Kladenských Přízraků se netřeba obávat
Hra Přízraky z roku 1881, dříve uváděná též pod názvy Příšery nebo Strašidla, bývá řazena spolu s Domovem loutek či Nepřítelem lidu mezi tzv. realistická současná dramata, vznikající během třetího Ibsenova tvůrčího období (1877–1882) a vyznačující se výrazným sociálně-kritickým apelem. Tento ústup od symboličnosti k realističnosti vhodně ilustrovalo celkové řešení scény, kterému vzhledem ke komornímu charakteru hry nikterak neublížil ani omezený prostor nevelkého jeviště. Střídmé a neměnné kulisy, jakož i nijak přehnané a nadmíru funkční využívání světla, hudby a zvukových či kouřových efektů pak realistický mikrosvět vystavěný na půdorysu jakéhosi měšťanského salonu obdařily kýženou "přízračnou" atmosférou.
Témat, kterých se Ibsenovo drama různou měrou dotýká, je celá řada, a nutno podotknout, že ani jedno z nich dodnes neztratilo (chtělo by se říci bohužel) na své závažnosti a aktuálnosti. To se týká i střetu náboženství (křesťanství) s takřečenými alternativními duchovními proudy, jež tu ostatně zůstávají blíže nepojmenovány, a tak si dnešní divák lehce dosadí za hermetismus spjatý s érou fin de siècle nejrůznější současné módní -ismy. Podobně nadčasové jsou taktéž otázky morálky a pokrytectví, pravdy a milosrdné lži nebo možné dědičnosti hříchu, které se tu neodbytně domáhají svého zodpovězení - ať už z úst příslušníků majetné rodiny Alvingových (paní Heleny, vdovy po kapitánu Alvingovi, a jejího syna Osvalda), či dalších postav s touto rodinou úzce spjatých (truhláře Engstranda, jeho dcery Reginy a pastora Manderse).
Problematickým faktorem není ani stránka jazyková – Fröhlichův překlad z roku 1986 působí i dnes realisticky a civilně, což se bohužel nedalo říci o všech hereckých výkonech. Alena Štréblová se s náročnou rolí paní Alvingové, vynucující si hned tři odlišné polohy (osvícená podnikatelka a hlava domácnosti, chorobně milující matka a životem zkoušená žena pronásledovaná přízraky minulosti), vypořádala vskutku bravurně a po zásluze sklidila největší ovace. Stejně úspěšně se svého neméně obtížného partu zhostil představitel pastora Tomáš Petřík, jehož místy teatrální projev a lehce extravagantní zjev ve výsledku překvapivě dobře posloužily zamýšlenému účinku a který se dokázal vyvarovat většího překročení tenké hranice mezi chtěnou komičností a nežádoucí groteskností.
Dobrý výkon podal s podporou zdařilého kostýmu a smysluplných rekvizit též Hynek Chmelař coby truhlář Jakub Engstrand, zmrzačený opilec prostý jakýchkoliv skrupulí. Naproti tomu postava jeho dcery Reginy v herečce Evě Josefíkové odpovídající představitelku nenašla, přičemž jejímu výkonu – až příliš spoléhajícímu na přehnaná gesta a zvýšený hlas – ještě ublížila dosti absurdní rekvizita v podobě výdejní pistole známé z čerpacích stanic. Větší zklamání však (i vzhledem ke své aktuální nominaci na Cenu Thálie) divákům připravil Miloslav König v roli Osvalda Alvinga. Přestože postava mladého malíře, zmítaného v důsledku jistých příčin střídavě stavy úzkosti a záchvaty agrese, vybízela ke zvýšené míře expresivity, Königův herecký projev v tomto ohledu přesáhl únosnou mez a jeho způsob ztvárnění Osvalda nejednou vyzněl zcela nepatřičně.
Kladenská inscenace rozhodně nepatří k těm, z nichž by divák odcházel zásadně zklamán či dokonce předčasně. Zatímco však první polovinu představení lze hodnotit jako velmi zdařilou, na čemž nesou největší podíl již zmiňované skvělé herecké výkony Štréblové a Petříka (právě jejich postavy této části hry naprosto dominují), druhá polovina nabízí o poznání méně uspokojivou podívanou, a to nejen vinou Königa, ale i kvůli přibývajícím a leckdy nefunkčním realizačním nápadům – veškerá snaha o modernizaci zdá se Ibsenově dramatu a jeho atmosféře spíše ubližuje. To ovšem nic nemění na faktu, že nestárnoucí text norského dramatika našel v Janu Fričovi sympaticky pokorného inscenátora a zásluhou nápadité a přitom uměřené scénografie, jakož i převážně kvalitních hereckých výkonů se mu na Kladně po mnoha letech opět dostalo řádné příležitosti oslovit současné tuzemské publikum.
(z půlnočního Zápisníku)
Petr Nagy
Bída a sen
Egyptský spisovatel a filozof ALBERT COSSERY (1913–2008), žijící od roku 1945 v Paříži a přezdívaný „Voltaire od Nilu“, je u nás pohříchu neznámou postavou.
Petr Nagy
Arbesův portrét ve dvojím světle
Literární biografie již dlouho patří k oblíbeným žánrům nejen u nás. Také čeští čtenáři dychtivě sahají po titulech André Mauroise či Stefana Zweiga a stejné oblibě se u nich těší díla řady domácích autorů biografických románů – Františka Kožíka, Jarmily Loukotkové nebo... FRANTIŠKA VŠETIČKY. Právě Všetička je ovšem případem dosti specifickým, totiž úspěšným spisovatelem s průpravou literárního historika a teoretika. Obě tyto polohy se pak protínají v postavě Jakuba Arbesa (1840–1914), který se stal jak předmětem Všetičkovy odborné publikace s názvem Jakub Arbes (1993), tak hrdinou jeho biografického románu PŘED BRANAMI OMEGY.
Petr Nagy
Zeměplocha osiřelá, ale nesmrtelná
Ve čtvrtek 12. března mne stejně jako další miliony nadšených čtenářů děl sira TERRYHO PRATCHETTA zasáhla smutná zpráva hodící se spíše pro nadcházející pátek třináctého – veleúspěšný britský spisovatel a čelný představitel moderní humoristické fantasy ve svých šestašedesáti letech zemřel. Lítost nad odchodem autora, jehož knihy mne provázejí od dob středoškolských studií, nijak nezmírnily ani četné zvěsti o jeho dlouholetém zápasu s Alzheimerovou chorobou a netajeném úmyslu opustit svět vezdejší dobrovolně ještě před jejím vyvrcholením.
Petr Nagy
Připomenutí záslužné, avšak nešťastné
V dějinách naší literatury nalezneme celou řadu osobností, jejichž životní osudy a literární dílo upadly postupem času v zapomnění, přičemž v případě mnohých z nich lze dodat – k naší škodě. Třicet portrétů českých spisovatelů, novinářů, nakladatelů či kritiků, které potkal podobný osud, přináší kniha TOMÁŠE HEJNY s názvem POZAPOMENUTÉ OSOBNOSTI ČESKÉ LITERATURY.
Petr Nagy
Čtení dobré až k vzteku
Spisovatel, hudebník, historik umění a nakladatelský redaktor MILAN URZA (*1983) si za hlavního hrdinu svého prozaického debutu zvolil postavu vskutku neobvyklou – starozákonního proroka Jeremiáše (někdy též Jeremjáš).
| Další články autora |
Otevírací doba obchodů 17. listopadu 2026 může překvapit. Kam lze vyrazit na nákupy?
Listopadový státní svátek letos připadne na úterý. Jak bude na Den boje za svobodu a demokracii a...
Konec Skylinku přináší nové ceny i pravidla. Co musí zákazníci stihnout do konce listopadu?
Satelitní televizní služby v Česku prošly významnou změnou. Nabídka se nově sjednotila pod značkou...
Potkani v Praze nemají klid. Deratizátory doplňují nečekaní spojenci
Potkani v pražských stokách letos neměli zrovna klidný rok. Pražské vodovody a kanalizace (PVK)...
MAPA: Klíčovou křižovatku v Praze 4 čeká uzavírka. Kvůli metru D se bude objíždět
Výstavba nové trasy metra D významně ovlivní provoz na jedné z klíčových křižovatek v Praze. Práce...
Praha zažije první Pyžamovou jízdu metrem. Cestující vyrazí v nočním úboru až do Motola
Vyrazit ráno do pražského metra v pyžamu? Za normálních okolností by člověk nejspíš sklidil pár...
Noclehárny se bezdomovcům otevřely i bez mrazů, pomůže to nemocnicím
Nepřetržitě, bez ohledu na teploty venku. Lidé bez domova v Ostravě mohou přečkat noc v teple a...
Na svatomartinské hody nakoupily restaurace tuny hus a stovky litrů mladého vína
Listopad patří pečeným husám, mladým vínům a svatomartinským slavnostem. Na svatomartinské hody...
GALERIE: Metro v Lausanne jezdí bez řidiče a stoupá ve sklonu až 12 procent
Od břehu Ženevského jezera se metro v Lausanne vydává do tak prudkého svahu, že soupravy jezdí na...
Oscarový příběh míří na jeviště. Nová Spirála odstartovala třetí sezonu
Komerční sdělení Třetí sezona Nové Spirály nabídne českou premiéru divadelního Předčítače, návrat Madisonských...

Prodej stavebního pozemku 302 m2, Olomouc - Nemilany
Olomouc - Nemilany
3 660 000 Kč
- Počet článků 148
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 640x



















