Broučí znalosti většiny z nás plynou z dávné četby Ferdy Mravence a občasného setkání s druhem dostatečně velkým či nápadným, aby si ho člověk povšiml – střevlík, beruška, chroust, zlatohlávek.
Za poznání, že je broučí a obecně hmyzí svět nesmírně bohatý a skrývá se v něm spousta krasavců okem leckdy takřka nepostřehnutelných, kteří vyniknou jako šperky teprve v objektivu šikovného fotografa s kvalitním vybavením a bezmeznou trpělivostí, za toto poznání vděčím svému synovi Jakubovi.
S jeho svolením se pokusím sérií blogů, v nichž jeho fotografie oději slovy, přiblížit krásu tvorů maličkých, leč všudypřítomných. Pro zachování jistého řádu zveřejním v každém dílu zajímavosti z jedné konkrétní lokality.
A jsme zase v Rokycanech, tentokrát na Žďáru, jednom ze symbolů města.
S 629 metry nad mořem je Žďár nejvyšší ze čtyř vrchů obklopujících rokycanskou kotlinu. V době bronzové zde bylo hradiště a magická aura obestírá vrch dodnes. Jak tomu u tajemných míst bývá, i ke Žďáru se váže mnoho pověstí a báchorek. Vystupuje v nich dokonce i černý pes či hvízdající had, o broučcích však ani zmínka.
Nevadí, spředeme o nich příběh nový a skutečný. Vždyť nejen samotná přírodní rezervace v oblasti vrcholu a kamenného moře na suťových svazích, ale celé polesí s porosty střídavě listnatými, jehličnatými a smíšenými jsou rejdištěm běžných i vzácných hmyzích druhů. Podle historické evidence se na Žďáru vyskytoval dokonce i roháč, jehož nález by dnes byl naprostou místní senzací, ale i bez roháče je nadílka opravdu bohatá.
Nos má vskutku jako kliku. Vzácný teplomilný brouček se vyskytuje především ve stepních lokalitách, v Rokycanech bychom ho nečekali. Ale objevil se zde už na několika místech, takže se mu tady zjevně líbí:
Klikoroh - Liparus coronatus
Majitel elegantního svetříku se přiletěl ukázat až na samotný vrchol Žďáru. Obývá listnaté lesy a živí se olší:
Listopas hajní
Jeden z mnoha druhů střevlíčků - tento vyniká zajímavou nápadnou kresbou. Bývá k nalezení na vlhčích místech pod kameny, leckdy i ve velkém množství:
Střevlíček ošlejchový
Další střevlíček preferující vlhká místa. Podle názvu soudě, rád se prochází po hrázi:
Pohrázník černý
Měděná je barva naše. Atraktivní kovové odstíny zdobí nejen velkého střevlíka měděného, ale i tohoto menšího čilého střevlíčka. Na rozdíl od předchozích druhů vyhledává sušší místa, takže je doma v parcích, zahradách a na loukách. Za teplého počasí velmi často pobývá venku:
Střevlíček měděný
I tenhle mrňousek patří mezi střevlíčky. Bývá k vidění někdy i ve velkém počtu pod kůrou odumřelých stromů, především jehličnanů:
Střevlíček - Tachyta nana
Netuším, jak je na tom střevlík hajní čili Carabus nemoralis s morálkou, každopádně jde o typický dravý noční druh, který ve dne pochrupkává pod kameny a v noci loví:
Střevlík hajní
Opatrně, tenhle květiník vyskytující se na starém dřevě je opravdu velký plašan. Vyfotit ho není jen tak - jakmile vytuší nebezpečí, okamžitě se schová do nejbližší škvíry:
Květiník - Allecula morio
Dlouhoústce dospěláka už jsme v některém dílu měli. Zajímavě až lehce hororově vypadá jeho larva žijící v trouchnivém dřevě:
Dlouhoústec krvavý - larva
Velmi elegantní druh, který žije pod kůrou v chodbách lýkožroutů. Těmi se i živí, především je významným predátorem lýkožrouta lesklého:
Kornatec dlouhý
Kornatec dlouhý
Krásná krasčí samička chystá se klást vajíčka. Všichni krasci milují osluněná místa, krasec borový není výjimkou. Nejraději má pokácené borové dřevo:
Krasec borový
Velkočlenník patří mezi kožojedy. Larva žije v hnízdech blanokřídlého hmyzu, kde je trpěna, protože tam uklízí mrtvé jedince, dospělec se pak přeorientuje na květy:
Velkočlenník - Megatoma undata
Samečka jsme potkali v Žinkovech. Samička má kratší tykadla, ale toho bychom si všimli až v přímém srovnání. Takhle vypadá fousatá až až:
Polokrovečník menší - samice
Dravě vyhlížející krasavec, nalezený poněkud nečekaně v říjnu, kdy už toho venku moc nebývá. Je to spíše noční druh, ve dne létá jen občas. Tykadla má na tesaříka poměrně krátká, ale i tak nápadná díky výraznému pilovitému článkování:
Tesařík borový
V temném průjezdu bych ho asi potkat nechtěl:
Tesařík borový
Velmi zajímavý úlovek - shledání po 40 letech. Podle publikovaných informací totiž tohoto kozlíčka na Rokycansku nikdo neviděl od roku 1982!
Kozlíček vrbový
Jako všichni kozlíčci fešný a sympatický:
Kozlíček vrbový
Zblízka není tak miloučký jako dazule z předešlého dílu, ale hrůzu určitě nevzbuzuje:
Kozlíček vrbový - detail
Tahle paní používá silnou voňavku, takže raději nedotýkati se. Je to běžný druh, který saje různé rostlinné šťávy, mimo jiné i ovoce. Krabicovitým štítem nějak připomíná robota Emila:
Vroubenka smrdutá
Příští zastávka Praha - Radotín (XXIII. díl)
