Jak jsem potkal brouky (Díl LXXV. - Blovičtí krasci a jiní krasavci)

Broučí znalosti většiny z nás plynou z dávné četby Ferdy Mravence a občasného setkání s druhem dostatečně velkým či nápadným, aby si ho člověk povšiml – střevlík, beruška, chroust, zlatohlávek.

Za poznání, že je broučí a obecně hmyzí svět nesmírně bohatý a skrývá se v něm spousta krasavců okem leckdy takřka nepostřehnutelných, kteří vyniknou jako šperky teprve v objektivu šikovného fotografa s kvalitním vybavením a bezmeznou trpělivostí, za toto poznání vděčím svému synovi Jakubovi.

S jeho svolením se pokusím sérií blogů, v nichž jeho fotografie oději slovy, přiblížit krásu tvorů maličkých, leč všudypřítomných. Pro zachování jistého řádu zveřejním v každém dílu zajímavosti z jedné konkrétní lokality a občas si pro zpestření dopřejeme speciální téma.

„V blovické áleji, krasci se válejí ...“

To zrovna ne, ale lipová alej mezi Zdemyslicemi a Blovicemi na jižním Plzeňsku je nečekaně zajímavým místem. A krasci zde opravdu dominují, však také krasec lipový byl hlavním cílem výpravy.

Na úvod páteříček žlutý, typicky letní druh. Objevuje se koncem června na květech, často ve velkých množstvích:

Páteříček žlutý

A nyní pan domácí. Krasec lipový patří k našim nejhezčím krascům. Dříve dosti obávaný škůdce lip, který při masivním výskytu dokázal strom zabít, je dnes již na červeném seznamu, protože jeho stavy se značně snížily. Larvy žijí pod kůrou a při dokončení přeměny v ní zanechávají charakteristické oválné otvory:

Krasec lipový

Blovická alej sice leží přímo u silnice, což poněkud ztěžuje fotografování, na druhé straně není turisticky zajímavá a brouci zde žijí obecně nepovšimnuti:

Krasec lipový

Mají klid na práci i na kladení vajíček:

Krasec lipový kladoucí vajíčka

Typické oválné výletové otvory jsou vždy na jižní, osluněné části kmene. Vyfocené otvory jsou uvnitř světlé a tedy poměrně čerstvé:

Krasec lipový – výletové otvory

Krasce třešňového jsme v hájemství lipového pobratima nečekali, ale nález potěšil. Jeden z našich nejbarevnějších krasců navíc seděl na klasu, což není jeho obvyklé stanoviště:

Krasec třešňový

Odkud přišel a kam jde, to jsme přesně nezjistili. V okolí lipové aleje jsou ovšem staré třešně a další růžovité dřeviny, takže tam živnou půdu má:

Krasec třešňový

Naše klasické slunéčko sedmitečné vídáme v poslední době často. Zdá se, že obavy z toho, že bude vytlačeno slunéčkem východním, se nenaplnily:

Slunéčko sedmitečné

V aleji a jejím okolí nechybějí ploštice. Výrazně zbarvená zákeřnice červená stejně jako zákeřnice tmavá z nedávného dílu z Bzence slídí na vegetaci po kořisti:

Zákeřnice červená

Maličká klopuška zvonková nám přeběhla po kmenu lípy přímo pod nosem. Ve shodě se svým jménem má v oblibě zvonky na jižně situovaných loukách:

Klopuška zvonková

Na listech se několikrát ukázal sameček rusce lesního, patřícího do rodinky švábů:

Rusec lesní

Poměrně nenáročný okáč poháňkový je typický luční motýl. Mívá dvě až tři generace za rok a patří k nejrozšířenějším babočkovitým druhům:

Okáč poháňkový

Při hledání krasců jsme narazili na velmi výrazně zbarvenou světlopásku, jinak též světloskvrnku svlačcovou, která je doma na suchých loukách a okrajích polí. Zdálo by se, že jako konzumentka svlačců má tato půvabná můrka o živobytí postaráno, v severnějších částech Evropy už je ale ohrožená vzhledem k úbytku nevyužitých ploch zarostlých plevelem:

Světlopáska svlačcová

Travařík zahradní má jistý punc vznešenosti – od ostatních druhů se liší zlatými pruhy na křídlech. Sedá na stonky trávy a při vyrušení okamžitě odlétá:

Travařík zahradní

Hálky žlabatky růžové vypadají hezky, ale mladá růže u silnice z nich radost rozhodně nemá:

Žlabatka růžová

V dalším díle opět zavítáme do šumavského Povydří (LXXVI. díl)