Jak jsem potkal brouky (Díl LXXVII. - Břeclav - Tesařík drsnorohý et Cie)

Broučí znalosti většiny z nás plynou z dávné četby Ferdy Mravence a občasného setkání s druhem dostatečně velkým či nápadným, aby si ho člověk povšiml – střevlík, beruška, chroust, zlatohlávek.

Za poznání, že je broučí a obecně hmyzí svět nesmírně bohatý a skrývá se v něm spousta krasavců okem leckdy takřka nepostřehnutelných, kteří vyniknou jako šperky teprve v objektivu šikovného fotografa s kvalitním vybavením a bezmeznou trpělivostí, za toto poznání vděčím svému synovi Jakubovi.

S jeho svolením se pokusím sérií blogů, v nichž jeho fotografie oději slovy, přiblížit krásu tvorů maličkých, leč všudypřítomných. Pro zachování jistého řádu zveřejním v každém dílu zajímavosti z jedné konkrétní lokality a občas si pro zpestření dopřejeme speciální téma.

Není to poprvé, co nás břeclavská obora Soutok potěšila vzácnými nálezy. Přesto je dnešní výprava mimořádná – našli jsme „vymodleného“ tesaříka drsnorohého, který patří k nejvzácnějším druhům vůbec.

Zahájíme krásnou barevnou kompozicí, jejímž středobodem je tesařík Strangalia attenuata. Ten tvarem těla a skvrnami připomíná tesaříka skvrnitého, ale barvou tykadel a nohou se odlišuje. Žije v různých druzích listnatých dřevin s tvrdým dřevem:

Tesařík – Strangalia attenuata

Tesaříci bukoví nám při minulé břeclavské výpravě vyšli v ústrety v hojnějším počtu, tentokrát si cestu před náš objektiv našel pouze jeden exemplář:

Tesařík bukový

Pro krásného tesaříka alpského si do lužní rezervace můžeme dojít téměř najisto. Podle délky tykadel je zřejmé, že se nám na bukovém dřevu předvádí samice:

Tesařík alpský – samice

A nyní hlavní bod programu – velice vzácný, zákonem chráněný tesařík drsnorohý. Jeho domovem jsou lužní lesy, proto jej dnes najdeme pouze v nejjižnějším cípu Moravy a trochu nečekaně ještě v Olomouckém parku, kam byl nejspíš někým vysazen. Tento tesařík je schopný obydlet pestrou škálu stromů počínaje vrbami a topoly, ale vybírá si pouze kmeny nemocné či mrtvé, byť ještě stojící. Náš úlovek se právě snaží vylézt ven z kusu dřeva odlouplého z usychajícího jírovce:

Tesařík drsnorohý deroucí se na svět

Coby noční druh se „drsnorožec“ přes den schovává, případně chrundí na stromě a vylézá až za soumraku:

Tesařík drsnorohý

Zajímavým a charakteristickým znakem jsou zvláštní tykadla – na první pohled se zdá, že nejsou dělena na články a připomínají spíše větvičky. Při bližším ohledání samozřejmě zjistíme, že členěná jsou:

Tesařík drsnorohý

Jak jste nejspíš postřehli, náš novorozenec je trochu nedokonalý, chybí mu pravá prostřední nožka a chodidlové články levé přední nožky. Bát se o něj ale nemusíme. Přes tento hendikep je životaschopný a určitě se o sebe postará:

Tesařík drsnorohý

Ostrá klešťová kusadla přijdou ke slovu v boji o samice. Zatímco u majestátních roháčů je souboj spíše rituálem, u tesaříka drsnorohého nebo jeho příbuzného, tesaříka piluny, mívá horší následky – ukousnuté nohy nebo tykadla:

Tesařík drsnorohý – portrét

Takto vypadá opuštěná kukelní komůrka. Faraony do podobně tvarovaných sarkofágů ukládali k věčnému odpočinku, tesařík se naopak z dočasného těsného lůžka prodral na světlo Boží:

Tesařík drsnorohý – kukelní komůrka

Pýchavkovníka Lycoperdina succincta jsme našli netypicky mimo pýchavku po odklopení kusu dřeva. Neustále se hýbal, takže tykadla nejsou dobře zaostřená. Laskavý čtenář tento nedostatek nejspíš promine, ale přísný fotograf moc spokojený není a pro příště pýchavkovníka důrazně varuje:

Pýchavkovník – Lycoperdina succincta

Pod kusy dřeva se schovávali také pohlední roháčci kozlíci, většinou v párech:

Roháček kozlík

Velmi vzácná podkornice osiková je druhem takřka pralesním, který potřebuje prostředí s dostatkem mrtvého dřeva. Podle současného Červeného seznamu je klasifikována jako regionálně vyhynulá, přestože několik nálezů se v literatuře uvádí, ne však v Břeclavi. Jakubův zdejší objev je tedy podle dostupných dat první zaznamenaný.

Dospělce jsme zachytili v pěkném detailu ...

Podkornice osiková

... nenápadná nymfa ale zmizela ze scény dříve, než jsme se mohli přiblížit:

Podkornice osiková

Modrásek krušinový je běžný druh, dobře přizpůsobený k životu v prostředí osídleném člověkem. Jeho housenky přebývají u mravenců, což bychom zrovna nečekali:

Modrásek krušinový

Přástevník chrastavcový je především noční tvor, který si přes den jen tak sedí na rostlinách. Najdeme ho celkem hojně na loukách a okrajích lesa:

Přástevník chrastavcový

A největší nakonec. Žahalka obrovská se vynořila z květů jako Godzilla z moře. Dojem není náhodný, tato vzácná samotářská vosa, která se u nás objevila teprve nedávno, je největším blanokřídlým hmyzem Evropy. Délkou až 4 cm výrazně předčí sršně, který mívá kolem 2,5-3 cm. Poněkud nás mrzí žahalčin vývojový cyklus – její žravá larva je ektoparazitoid specializovaný na ponravy nosorožíka kapucínka:

Žahalka obrovská

Téma dalšího blogu necháme otevřené (LXXVIII. díl)

Minulá výprava do Břeclavi zde:

Jak jsem potkal brouky (Díl LXX. - Břeclav - Obora Soutok 2024)