Satan nepřichází... je v každém z nás

Dnes již kultovní dánský režisér natočil zřejmě svůj nejkontroverznější snímek s výmluvným názvem Antikrist – studii o temných hlubinách lidské duše. Dvě bezejmenné postavy – On a Ona – se stávají příhodnými objekty autorovy analýzy člověka ocitnuvšího se v mezní situaci. V hlavních rolích filmu určeného intelektuálům se silným žaludkem excelují Willem Dafoe a Charlotte Gainsbourg.

On a Ona se milují a plodem jejich lásky je malý Nick. Jediná noc a tragická nehoda však stačí k tomu, aby se jejich život obrátil naruby - chlapcova smrt se stává katalyzátorem proměny obou hrdinů i jejich vzájemného vztahu. On je coby psychoterapeut hlasem Rozumu, snažícím se „vyléčit" trpící manželku, Ona představuje bytost ovládanou City, již odrazuje jeho chladný odstup. Mužský a ženský princip se zde setkávají v dalším kole svého odvěkého zápasu, využívajíce při něm značně nevybíravých prostředků - jejich bojištěm se stává odlehlá chata uprostřed hlubokých lesů, místo nesoucí symbolický název Eden (Ráj).

Trier nový snímek formálně zasadil do „literárního rámce" stejně jako například své předchozí tituly Dogville a Manderlay z tzv. americké trilogie a rozčlenil příběh Antikrista na Prolog, 4 kapitoly (Žal, Bolest, Zoufalství, Tři žebráci) a Epilog, přičemž úvodní a závěrečný úsek jsou černobílými pasážemi (doprovázenými hudbou G. F. Händela) rámujícími barevně natočený film. Výraznou úlohu hraje v tomto snímku složka výtvarná - obraz laděný do temných barev, zpomalené či detailní záběry, stylizace některých snímaných objektů, práce se symboly a alegorickými výjevy - to se týká zejména předělů mezi jednotlivými částmi filmového příběhu.

Jak nastíněný děj, potažmo téma snímku, tak samotný fakt, že se jedná o part určený pouze dvěma postavám, naznačuje vysoké nároky kladené na obsazené herce - oba představitelé hlavních rolí (On, Ona) však zásluhou svých bohatých zkušeností, nesporného talentu a naprostého odevzdání se do služeb režisérovy vize zvládají dodat spíše archetypálním charakterům potřebnou dávku lidskosti a na velkém prostoru jim věnovaném rozehrát skutečný herecký koncert. A to i přesto, že jim předložená partitura - scénář Larse von Triera - obsahuje velmi širokou škálu tónů i několik pasáží značně nelibozvučných.

Rozbor témat a motivů přítomných v Antikristovi by nejspíše vydal na rozsáhlou studii, zabývající se třeba již mnohokráte pronesenou domněnkou o režisérově nenávisti k ženám - konečně i zde je to právě hlavní hrdinka, kdo (alespoň na první pohled) nese hlavní vinu za odehrávající se temné události a je poté spravedlivě potrestán. Jisté je, že Trierův snímek poskytuje vhodné argumenty nejrůznějším skupinám - může se stát zbraní v rukou feministek či jejich odpůrců, psychologů nebo jejich kritiků, věřících i ateistů. Pro filmového diváka by však měl v první řadě představovat estetický zážitek a jako takový jej lze bez ostychu označit za skutečnou lahůdku, byť pro některé nestravitelnou (ale takové už skutečné delikatesy bývají). Antikrist je snímkem vizuálně podmanivým, současně vysoce stylizovaným i téměř dokumentárně syrovým, po formální stránce vycizelovaným a přitom poutavě vyprávějícím, herecky skvěle obsazeným a především nutícím k hlubšímu zamyšlení. Nezbývá než popřát Antikristovi, zatím nejmladšímu dítěti Larse von Triera, aby se na něj čeští diváci vypravili v počtu co nejhojnějším - tentokrát na tom vydělají obě strany...


Antikrist (Antichrist, 2009, 104 min)


Režie: Lars von Trier
Scénář: Lars von Trier
Kamera: Anthony Dod Mantle

Hrají: Willem Dafoe, Charlotte Gainsbourg


Česká premiéra: 26.11.2009