Blízká setkání nového druhu

Od chvíle, kdy úspěšný tvůrce videoklipů a reklam SPIKE JONZE (*1969) natočil svůj první celovečerní hraný snímek V kůži Johna Malkoviche (1999), neuplynulo zase tolik vody a poté do své filmografie přidal jen dva další tituly (několik krátkometrážních snímků v to nepočítaje), přesto se za tu dobu zvládl zařadit mezi uznávané americké filmaře s vlastní osobitou poetikou. Jeho nejnovější snímek ONA (Her, 2013) ověnčený množstvím nominací a cen (Jonze si mimo jiné odnesl Oscara i Zlatý glóbus za svůj scénář) potom po rozporuplně přijaté adaptaci dětské knihy Max a maxipříšerky (2009) a následné několikaleté odmlce vrátil tohoto režiséra zpět na výsluní – a nyní jeho originální milostné drama konečně vstoupilo i do českých kin.

S jeho předchozí tvorbou pojí tento snímek hned několik zásadních prvků – slabost pro postavy podivínů, důraz na vizuální a hudební stránku filmu nebo enormní zájem o téma lidské identity. Hrdinu svého příběhu, odehrávajícího se takříkajíc "v blízké budoucnosti" (čemuž odpovídají i nepříliš futuristické kulisy a rekvizity), si zvolil vzhledem k zápletce vskutku ideálního – osamělý, uzavřený a nerozhodný Theodore, obdařený však nadměrnou fantazií a spisovatelským talentem, jako by byl přímo předurčen ke vztahu s bytostí, která mu záhy vstoupí do života, tedy se ženským Operačním Systémem jménem Samantha. Pro obě své originální postavy také režisér dokázal nalézt příhodné herecké představitele. Joaquin Phoenix tu podává vpravdě excelentní výkon, a přestože jeho role obnášela řadu velmi emotivních scén, podařilo se mu komplikovaného Theodora ztvárnit nadmíru věrohodně a veskrze lidsky. Kupodivu to samé lze říci o účasti Scarlett Johansson, byť ryze virtuální Samanthu "jen" namluvila. Její vklad se přesto ukázal být zcela zásadním, neboť prostřednictvím svého netuctového hlasu a daru zřetelně odlišit ve své řeči jemné nuance dokázala své postavě z řad umělé inteligence vdechnout nejen život, ale i kýženou lidskost.

Spike Jonze zvládl na ploše svého příběhu vystavět nejen dramatický, ale dalo by se říci též existenciální oblouk, aniž by jeho snímek působil jakkoliv tezovitě či svévolně. Specifický charakter Theodorovy každodenní existence z něho činí bytost podobně imaginární, jako je Samantha. Práce spočívající ve formulaci fiktivních dopisů jiných lidí, virtuální záliby typu videoher nebo erotického chatování, nepočetné sociální vazby – všechny tyto hrdinovy atributy jakoby do jisté míry zpochybňovaly fakt, že na počátku tu proti sobě stojí člověk a počítač. A právě v tom lze spatřovat jeden z důvodů, proč snímek Ona není romantickou komedií těžící z neotřelé zápletky, ale nevšedním podobenstvím o dvou bytostech, jež skrze vzájemnou lásku odhalují pravou povahu lidství. Veskrze lidský je ostatně i jejich vztah, na hony vzdálený romantické selance s povinným happyendem.

Film Ona lze rovněž vnímat jako sofistikovaný umělecký pamflet proti rostoucí roli techniky v našich životech, jako jemné, avšak naléhavé varování před uzavíráním se vůči společnosti stejně nedokonalých tvorů, jako jsme my sami, a před zdánlivě pohodlným, ve výsledku však škodlivým útěkem do světa virtuálního – je to ostatně Theodorova lidská přítelkyně Amy (v přesvědčivém podání Amy Adams), kdo s ním nakonec sdílí jeho samotu a smutek. Spike Jonze zkrátka natočil výjimečný film, který na jedné straně splňuje nejvyšší nároky svého žánru a na straně druhé nastoluje před diváka zajímavé a velmi aktuální téma. Vizuálně podmanivý snímek s originálním příběhem a bravurním herectvím Joaquina Phoenixe se tak řady filmových ocenění dočkal plným právem a stejně tak si zaslouží pozornost tuzemských diváků.