Broučí znalosti většiny z nás plynou z dávné četby Ferdy Mravence a občasného setkání s druhem dostatečně velkým či nápadným, aby si ho člověk povšiml – střevlík, beruška, chroust, zlatohlávek.
Za poznání, že je broučí a obecně hmyzí svět nesmírně bohatý a skrývá se v něm spousta krasavců okem leckdy takřka nepostřehnutelných, kteří vyniknou jako šperky teprve v objektivu šikovného fotografa s kvalitním vybavením a bezmeznou trpělivostí, za toto poznání vděčím svému synovi Jakubovi.
S jeho svolením se pokusím sérií blogů, v nichž jeho fotografie oději slovy, přiblížit krásu tvorů maličkých, leč všudypřítomných. Pro zachování jistého řádu zveřejním v každém dílu zajímavosti z jedné konkrétní lokality.
A máme zde XX. díl našeho seriálu. Malý krůček pro lidstvo, velký skok pro nás a broučky.
Jubileum stylově oslavíme ve Valticích. Tedy ne konzumací, jakkoliv o kvalitě zdejšího vína vůbec nepochybujeme, ale bedlivým průzkumem všeho, co se zde šustne.
A že se toho šustlo. Perlou sklizně je samozřejmě nález velevzácného majčího druhu, který je u nás pokládán za vyhynulý.
Krásně pózující kvapník patří k těm, co vyhledávají suchá, teplá stanoviště:
Kvapník - Harpalus honestus
Zajímavý, zvědavě působící nosatec naopak preferuje vlhčí biotopy. Díky značnému množství rybníků v Lednicko-valtickém areálu má i tento druh o vhodné životní podmínky postaráno:
Nosatec - Lepyrus capucinus
Vzácnější druh rýhonosce s tělem střídavě lysým a jemně chloupkatým. Preferuje otevřenější prostranství - louky, stepi, ve Valticích je tedy jako doma. Rád si pochutnává na merlíkovitých rostlinách:
Rýhonosec páskovaný
Další vzácnější druh, vyskytuje se na podobných místech jako rýhonosec páskovaný, při pastvě dává ovšem přednost rostlinám hvězdnicovitým. Vědom si nepočetnosti současné populace svého druhu, zodpovědně pracuje na potomstvu:
Rýhonosec skvrnitý
Úhledný nosatcovitý brouček z červeného seznamu:
Lalokonosec - Otiorhynchus orbicularis
Není pilous jako pilous. Proti obávanému potravnímu škůdci pilousi černému je pilous velký podstatně vzácnější. Zde na jižní Moravě je přece jen ještě hojnější, v Čechách už ho najdeme jen sporadicky ve středočeském regionu:
Pilous velký
Téhle berušce se říká vlnáč, asi pro jemné ochlupení. Miluje vojtěšku, ale chroupe i další rostliny, zejména merlíkovité:
Vlnáč vojtěškový
Velmi běžný užitečný druh, který najdeme téměř všude. Není divu - vzhledem ke svým potravním preferencím nemá o dobrou baštu nouzi - chutnají mu mršiny, exkrementy, ale třeba i houba hadovka. Co bychom asi nečekali - je to velmi dobrý letec, který vydrží dlouho ve vzduchu:
Mrchožrout znamenaný
Nezvykle světlý páteříček. V porovnání s běžně vídanými tmavě zbarvenými příslušníky rodu, kteří nám svým přísným vzezřením připomínají kleriky či vojáky, má tenhle světlý exemplář až jakýsi tropicky rozverný nádech. Na štítu jako by nesl další pár pozorných očí či snad dokonce dalekohled:
Páteříček - Metacantharis clypeata
Jsou-li majky v Pouzdřanech, proč by nebyly ve Valticích? Tato majka obecná je ovšem výrazně tmavší než její sestřičky, které nám pózovaly v Pouzdřanech:
Majka obecná
A tady je - vzácnost nad vzácnost, zlatý hřeb dnešní přehlídky. Navíc urostlý pohledný exemplář, nad nímž by zajásal i bratranec Benedikt:
Majka – Meloe cicatricosus
Majka Meloe cicatricosus je podle červeného seznamu považována za druh u nás vyhynulý! Jak vidno, pravda to naštěstí není, ale aktuálních nálezů je málo, pramálo:
Majka - Meloe cicatricosus
Před několika lety byla zpozorována na severní Moravě a tento Jakubův valtický kousek je prozatím druhý letošní nález z jižní Moravy, když první byl učiněn na Břeclavsku. Více jich není nebo nebyly hlášeny:
Majka - Meloe cicatricosus
Kuriózní květiník se zvláštním rohovitým výběžkem, jehož účel není zcela jasný. Jako jiní květiníci se živí tlející rostlinnou hmotou a když je příležitost, zpestří si to jedovatým kantaridinem z mrtvých majek:
Květiník - Notoxus monoceros
Velmi teplomilný zlatohlávek z červeného seznamu, milovník pestrobarevných květů. Na jižní Moravě - vzhledem k příznivým klimatickým podmínkám - jej občas přece jen zastihneme v docela velkém množství, v Čechách jsme ho zatím viděli jen na jediném místě u Karlštejna. Proti jiným zlatohlávkům zaujme nápadnou chlupatostí, české jméno mu rozhodně sedí:
Zlatohlávek huňatý
Lesklejší příbuzný známého chrobáka lesního. Způsob obživy má podobný, ale vyskytuje se spíše na otevřenějších prostranstvích. Zde zachycený při startu:
Chrobák jarní
Krvelačný název budí hrůzu a zdálo by se, že tahle ploštice má díky své dravosti o budoucnost postaráno. Přesto je vzácná, jde o druh z červeného seznamu:
Lovčice krvavá
Diskrétně zbarvená stepní příbuzná obecně známé a všudypřítomné červeno-černé ruměnice pospolné. O co je ruměnice hnědá nenápadnější, o to je vzácnější - dnes už přežívá prakticky jen na Moravě:
Ruměnice hnědá
Konečně něco stylového - piják. I když tenhle pije leda krev svým obětem. Velmi exoticky vyhlížející klíště se dříve vyskytovalo jen v nejjižnější části Moravy, dnes už se šíří i do Čech. Na člověka prý nejde, ale věřte tomu, když ho přistihnete na ruce:
Piják lužní
Když je žízeň, je třeba se osvěžit. Nám by z kaluže asi nechutnalo, soumračník kvalitu nápoje v tomto napajedle malých tvorečků ocení:
Soumračník jahodníkový
Na jižní Moravu zavítáme i příště - čeká nás "moravská Sahara" - Váté písky u Bzence (XXI. díl)
