, ale asi málokdo z nás ho viděl takhle zblízka. Obvykle se to na mraveništích hemží tak moc a tak rychle, že se konkrétní jednotlivci dají pozorovat jen stěží:
Mravenec lesní
Výstavní mladá užovka na lesní cestě. Měřila odhadem jen něco přes 20 cm, v dospělosti bude několikrát delší. Už je pomalu na čase, aby se poohlédla po vhodném místě k přezimování, ale teplé září ji zatím dostatečně nemotivovalo. Není to ostatně tak dlouho, co jsme v Habru ještě v polovině října objevili zmiji:
Užovka obojková
"Vždy ve střehu":
Užovka obojková
A nakonec - pro potěchu oka - křemenáč osikový. Zahanbeně přiznávám, že po zdokumentování jsme jej hamižně sebrali:
Křemenáč osikový
Polední slunce v zádech vytváří zajímavý kontrast světla a stínu:
Výhled z Chlumu nad Habrem
Příště už to dotáhneme na čtyři křížky. Čeká nás Přerov, NPR Žebračka, ale žádný strach, chudá přehlídka to rozhodně nebude (XXXX. díl)
