Ctrl P aneb Návrat dinosaurů 1

V DOSu a Wordstaru to ani jinak nešlo, ale geny prapředků naštěstí nezapře ani dnešní software – je krásné, když Ctrl P nebo Ctrl C fungují i v nabubřelém rádoby superprogramu, který slouží většině lidí k témuž účelu, jako před 30 lety Wordstar, jen je těch pár základních funkcí ukryto někde pod nánosem surrealistického „intuitivního“ ovládání, kterému již dávno nerozumí ani sami tvůrci.

A občas člověk získá díky prastarým znalostem i nějaké ty body – čekal jsem tuhle na úřadě na vytištění jakési listiny prostřednictvím inteligentního interfacu (úřednice), a když to trvalo pět minut a interfejsnice stále neúspěšně řešila, zběsile přitom klikajíc myší, kolizi Excelu s nějakým PrPrPrPrObem (Proklatě Promyšleným Programem Pro Obce) a čímsi rezidentním, poradil jsem jí, ať zkusí Ctrl P – a ejhle, fungovalo to!

Připadal jsem si nejméně jako Jindra Hrnčíř, a počastován zpola obdivným, zpola nenávistným pohledem úřednice, odešel jsem středem.