Jak jsem potkal brouky (Díl XLIX. - Klabava u Rokycan)

Broučí znalosti většiny z nás plynou z dávné četby Ferdy Mravence a občasného setkání s druhem dostatečně velkým či nápadným, aby si ho člověk povšiml – střevlík, beruška, chroust, zlatohlávek.

Za poznání, že je broučí a obecně hmyzí svět nesmírně bohatý a skrývá se v něm spousta krasavců okem leckdy takřka nepostřehnutelných, kteří vyniknou jako šperky teprve v objektivu šikovného fotografa s kvalitním vybavením a bezmeznou trpělivostí, za toto poznání vděčím svému synovi Jakubovi.

S jeho svolením se pokusím sérií blogů, v nichž jeho fotografie oději slovy, přiblížit krásu tvorů maličkých, leč všudypřítomných. Pro zachování jistého řádu zveřejním v každém dílu zajímavosti z jedné konkrétní lokality a občas si pro zpestření dopřejeme speciální téma.

Přiměřené oslavy ročního výročí máme za sebou a můžeme se znovu vydat do okolí Rokycan, tentokrát směrem západním. Klabava je součástí barrandienu a v ordovických břidlicích se tu dá najít lecjaká připomínka dávného života. My se ale zaměříme na tvorečky současné.

I když je prvohorní moře dávno pryč, v prostoru mezi Rokycany a Klabavou je díky řece Klabavě, několika rybníkům a klabavské přehradní nádrži vody až až. To se odráží i na skladbě zdejších druhů.

Jak napovídá název, vyskytuje se tento roztomile tečkovaný střevlíček na vlhkých březích. Zblízka působí velmi nápadně, ale v reálu je těžko postřehnutelný, protože dobře splývá s okolím:

Pobřežník obecný

Střevlíček Demetrias monostigma je další vláhomilný druh, který nacházíme na vegetaci na březích rybníků, v mokřadech i na vlhkých loukách:

Střevlíček - Demetrias monostigma

Kropník, zvláštně nazvaný druh potápníka, je samozřejmě ve vodě jako doma. Náš úlovek se ráchal v louži, odkud byl na chvilku vyloven za účelem pořízení fotečky. Je to jeden z větších druhů, mivá kolem centimetru. Jestli tento potápník v souladu se svým jménem kropí znavené pocestné, není známo. Je ale v každém případě velmi užitečný, protože se živí komářími larvami:

Kropník - Rhantus suturalis

Mršník už se v našem seriálu objevil, tenhle jedinec se ukrýval pod kůrou padlého stromu. Nahloučení roztoči vypadají trochu nebezpečně, ale důvod k obavám není - mršník není ohrožen, jen je využíván jako autobus. Jde o komenzální vztah, pro roztoče užitečný a pro bezděčného dopravce neškodný:

Mršník - Platysoma compressum

Tento přísně působící drabčík se naparuje jako člen pobřežní hlídky. Na rostlinách u vody jsme ho zastihli v dost hojných počtech. Ale pozor na něj - v jeho těle je obsažen toxin pederin, který může způsobovat vyrážky:

Drabčík pobřežní

Krásný, velmi nápadně zbarvený kovařík se opět vyskytuje na vlahých místech, jako jsou okraje řek nebo vlhčí lesy. Vyvíjí se v břízách, dubech, lípách a dalších listnáčích:

Kovařík černoskvrnný

Elegantnímu tesaříku černému chybí už jen cylindr. Své mládí tráví v listnáčích a jako dospělec často pobývá na květech:

Tesařík černý

Pycnomerus terebrans patří do čeledi Zopheridae, jejímž členům se v angličtině říká "ironclad beetles" neboli opancéřovaní brouci. Patří na červený seznam jako ohrožený druh:

Pycnomerus terebrans – čeleď Zopheridae

Mandelinka osiková není úlovek z okolních luk nebo lesů, ale obývá přímo ves Klabavu. Je velmi pohledná, ale jako škůdce osik a topolů nevítaná. Co dokáže, je vidět na druhém obrázku:

Mandelinka osiková

Larvy jsou pořádní jedlíci a vyžírají listy velmi důkladně. Při přemnožení dokáží způsobit holožíry, ohrožující hlavně mladé stromky. V místě nálezu už se k tomu zjevně schylovalo:

Mandelinka osiková - larvy

Tento důstojný církevní hodnostář by mohl v říši hmyzu i oddávat. Kněz velký, jinak také kněžovka stromová, je náš největší druh z čeledi knězovitých. Dosahuje velikosti téměř dvou centimetrů. Žije na různých rostlinách, jmenovitě třeba na hlohu nebo ostružině:

Kněz velký

Vodoměrku všichni známe, přinejmenším podle jména, v přírodě si ji ale často pleteme s bruslařkami. Ty sice také vodu měří, ale tvar těla mají úplně jiný. Vodoměrky jsou masožravé a živí se vysáváním hmyzu. Nepřezimují přímo ve vodě, ale třeba pod kameny blízko vody. Tam jsme jich také povícero našli, kupříkladu štíhlici z naší fotografie:

Vodoměrka štíhlá

Kněžici zelnou už jsme potkali na Kokotských rybnících, kde se různé ploštice a kněžice vyskytovaly v míře přebohaté. Exemplář od Klabavy je trochu jinak vybarvený, na rozdíl od oranžové sestřičky z Kokotska má skvrny bílé:

Kněžice zelná

U vody nesmí chybět vážky. Skvělé letce s dokonalým zrakem zastupuje v dnešním dílu  krásná vážka černořitná, dle zbarvení samička:

Vážka černořitná

Ještě jeden druh pojmenovaný podle končin, kde záda ztrácejí slušné jméno. Pilořitka listnáčová právě klade vajíčko do kmene padlého stromu:

Pilořitka listnáčová

A jsou tu naše abrahámoviny. Uctíme je dalším speciálem, který - možná trochu překvapivě - zasvětíme škůdcům  (L. díl)