Poezie z domu alchymistova

DESÁTÁ MÚZA je název nejnovější z dlouhé řady knih spisovatelky, překladatelky a televizní scenáristky ZORY BERÁKOVÉ (*1921), která tímto již poněkolikáté sáhla po historické látce, aby českým čtenářům představila – po Bertě Suttnerové, Polyxeně z Lobkovic či Alžbětě, manželce "zimního krále" Fridricha Falckého – další výjimečnou ženskou postavu našich dějin. 

dobový portrét Elizabeth Jane Westonové (1581–1612)

Jak napovídá podtitul knihy "Příběh básnířky Vestonie", svou hlavní hrdinku tentokrát hledala v oblasti umění a nikoliv politiky – řeč je o věhlasné autorce latinských básní Elizabeth Jane Westonové zvané Vestonia (nebo též Westonia), která žila a tvořila v Čechách na přelomu 16. a 17. století a někdy bývá označována za vůbec první českou básnířku.

Ačkoliv se má jednat o "historický román", kniha se až překvapivě drží faktografie a Beráková svůj příběh vypráví stylem poměrně nezúčastněným, což se odráží mimo jiné v malém množství dialogů či vnitřních monologů. Na druhou stranu je třeba uznat, že v tomto konkrétním případě nepředstavuje samotná historie nikterak nudné čtivo. To se týká zvláště první ze dvou částí knihy, nazvané Zrození básnířky, která se paradoxně samotnou Vestonií (respektive jejím dětstvím) příliš nezaobírá a líčí naopak dobrodružné osudy jejího nevlastního otce, proslulého alchymisty Edwarda Kelleyho, kvůli němuž se celá rodina vůbec vypravila z Anglie do Čech. Poměrně dobře zmapované cesty Kelleyho a jeho mistra, anglického učence Johna Deeho, po Evropě a jejich pobyt v Čechách tvoří totiž dostatečně poutavou dějovou linii, k níž vlastně není třeba mnoho dodávat, stačí ji pouze dovedně převyprávět, čehož se zkušená autorka vcelku úspěšně zhostila.

Zatímco v první polovině svazku se tedy Vestonia objevuje velmi sporadicky, obvykle spolu s matkou v rolích prosebnic přimlouvajících se u dvora za opakovaně souzeného Kelleyho, zbylým stranám knihy již jednoznačně dominuje. Druhá část nese název Poezie utěšitelka, v němž se odráží nelehká situace celé rodiny po smrti Edwarda Kelleyho, a popisuje dospívání Vestonie a její přerod v uznávanou básnířku. Současně je zde ovšem skrze postavy jejích četných nápadníků nastíněn život příslušníků vyšších tříd rudolfinské Prahy a také množství překážek, které v tomto prostředí číhaly na mladou, inteligentní a citlivou ženu.

Ve snaze zachytit vnitřní složitý proces hrdinčina zrání osobního i uměleckého je Beráková nucena mnohem více fabulovat, ovšem ani nyní neopouští pole vymezené životopisnými fakty. Autorka svou hrdinku doprovází až na samý konec jejích dnů a dotýká se tak i dalších životních rolí slavné básnířky, v nichž se ocitla navzdory skromnému počtu let, jenž jí byl na tomto světě vyměřen. Když totiž Vestonie v pouhých třiceti letech umírá, činí její skon ještě tragičtějším fakt, že zde neodchází pouze desátá Múza, čtvrtá Grácie, květ Minervy či ženský Ovidius, jak znějí některé z květnatých titulů, jimiž slavnou básnířku ověnčila historie, nýbrž také oddaná manželka a milující matka.

Kniha Zory Berákové nabízí čtivé a přitom nepříliš dovypravované seznámení s kromobyčejně zajímavou postavou českých kulturních dějin a k tomu ještě nadmíru dobrodružný příběh Johna Deeho a Edwarda Kelleyho, jemuž se zde dostává až překvapivě velkého prostoru, ale na škodu to vzhledem k jeho významu pro pozdější básnířčin vývoj není. Některým čtenářům možná bude chybět alespoň stručná informace o pramenech, z nichž Beráková při psaní svého románu vycházela, jiní se zase možná pozastaví nad autorčiným odvážným rozhodnutím vlastnoručně překládat přítomné latinské verše. To však nic nemění na faktu, že Desátá Múza je poutavým životopisným románem, o jakém si může většina významných postav naší historie nechat jen zdát.  

(in Půlnoční expres XII/MMXIII)

Zora Beráková: Desátá Múza. Motto, Praha, 2013, 1. vydání, 160 stran.