Tak trochu jiná Alenka v říši divů

Burtonova pocta Carrollovi nebo rouhačské nakládání s literární klasikou ? Americký režisér Tim Burton (*1958) si získal uznání kritků a přízeň diváků vizuálně podmanivými snímky, v nichž uplatnil svůj výtvarný talent, bezbřehou fantazii a slabost pro sympatické podivíny. S tvorbou tohoto tvůrce jsou neoddělitelně spjata jména jeho „dvorního herce“ Johnnyho Deppa, skladatele Dannyho Elfmana a herečky (i manželky) Heleny Bonham Carterové – nejmladším dítětem této „fantastické čtyřky“ je Alenka v říši divů.

Alice’s Adventures in Wonderland; Through The Looking Glass and What Alice Found There… alespoň jména této dvojice literárních děl i jejich autora, Lewise Carrolla (1832-1898), zná téměř každý. Oba „dětské příběhy pro dospělé“ se staly nejen oblíbenou četbou početného a věkem neomezeného zástupu čtenářů, ale rovněž inspirací celé řady umělců, filmaře nevyjímaje. Z filmových adaptací (nesoucích většinou prostý název Alice in Wonderland), mezi nimiž nalezneme muzikály, animované snímky i klasické hrané filmy krátkometrážní i celovečerní, je třeba jmenovat alespoň kreslený muzikál z dílny Walta Disneye (USA 1951) a hraný snímek Jonathana Millera (VB 1966).

Burtonovu Alenku v říši divů ovšem za adaptaci Carrollových děl v pravém slova smyslu označit nelze. Svérázný režisér spíše využil spisovatelův originální svět (z obou knih o Alence) coby bohatou rekvizitárnu, z níž si vypůjčil množství postav, předmětů, prostředí a dalších motivů, aby je vzápětí (spolu se scenáristkou Lindou Woolvertonovou) zasadil do vlastního příběhu. Ten obdařil realistickým rámcem, titulní hrdince pak přidal pár let a vyslal ji na dobrodružnou výpravu o poznání temnější a nebezpečnější, než jaká na ni čekala v knižní předloze. A o čem tedy nová Alenka v říši divů vlastně vypráví?

Během zahradní slavnosti a před zraky všech přítomných požádá devatenáctiletou Alenku o ruku zámožný, avšak krajně nesympatický Hamish. Nelehké rozhodování posléze zaskočené dívce ulehčí… pohled na Bílého králíka. Nechá zkoprnělého mladíka bez odpovědi a vydá se po stopách kamsi spěchajícího stvoření – tak se ocitne v Podzemní říši. Fantastický svět obydlený nejroztodivnějšími bytostmi trpí pod krutou nadvládou Srdcové královny, jež nemilosrdně pronásleduje všechny, kdo se jí odvažují vzdorovat. K této hrstce vzbouřenců, věrných vazalů právoplatné dědičky trůnu žijící ve vyhnanství, Bílé královny, se shodou okolností připojí i Alenka. Podle dávného proroctví se má právě ona stát zhoubou nejděsivějšího služebníka nenáviděné tyranky, Tlachapouda, a tím i příčinou pádu samotné Srdcové královny. Ale je dívka, která svá nynější dobrodružství považuje za pouhý bláznivý sen, skutečně tou pravou Alenkou?

Titulní hrdinku ztvárnila dosud neznámá australská herečka s polskými kořeny, Mia Wasikowska – sázka na neokoukanou tvář se nakonec režisérovi vyplatila a představitelka Alenky (Alice) působí ve své roli velmi věrohodně. Co se týče dalších stěžejních hraných (tj. animovaných jen částečně) postav, zde se již mohl Burton spolehnout na své osvědčené spolupracovníky – neurotické Srdcové královně (Red Queen) propůjčila tvář Helena Bonham Carterová a na pokraji šílenství balancujícího Kloboučníka (Mad Hatter) přesvědčivě ztvárnil Johnny Depp. V roli Bílé královny (White Queen), postavy bezesporu kladné a přitom dosti groteskní, se pak objevila Anne Hathawayová (např. Ďábel nosí Pradu, Vášeň a cit). Tím samozřejmě výčet obsazených slavných jmen zdaleka nekončí, ovšem účast řady dalších zkušených herců se omezila na namluvení plně animovaných postav – v originále tak zazní kupříkladu hlas Alana Rickmana (Houseňák Absolem – Blue Caterpillar), Stephena Frye (Kocour Šklíba – Cheshire Cat), Michaela Sheena (Bílý Králík – White Rabbit) nebo Christophera Lee (Tlachapoud – Jabberwocky).

V rámci režisérovy tvorby lze najít hned několik titulů, jež podobně jako jeho nejnovější film navazují na určitou filmařskou tradici (Batman, Ospalá díra, Planeta opic) – svědčí to mimo jiné o Burtonově tvůrčí sebejistotě, odvaze vystavit se natočením takového díla nevyhnutelnému porovnávání nejmladšího přírůstku určité skupiny snímků s jeho staršími kolegy. Zatímco většina předchozích Alenek v říši divů však byla věrným filmovým přepisem Carrolových děl (zejména prvního z nich), Burtonova verze svým pojetím riskuje odmítavou reakci oddaných čtenářů dotyčného spisovatele. Nejen hlavní hrdinka, ale i příběh sám je totiž výrazně „dospělejší“ (stává se jakýmsi pokračováním toho původního) – namísto neuceleného, vpravdě nonsensového dobrodružství diváky čeká klasický nerovný souboj dobra se zlem, v tomto případě nesourodé družiny podivínských revolucionářů s nenáviděnou tyrankou a její armádou. Tím se pochopitelně vytrácí jisté kouzlo původně dětem určeného vyprávění, současně však snímku přibývá potenciálních diváků.

Smíříme-li se s režisérovým (pro mnohé snad až rouhačským) způsobem nakládání s literární klasikou, budeme za to coby diváci odměněni. Prožijeme spolu s hlavní hrdinkou napínavé, byť trochu přímočaré dobrodružství, znovu nás ohromí Burtonova fantazie odrážející se v dechberoucím vizuálním zpracování a pohltí nás atmosféra surrealisticky zpodobněného světa i podmanivá hudba režisérova dvorního skladatele Dannyho Elfmana. Pokud však nebudeme ochotni nebo schopni přistoupit na svébytnou podobu nejnovějšího zpracování známé látky, čeká nás bezpochyby větší či menší zklamání, proti němuž budou výše jmenované silné zbraně Burtonova snímku bezmocné. Není však rozporuplné přijetí příznačným rysem každého uměleckého díla, jež stojí za to vidět a udělat si na něj vlastní názor?

ALENKA V ŘÍŠI DIVŮ / ALICE IN WONDERLAND (USA 2010)

Režie: Tim Burton

Hrají: Mia Wasikowska, Johnny Depp, Helena Bonham Carter, Anne Hathaway

Česká premiéra: 4. 3. 2010