Broučí znalosti většiny z nás plynou z dávné četby Ferdy Mravence a občasného setkání s druhem dostatečně velkým či nápadným, aby si ho člověk povšiml – střevlík, beruška, chroust, zlatohlávek.
Za poznání, že je broučí a obecně hmyzí svět nesmírně bohatý a skrývá se v něm spousta krasavců okem leckdy takřka nepostřehnutelných, kteří vyniknou jako šperky teprve v objektivu šikovného fotografa s kvalitním vybavením a bezmeznou trpělivostí, za toto poznání vděčím svému synovi Jakubovi.
S jeho svolením se pokusím sérií blogů, v nichž jeho fotografie oději slovy, přiblížit krásu tvorů maličkých, leč všudypřítomných. Pro zachování jistého řádu zveřejním v každém dílu zajímavosti z jedné konkrétní lokality.
Žinkovy - městys u Nepomuka, známý především díky nádhernému romantickému zámku, který střídavě zažívá období slávy i zapomnění. Nás ale více zajímá zámecký park, navazující lesopark a přilehlé hluboké lesy s mnoha starými listnáči i jehličnany. A protože to sem máme blízko a podnikli jsme na toto utěšené místo již několik expedic, vystačí úlovky na dvě pokračování. Toto je první z nich.
Barevný kontrast vždy potěší a české názvosloví svou trefností dvojnásob. Za tohoto Červenáčka by se Rychlé šípy určitě nestyděly:
Červenáček ohnivý
Zase jeden, co si hraje na vosu. Nás zkušené však tenhle tesařík neošálí:
Kuloštítník beraní
Jeho bratránek zůstal s mimikry na půli cesty:
Tesařík tesaříkovitý
Pěkně nám to ladí s okolními barvami:
Cortodera femorata
Krátké krovky zajišťují rychlý start:
Polokrovečník menší
Láska kvete i v hmyzím světě. Kde sameček ...
Tesařík fialový - samec
... tam samička:
Tesařík fialový - samice
Pod svícnem největší tma aneb Oblázek schováme na břehu moře a štítonoše zeleného na zeleném lupínku. Na fotce vypadá nepřehlédnutelně, ve skutečnosti barevně zcela splývá a odhalil se jen tvarem:
Štítonoš zelený
Ve starší české literatuře tohoto hezkého broučka nazývají "kusořitník". Raději zůstaneme u latinského pojmenování:
Orsodacne cerasi
Kdo by to řekl, že mezi krajně neoblíbené broučky, vyluzující při záškodnické činnosti ve dřevě neblahý zvuk "umrlčích hodin", patří i takový ozdobný krasavec. Jeho vznešená tykadla připomínají paví péro nebo hřeben:
Červotoč peřenitý
Majestátními tykadly se může pochlubit i další, se svým okolím dokonale splývající tvoreček:
Větevníček běloskvrnný - samec
I větevníčkova družka disponuje nápadnými, byť trochu jemnějšími tykadly:
Větevníček běloskvrnný - samice
Větevníčkovic blízký příbuzný, vydávající se za kůru nebo kamínek, naopak v rámci dokonalého utajení vsadil na nenápadný krátký střih tykadel. Jeho výskyt ukazuje na starý zachovalý les bez zbytečné těžby, kde jsou hodovníkům ponechány ke konzumaci padlé stromy či tlející pařezy:
Širokonosec pryskyřičný
Ano, to je on - Ťutínek. Tatínkem Mravkolvem milován, mravenci a malými broučky pro svou nezkrotnou chuť k jídlu právem obáván:
Mravkolev běžný
Běda tomu, kdo sklouzne po hladké stěně trychtýřovité pasti do těchto kusadel!
Mravkolev běžný – detail
Sloupový gloriet - "Templ" - na vrchu nad zámkem už dávno lovce nehostí, ale kolemjdoucího turistu svou ladností a citlivým zasazením do krajiny rozhodně zaujme. Měl namále, ale naštěstí se dočkal rekonstrukce:
Žinkovský Templ
A do Žinkov zavítáme i příště, ještě je tam leccos k vidění (VIII. díl)
