Jak jsem potkal brouky (Díl VII. - Žinkovy 1)

Broučí znalosti většiny z nás plynou z dávné četby Ferdy Mravence a občasného setkání s druhem dostatečně velkým či nápadným, aby si ho člověk povšiml – střevlík, beruška, chroust, zlatohlávek.

Za poznání, že je broučí a obecně hmyzí svět nesmírně bohatý a skrývá se v něm spousta krasavců okem leckdy takřka nepostřehnutelných, kteří vyniknou jako šperky teprve v objektivu šikovného fotografa s kvalitním vybavením a bezmeznou trpělivostí, za toto poznání vděčím svému synovi Jakubovi.

S jeho svolením se pokusím sérií blogů, v nichž jeho fotografie oději slovy, přiblížit krásu tvorů maličkých, leč všudypřítomných. Pro zachování jistého řádu zveřejním v každém dílu zajímavosti z jedné konkrétní lokality.

Žinkovy - městys u Nepomuka, známý především díky nádhernému romantickému zámku, který střídavě zažívá období slávy i zapomnění. Nás ale více zajímá zámecký park, navazující lesopark a přilehlé hluboké lesy s mnoha starými listnáči i jehličnany.  A protože to sem máme blízko a podnikli jsme na toto utěšené místo již několik expedic, vystačí úlovky na dvě pokračování. Toto je první z nich.

Barevný kontrast vždy potěší a české názvosloví svou trefností dvojnásob. Za tohoto Červenáčka by se Rychlé šípy určitě nestyděly:

Červenáček ohnivý

Zase jeden, co si hraje na vosu. Nás zkušené však tenhle tesařík neošálí:

Kuloštítník beraní

Jeho bratránek zůstal s mimikry na půli cesty:

Tesařík tesaříkovitý

Pěkně nám to ladí s okolními barvami:

Cortodera femorata

Krátké krovky zajišťují rychlý start:

Polokrovečník menší

Láska kvete i v hmyzím světě. Kde sameček ...

Tesařík fialový - samec

... tam samička:

Tesařík fialový - samice

Pod svícnem největší tma aneb Oblázek schováme na břehu moře a štítonoše zeleného na zeleném lupínku. Na fotce vypadá nepřehlédnutelně, ve skutečnosti barevně zcela splývá a odhalil se jen tvarem:

Štítonoš zelený

Ve starší české literatuře tohoto hezkého broučka nazývají "kusořitník". Raději zůstaneme u latinského pojmenování:

Orsodacne cerasi

Kdo by to řekl, že mezi krajně neoblíbené broučky, vyluzující při záškodnické činnosti ve dřevě neblahý zvuk "umrlčích hodin", patří i takový ozdobný krasavec. Jeho vznešená tykadla připomínají paví péro nebo hřeben:

Červotoč peřenitý

Majestátními tykadly se může pochlubit i další, se svým okolím dokonale splývající tvoreček:

Větevníček běloskvrnný - samec

I větevníčkova družka disponuje nápadnými, byť trochu jemnějšími tykadly:

Větevníček běloskvrnný - samice

Větevníčkovic blízký příbuzný, vydávající se za kůru nebo kamínek, naopak v rámci dokonalého utajení vsadil na nenápadný krátký střih tykadel. Jeho výskyt ukazuje na starý zachovalý les bez zbytečné těžby, kde jsou hodovníkům ponechány ke konzumaci padlé stromy či tlející pařezy:

Širokonosec pryskyřičný

Ano, to je on - Ťutínek. Tatínkem Mravkolvem milován, mravenci a malými broučky pro svou nezkrotnou chuť k jídlu právem obáván:

Mravkolev běžný

Běda tomu, kdo sklouzne po hladké stěně trychtýřovité pasti do těchto kusadel!

Mravkolev běžný – detail

Sloupový gloriet - "Templ" - na vrchu nad zámkem už dávno lovce nehostí, ale kolemjdoucího turistu svou ladností a citlivým zasazením do krajiny rozhodně zaujme. Měl namále, ale naštěstí se dočkal rekonstrukce:

Žinkovský Templ

A do Žinkov zavítáme i příště, ještě je tam leccos k vidění (VIII. díl)