Broučí znalosti většiny z nás plynou z dávné četby Ferdy Mravence a občasného setkání s druhem dostatečně velkým či nápadným, aby si ho člověk povšiml – střevlík, beruška, chroust, zlatohlávek.
Za poznání, že je broučí a obecně hmyzí svět nesmírně bohatý a skrývá se v něm spousta krasavců okem leckdy takřka nepostřehnutelných, kteří vyniknou jako šperky teprve v objektivu šikovného fotografa s kvalitním vybavením a bezmeznou trpělivostí, za toto poznání vděčím svému synovi Jakubovi.
S jeho svolením se pokusím sérií blogů, v nichž jeho fotografie oději slovy, přiblížit krásu tvorů maličkých, leč všudypřítomných. Pro zachování jistého řádu zveřejním v každém dílu zajímavosti z jedné konkrétní lokality.
S potěšením se vracíme do stepi v Pouzdřanech. Majky jsme probrali minule, nyní se můžeme věnovat dalším pozoruhodným úlovkům z této utěšené lokality.
Rodina zlatohlávků je početná a různorodá. Patří sem krásně vybarvený kousek s hladkými krovkami...
Zlatohlávek hladký
... stejně jako neobvykle osrstěný druh ...
Zlatohlávek huňatý
... a jako zelená třešnička - či spíše třešeň - na zeleném dortu - zlatohlávek z našich druhů největší a opravdu skvostný. Navíc, ač jde o druh typicky letní, tenhle nádherný exemplář se v Pouzdřanech naparoval již koncem května:
Zlatohlávek skvostný
Vzorná spolupráce - jeden tahá, druhý tlačí a už to frčí. Občas to i drncá, případně kulička zapadne do terénní nerovnosti, ale i s tím si naši šikulové coby Pat a Mat poradí. Přes svou tělnatost je chrobák dobrý letec, jen to přistání musí ještě trénovat. Zatím mu to jde jako Rampovi McKvákovi, také zpravidla skončí na zádech:
Chrobák vrubounovitý
Tesařík obrovský na květech? Není to nějaká mýlka? No jistě, není to obr, je to jeho věrná zmenšenina. Od svého velkého vzoru se tenhle epigon liší menším vzrůstem a habitatem - místo na stromech se promenáduje na květech. Také je celý černý, bez hnědých znaků typických pro tesaříka obrovského a má výrazně zvrásněný povrch krovek. Fešulák to ale každopádně je:
Tesařík bukový
Chlupatý a vzácný. Má rád teplíčko, jižní Morava je pro něho jako stvořená:
Tesařík - Phymatodes rufipes
Vzácné kousky se najdou i mezi potemníky:
Potemník menší
Opět jeden chemik, co si pohrává s jedy. Nestačí, že je v jeho těle jedovatý kantaridin přirozeně obsažen, ještě si ho do zásoby přikrádá od majek, na jejichž zádech se občas drze vozí:
Červenáček pilorohý
Mimozemšťan ve střehu:
Rýhonosec pcháčový
Fialová metalíza? Co to má být? Tuhle krasavici musel někdo přibarvit, takové barvy se snad v přírodě ani nevyskytují:
Zobonoska ovocná
Nejdřív se bál, pak si dal říci. Ta tykadla má opravdu dlouhá, přiléhavě ho latiník Fabricius pojmenoval:
Bázlivec - Luperus longicornis
A zase ta krásná červená. Půvabný zevnějšek ovšem odvádí pozornost od neblahých důsledků pobytu tohoto broučka na naší zahradě. Chřestu si u nás zase tolik neužije, o to víc se vyřádí na cibuli, česneku, pažitce nebo i konvalinkách či liliích:
Chřestovníček cibulový
Někteří pýchavkovníci se opravdu živí pýchavkami, jako třeba tenhle. Ostatně, i kdyby zapíral, výtrusy na krovkách ho jasně usvědčují:
Pýchavkovník - Lycoperdina succincta
Své štíhlé příbuzné moc nepřipomíná, ale kovařík to je:
Kovařík široký
Poetické české jméno si tento nádherný brouk rozhodně zaslouží:
Květokras vrbový
Tohle je, nastojte, také včela. Vypadá hodně exoticky, ale je doma i u nás. Na rozdíl od kolektivistické kolegyně medonosné si vystačí sama:
Drvodělka fialová
Do Pouzdřan se nejspíš v budoucnu ještě vrátíme, ale teď nás láká Šumava - jezerní okruh by mohl být zajímavý (XII. díl)
