Jak jsem potkal brouky (Díl LVIII. - Horní Bříza)

Broučí znalosti většiny z nás plynou z dávné četby Ferdy Mravence a občasného setkání s druhem dostatečně velkým či nápadným, aby si ho člověk povšiml – střevlík, beruška, chroust, zlatohlávek.

Za poznání, že je broučí a obecně hmyzí svět nesmírně bohatý a skrývá se v něm spousta krasavců okem leckdy takřka nepostřehnutelných, kteří vyniknou jako šperky teprve v objektivu šikovného fotografa s kvalitním vybavením a bezmeznou trpělivostí, za toto poznání vděčím svému synovi Jakubovi.

S jeho svolením se pokusím sérií blogů, v nichž jeho fotografie oději slovy, přiblížit krásu tvorů maličkých, leč všudypřítomných. Pro zachování jistého řádu zveřejním v každém dílu zajímavosti z jedné konkrétní lokality a občas si pro zpestření dopřejeme speciální téma.

Horní Bříza - město kaolinu a keramiky a také součást mé plzeňsko-severské domoviny. Přes silně průmyslový ráz Horní Břízy a nedalekého Kaznějova leží obě místa na okraji hlubokých lesů táhnoucích se až k Manětínu. Spojení přírody a chmurně romantických stop průmyslové exploatace, například v podobě známých oprámů, by se hezky vyjímalo i ve Stalkerovi. A světe div se, ono je tu dost živo - kromě hub či vzácných obojživelníků zde najdeme leccos z našeho pidižvíctva.

Kovaříka krvavého zastihneme nejčastěji v šumných borech, kde se vyvíjí v trouchnivém dřevě. Správné určení tohoto barevného krasavce není jednoduché, existuje hned několik dalších téměř identických, jen trochu menších druhů, které však preferují jiné typy dřevin. K přesnému zařazení tedy pomohlo nejen posouzení velikosti, ale také nález v borové části lesa, kde několik kousků čile pobíhalo po kmenech:

Kovařík krvavý

Pestrokrovečníka mravenčího jsme zvěčnili už několikrát. Tenhle cílevědomě pochodoval po kládě a evidentně slídil po kůrovcích, kterými se živí:

Pestrokrovečník mravenčí

Lýkohub borový, ukázka pestrokrovečníkovy kořisti. Tento škůdce stromů žije pod kůrou stejně jako lýkožrout, od něhož se liší prakticky jen absencí ochlupení. Nejsou to ale jen pestrokrovečníci, kterých se náš malý zloduch musí obávat. Byli jsme svědky dramatické scény, kdy lýkohuba uchvátil mravenec:

Lýkohub borový

Náš dobrý známý, mrchožrout černý. Na dnešní fotografii jeho typická hlava a teleskopický krk tolik nevyniknou, ale je to on:

Mrchožrout černý

Hmatavec Tyrus mucronatus s krásnými nápadnými tykadly je opravdu hoden svého jména. Drobný, asi 2 mm měřící příbuzný drabčíků žije pod kůrou jehličnatých stromů. Tohle bylo naše první setkání s ním:

Hmatavec – Tyrus mucronatus

Velké "žabí" oči, poznávací znamení střevlíkovitého vláhomila. V porovnání s bratrancem polotečkovaným, který se již v našem seriálu objevil, je vláhomil bahenní tmavší a chybí mu světlé skvrny na konci krovek. Stejně jako další příslušníci rodu se živí chvostoskoky:

Vláhomil bahenní

Květiník Notoxus monoceros je nápadný svým "rohem" - plastickou ozdobou vyrůstající ze štítu. Ve Valticích jsme ho zastihli na mrtvých majkách, zde se pohyboval ve volném prostoru. Živí se jako jiní květiníci tlející rostlinnou hmotou:

Květiník - Notoxus monoceros

Kněžice zelená nebo trávozelená. Tyhle dvě ploštice jsou si velice podobné zbarvením, velikostí i životním stylem. Sedávají na různých rostlinách, například na kopřivách:

Kněžice zelená

Dva druhy zajímavých specializovaných podkornic. První z nich, Aradus betulinus, je zapsána v červeném seznamu jako zranitelná. Nacházíme ji pod kůrou smrků:

Podkornice - Aradus betulinus

Podkornice plochá (Aneurus avenius) se nám hezky ukázala v obou vývojových stádiích, jako dospělec i jako nymfa. Na rozdíl od předchozí specialistky na smrky bývá tento druh spíše pod kůrou tlejících listnáčů. Ohledně názvu "podkornice plochá" panuje v české systematice poněkud zmatek - české pojmenování sdílí vyobrazená Aneurus avenius s úplně jiným druhem Aradus depressus. Jako první byl koncem 18. století popsán druh depressus, teprve o 40 let později se v taxonomii objevil "placatější" druh avenius z našeho blogu, jemuž by epiteton "plochá" příslušel více. Nevíme, proč nakonec pojmenování podkornice plochá nesou oba druhy, v každém případě je nutné na to dávat pozor a používat i latinské jméno:

Podkornice plochá – Aneurus avenius

Protože je dnešní díl poněkud kratší, doplníme ho trochou místní černobílé nostalgie z dob, kdy rock'n'roll byl mladý a autor ještě o chlup mladší.

Lesy tu byly hluboké ...

Ztracené dítě

... a stromy vysoké:

Výstup na vrchol

Příroda a průmysl v těsném sepětí:

Symbol industrializace

Přesto i za Krásného Tonyho zde létaly kupříkladu vřetenušky:

Socialistická vřetenuška

V dalším díle se vrátíme do přítomnosti a do Rokycan (LIX. díl)