Příběh exilového přátelství

Když se vystudovaný právník, publicista a spisovatel OTA ULČ (*1930) v americkém exilu seznámil s JOSEFEM ŠKVORECKÝM a ZDENOU SALIVAROVOU, začalo tím nejen jejich celoživotní přátelství, ale též Ulčova spisovatelská dráha – k psaní jej totiž přivedl právě Josef Škvorecký, který se stal i kmotrem jeho syna. Není proto divu, že se zakladatelé Sixty-Eight Publishers stali klíčovými protagonisty jeho vzpomínkové knihy s názvem ŠKVOREČTÍ, kterou vydalo stejně jako většinu Ulčových českých titulů pražské nakladatelství Šulc–Švarc.

Ota Ulč, Josef Škvorecký a Zdena Salivarová při prvním seznamování v americkém Binghamtonu

Dotyčná kniha je jakýmsi pel-melem vlastního vyprávění, přetištěné korespondence a citovaných článků – ostatně příběh celého díla začíná scénou autorova přehrabování se v krabici s memorabiliemi. Neméně různorodý je i její obsah – vzpomínky na Josefa a Zdenu často ustupují do pozadí před líčením autorových dalších zážitků a úvah, oba však zůstávají v textu (stejně jako v Ulčově životě) stále přítomni. Čtenář navnazený titulem knihy a bažící po důvěrných informacích týkajících se Škvoreckých sice nepřijde zkrátka, nalezne zde však mnohé pasáže, ba i celé kapitoly pojednávající o samotném autorovi a dalších exulantech. V textu lze proto vysledovat  hned několik vedlejších tematických linií, týkajících se kupříkladu vývoje Oty Ulče v uznávaného spisovatele či jeho cestovatelské vášně.

Stěžejní význam publikace však tkví v zachycení mnoha klíčových událostí, projektů a postav československého exilu (zásluhou Ulčova světoběžnictví zdaleka nejen toho amerického), a to nikoliv jen před rokem 1989, nýbrž i v letech následujících. Čtenáři se dostává osobního svědectví o často nelichotivých poměrech uvnitř exilové scény, které zvláště po revoluci a ztrátě společného nepřítele mnohdy přecházely v otevřené rozbroje mezi československými exulanty. Podobný osud se ostatně nevyhnul ani Škvoreckým – vedle zaslouženého uznání za jejich dlouholetou obětavou propagaci české kultury se jim dostalo i projevů nedůvěry, závisti či otevřeného nepřátelství. Nečekaně vlažné až odmítavé přijetí v rodné zemi spolu s rozčarováním z neuspokojivého polistopadového vývoje v Československu (potažmo České republice) pak zapříčinily, že množství exulantů – včetně Škvoreckých – se k definitivnímu návratu do vlasti nikdy neodhodlalo.

Přestože jsou Škvorečtí četbou poněkud neuspořádanou a místy trochu nezáživnou a jejich autor se úplně nevyvaroval typických nešvarů exilového pisatele (občasná jazyková kostrbatost, nadbytečné vysvětlování našinci dobře známých reálií apod.), představují cenné svědectví jak o zámořské existenci zakladatelů Sixty-Eight Publishers, tak o čtyřech dekádách československého (potažmo českého) exilu vůbec. Za zmínku stojí rovněž řada fotografií z autorova osobního archivu, stejně jako množství ukázek z bohaté korespondence, kterou mezi sebou rodiny Ulčových a Škvoreckých na trase Binghamton (USA) – Toronto (Kanada) po celá desetiletí vedly.

(in Půlnoční expres III/MMXIV)

Ota Ulč: Škvorečtí. Šulc–Švarc, Praha, 2014, 1. vydání, 240 stran.