Petr Pecina
- Počet článků 33
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 5464x
Seznam rubrik
Petr Pecina
Je libo zázračnou pilulku? Vyřešení problému zaručeno.
Na webu denik.cz 2.9. vyšel článek s názvem "První sex měl špatný konec. Školačka (14) otěhotněla." Je špatný konec, když první sex skončí otěhotněním? Nebo je to spíš špatný konec pro toho, kdo mohl přijít? Alespoň podle článku totiž hned druhý den po vyšetření u gynekologa podstoupila miniinterrupci. Dívka klidně mohla vyzkoušet i novou "zázračnou" pilulku Mifegyne 200 mg. Jak jednoduché, chlapec (otec) odešel od soudu s podmínkou, ještě poděkoval, že ho nezavřeli, takže je - zdá se - po problému. Ale je tomu skutečně tak? Stačí pouze zajít k doktorovi, zaplatil peníze, nechat si odebrat zárodek dítěte, nebo si vzít pilulku?
Petr Pecina
Byl jednou jeden důchod
Nemám rád slovo důchod. Už totiž nepředstavuje jakousi ekonomickou definici v podobě opakujícího se příjmu, ale téměř každý si pod tím termínem vybaví okamžik stáří, kdy se spoléhá na určitou finanční výpomoc od státu. A s tím je obvykle spojena nepříliš pozitivní emoce. Pokud bychom zaměnili slovo důchod za slovo příjem, ač to není zcela ekvivalentní, pak bychom neměli důchodový věk, ale příjmový věk, neměli bychom důchodce, ale příjemce, neměli bychom důchodové zabezpečení, ale zabezpečení příjmu. Všimněte si, jaký pocit se Vám vybaví, když se řekne důchodové zabezpečení, a přitom se vlastně jedná o to, jak zabezpečit lidem pasivní příjem. Přál bych si, aby jednou ten tzv. důchod vlastně úplně přestal existovat. Je to už - podle mého názoru - tak trochu přežitek.
Petr Pecina
"Jéžiš Marjá, proč řveš?!"
Je středa, přibližně čtvrt na pět odpoledne a za dvacet minut se mám potkat s kolegyní... máme domluvené obchodní jednání u jednoho z našich klientů. Čekám tedy na domluveném místě, na 66. kilometru déjedničky. Kdo po této dálnici jezdíte, víte, že asi nejvhodnější místo setkání na tomto kilometru je místní McDonald, pokud zrovna nechci volit motorest U Vlka. Mám nějaký čas, koupím si tedy něco "fast", sednu si ven a užívám de facto babího léta. Po chvíli se otevřou dveře a z restaurace nejprve vyjde asi šestiletá holčička, následuje ji její asi o rok až dva mladší bráška a pak vyjíždí maminka s kočárkem. Hezky poděkuje, že jí starší děti podrží dveře, slovy: "Děkuji Vám miláčci," a malí sourozenci pokračují přímou trasou k dětským prolejzačkám. S nadšením jsem si užil toho hezkého přístupu k dětem a po dvou minutách jsem z úst té maminky doslova schizofrenně vhozen do zcela opačného emočního gardu, neboť slyším: "Jéžiš Marjá, proč řveš?! Můžeš mi říct, proč řveš? Co děláš!!? Neřvi, prosím Tě!"
Petr Pecina
"Tenhle pes bude vždycky běhat navolno, Vaše děti mě nezajímají"
Za chvíli tomu bude rok, co jsem se rozhodl začít pravidelně ráno běhat. Při takovém rozhodnutí člověk přemýšlí, jaké překážky bude muset překonávat - mám na mysli například, že Vás bude píchat v boku, nebo třeba, jak se Vám bude běhat v dešti, mrazu, anebo v mém případě, zda to zvládnu jako astmatik udýchat. Zdá se ale, že všechno toto jsem zvládnul a dnes si celkem v pohodě dávám pětikilometrové ranní běhy, co mě ale nenapadlo, že mi v tom budou čas od času zvyšovat adrenalin volně pobíhající psi a jejich arogantní majitelé, pokud jsou v lepším případě vůbec přítomni.
Petr Pecina
O rodině a tak trochu o osvojování dětí u homosexuálů
Na světě existuje několik zážitků, které člověka zcela změní či ovlivní. Jedním z nich je narození dítěte. Navždy to ve mně zůstane... když jsem poprvé držel svoji dceru v náručí a nesl ji ukázat své ženě. Nechápal jsem, jak může být svět tak zázračný, jak je možné, že je mi podobná, a i když se mi to teď zdá neuvěřitelné, vzpomínám si, že se na mě tehdy usmála. Vidět jí, jak se sápe k mamince, aby se napila mlíčka... příroda je prostě dokonalá. Když se za dva roky dceři narodil bráška, účast u porodu pro mě už nebyla novinkou, a tak jsem si mohl ještě více uvědomit některé věci... zážitky, které mi při té první zkušenosti unikaly, nebo jsem prostě jen byl zahlcen emocemi natolik, že jsem je prostě nestíhal dostatečně vnímat. Pokud se mě dnes kdokoliv z mužů, které tato zkušenost ještě čeká, zeptá, jaké to bylo a zda se mi nechtělo omdlít, odpovídám: "Bylo to něco strašně intenzivního, co jsem v životě nezažil a o co bych nikdy nechtěl být ochuzen. Na omdlévání nebyl čas." Jsem šťastný, že muž dnes může být u porodu. A jsem přesvědčen, že ho to dělá více mužem. Bylo to něco velmi intimního, co se týká pouze dvou lidí, kteří to zapříčinili, něco dokonalého, něco nepopsatelného. I když nejsem věřící (možná právě proto) - až na zrození dítěte jsem skutečně pochopil význam slov "být požehnán".
Petr Pecina
Stále ještě jsme schopni zabít na povel
Celý život se snažíme někomu zavděčit, nejprve jsou to rodiče, později často učitelé ve školce, na základní škole, o několik let později např. nadřízený v práci, ale i kolega, kamarád či soused. Jsme odměňováni za svoji poslušnost a naopak trestání za neposlušnost. Co následuje, když třeba ve druhé třídě na základce přijde paní učitelka do třídy, všichni žáci vycvičeni povstanou do pozoru a jeden z žáků zůstane sedět? Bude patřičně potrestán, protože porušil ona zažitá pravidla. "A to se nesmí!" Takovouto poslušnost si přenášíme i do dospělého života. V práci víme, že musíme poslouchat alespoň na oko, jinak budeme potrestáni. A víme, že pokud se budeme chovat tak, jak se po nás chce, třeba dostaneme odměnu... třeba nám někdy zvýší plat, nebo se o nás někdo pochvalně zmíní před kolegy. Co všechno jsme schopni udělat, jestliže dostaneme něco příkazem od někoho, kdo pro nás představuje autoritu? Byli byste schopni zabít někoho neznámého, pokud by Vám to někdo přikázal? Myslíte si, že ne? Třeba Vás překvapí, že možná až 85 % z nás by bylo schopno někoho zabít na povel.
Petr Pecina
O očkování jako přesvědčení a o tom, jak neodpovědět na otázku
22.6. DVTV odvysílala diskuzi dvou lékařek na téma očkování dětí. Diskuze byla celkem černobílá, dr. Eleková jednoznačně a tradičně proti očkování a místopředkyně české vakcinologické společnosti dr. Cabrnochová jednoznačně a pochopitelně pro očkování. Pozice dr. Cabrnochové a způsob vystupování jako by napovídá, že na toto téma je jakákoliv diskuze zbytečná a téměř nebezpečná. Dokonce to nebezpečí v jedné části zmínila. Ale proč by jakákoliv diskuze měla být nebezpečná? Protože jsem si jako otec dvou dětí zažil několik nepříjemných rozhovorů s lékaři, když jsem se chtěl na některé věci o vakcínách zeptat, pozorně jsem poslouchal, jak odpovídá další jednoznačně přesvědčený lékař na otázku na téma očkování. Na první zhlédnutí se to, co je řečeno mezi řádky, dá zaznamenat poměrně těžko a vyžaduje to poněkud zvýšenou pozornost. Za svůj čas budete ale velmi dobře odměněni. Takže pojďme si rozhovor pustit po částech...
Petr Pecina
Popularita pana Kalouska se blíží bodu mrazu
Jakou že má popularitu pan Kalousek? Blížící se bodu mrazu? Vzpomínám na hesla pravicových stran před volbami v r. 2010 do Poslanecké sněmovny, nesla v duchu STOP ZADLUŽOVÁNÍ. Co ale znamená "stop zadlužování" v praktickém životě? Pouze dvě cesty: (1) zvýšit daně (to pravice většinou dělat nechce, aspoň to říká, i když pár daní beztak zvedla), (2) snížit mandatorní aj. výdaje státního rozpočtu (takže třeba zavést regulační poplatky, snížit státní podporu u stavebního spoření apod.). Co z těch dvou cest je populární? NIC. Kdo začal skutečně nepopulárně škrtat? Kalousek. Hurá, máme viníka. Viníka snížení zadlužování ČR v době celosvětové hospodářské krize. "Podvodník jeden, pojďme ho ukamenovat!"
| předchozí | 1 2 | další |
