Zeman, nebo Drahoš? A hlavně proč?

Následující dva týdny budou noviny, televize a sociální sítě plné souboje o post prezidenta mezi panem Zemanem a panem Drahošem. Diskutovat se bude všude, nejen v různých pořadech, ale i na pracovištích, v MHD a samozřejmě...

... v hospodách a kavárnách. 

Ať už dopadne výsledek jakkoliv, jedno jsme už vyhráli. My, co stojíme o to, aby se do společnosti pomalu začala vracet určitá úroveň, jsme si museli všimnout, že po konci prvního kola se stalo něco, co jsme před pěti lety neviděli. Neúspěšní kandidáti poděkovali, trochu zrekapitulovali uplynulé měsíce a hlavně vyjádřili některému z postupivších svoji podporu. Neslyšeli jsme a neviděli jsme útoky, zapšklost, uraženost a ješitnost. Konečně. 

Ještě před několika týdny jsem zastával názor, že rozhodnutí pana Zemana nejít do televizních debat bylo strategicky rozumné. Nyní si však nejsem jistý, může se totiž ukázat, že to byla jeho největší chyba. Ale určitě neúčastí pana Zemana v těchto debatách došlo k jedné věci - pochopili jsme, že kampaň a diskuze může probíhat slušně, i když s výměnou názorů. Konečně veřejnost po čase viděla, že je možné diskutovat, aniž bychom toho druhého urazili, zesměšnili, ponížili.

Možná neznáme názory pana Drahoše do detailů, určitě nevíme, jak se bude rozhodovat pod tlakem, stejně jako jsme to nevěděli o panu Zemanovi v 90. letech, zato víme stoprocentně, že pan Zeman svá rozhodnutí v budoucnu přizpůsobí zájmům svým a svých spojenců, ať už si o tom veřejnost bude myslet cokoliv. A pokud bude třeba, klidně si přiohne i Ústavu ČR k obrazu svému. Možná toho bude v budoucnu schopný i pan Drahoš, ale pochybuji, že to bude horší, než co jsme zažili za posledních pět let. Nemůžeme si být jistí, že to je pravda, ale za to riziko to stojí. 

Jsou zde ale i otázky jako migrace, ohrožení bezpečnosti nás a našich dětí, vnoučat, přijetí eura apod. Zde je údajně pan Drahoš flexibilní a možná se ohne před Evropskou unií a pod tlakem toho či onoho. Ale já si kladu otázku, jak by třeba dosáhl toho, že bude přijato euro, když on o tom nerozhodne. Ano, stihne možná dosadit pár členů do bankovní rady ČNB. Ale vzpomeňme na ten obchod s panem Rusnokem: poradce, premiér, guvernér. Rychlokariéra. Koho by nyní překvapil článek, že pan Rusnok bude volit pana Zemana? Stejná analogie platí u podpory ze strany Klausovy rodiny.

Vlastně je úplně zbytečné nyní připomínat všechny ty přešlapy, lži, fauly, obchody s kamarády apod. Už to všichni známe, prožili jsme to v přímém přenosu. I přesto prezident v českém pojetí demokracie nemá příliš pravomocí, pokud tedy nevyvine maximální úsilí, aby postupně parlamentní demokracii přetavil do demokracie prezidentské. A pan Zeman pro tento cíl v posledních pěti letech odpracoval opravdu hodně. 

I kdyby snad prezident měl možnost ovlivnit přímo, kolik v naší zemi bude žít islamistů a kdy přijmeme euro, považoval bych to za marginální hodnotu oproti tomu, o co se nyní hraje. Je třeba si uvědomit, že nyní nejde o migraci a euro, nejde o Západ či Východ, tady jde o něco mnohem jemnějšího. Jde o naši citlivost, co je ještě normální a co už ne, co je akceptovatelné a co už nikoliv. Nyní se nehraje o bezpečnost, ale o svobodu. Tou hlavní hodnotou není, zda budeme platit eurem za pět let či za deset, nebo jestli vůbec. Rozhodovat o uprchlících nebude ani pan Drahoš, ani pan Zeman. Jde hlavně o naši vnitřní identitu, o náš národ, o to, jak budeme sami sebe vnímat a jak nás bude vnímat svět. To mě zajímá jako otce dvou dětí, který chce pro ně to nejlepší prostředí. Přeji si, aby dokázaly rozpoznat dobro od zla, aby dokázaly cítit hranice slušnosti, aby si utvářely správný hodnotový systém, aby společnost, ve které budou žít, považovala za referenční hodnotu spíše pracovitost, slušnost a pravdomluvnost, než výsledky "za každou cenu", i za cenu lží.

A to, že prezident náladu ve společnosti ovlivnit může, jsme snad zaznamenali téměř všichni. Možná by bylo dobré provést sociologický výzkum s jednoduchou otázkou: "Ovlivnil prezident Zeman českou společnost spíše pozitivně, nebo negativně?" Mám v tom celkem jasno...

...a proto bych si přál, abychom konečně byli sebevědomým národem, který si je vědom své historie, který si váží těch, kteří bojovali za to, abychom dnes mohli žít ve svobodné a demokratické zemi. Přál bych si, aby se zase zpět vrátilo do naší aktivní slovní zásoby slovo "pan". Od doby, co se stal prezidentem pan Zeman, se stalo běžné, že i novináři vypustili oslovování "pan prezident" a omezili se na prosté "Zeman". Přál bych si, abychom zpět získali úctu ke vzdělaným lidem, k lidem nemocným, k lidem, co překonávají překážky a pomáhají ostatním. A hlavně, abychom přestali považovat za normu to, že když se nám z nějakého důvodu někdo nelíbí a potřebovali bychom ho tak trochu "odstranit", postačí ho zesměšnit útokem na nízké lidské pudy jako je závist, nepřejícnost, škodolibost apod. 

Panu prezidentu Zemanovi se podařilo vytvořit přesvědčení, že díky němu je naše krajina bezpečná, že díky němu naše ekonomika prospěruje (to bylo asi tou návštěvou Číny a Ruska), že díky němu jsme měli konečně vládu, která dokázala vládnout celé čtyři roky. Ne, díky panu Zemanovi se nic z toho nestalo. 

Stalo se mnoho jiných věcí díky panu Zemanovi, ale prosperita, bezpečnost a stabilita to určitě nebyly. 

V prvním kole jsem nevolil pana Drahoše, měl jsem jiného favorita. Pan Drahoš mi není příliš sympatický a mám v mnohém pochybnosti, jak úřad prezidenta zvládne. Ale: i kdyby občas zalhal, i kdyby neudělal všechna rozhodnutí úplně perfektně, i kdyby nebyl úplně nejlepší rétor, kdyby byl prostě jen prezidentem - člověkem, bylo by to pořád lepší, než prezident, který postrádá pokoru, skormnost a především soudnost. 

Přeji nám všem hodně štěstí.