Americký satirik o nás a s námi

Jméno STEVE FISHER se dostalo do povědomí české veřejnosti teprve nedávno, když tomuto americkému spisovateli, herci a zpěvákovi začaly pravidelně vycházet humoristické texty v týdeníku REFLEX. 

ilustrace Marka Douši k Fisherově textu "Facebook pomohl muži znovu najít rodinu, na kterou už zapomněl"

Do Čech však přišel již v roce 1991 jako dobrovolný učitel angličtiny, v Praze se mu zalíbilo, oženil se s Češkou a zplodil s ní dva syny. A přestože se před několika lety musel po vážném onemocnění naučit žít s těžkým zdravotním handicapem, neztratil nic ze svého specifického humoru, což nejlépe dokládá právě kniha s výmluvným názvem Americká soda (jedním z inspiračních zdrojů byl autorovi dnes již kultovní televizní pořad Česká soda, který jej prý seznámil s "geniálním druhem českého humoru"). Útlý svazek, jehož vznik ve své krátké předmluvě nadšeně vítá Petr Šabach, totiž obsahuje Fisherovy texty (ve zdařilém překladu Jana Valešky) publikované na stránkách již zmíněného Reflexu, které i v knižním vydání doprovodil svými kresbami Marek Douša.

Zhruba čtyři desítky textů jsou sice tematicky rozděleny do čtyř oddílů – O Česku, O moderním životě, O lásce, manželství a rodičovství, O Honzíkovi –, ale snad s výjimkou části poslední se jedná o členění spíše formální. Přestože se Fisherovým útvarům dostává nejčastěji označení glosy (na obálce knihy) nebo sloupky (v souvislosti s Reflexem), čtenář se zde setká s vícerem různých žánrů či vyprávěcích postupů (opakovaně třeba s novinovým článkem, monologem nebo výčtem-desaterem). Ovšem nejsilnější autorovou zbraní je bezpochyby jeho dar odhalit a humorně podat množství stereotypů spjatých s dnešní dobou a (nejen) českou společností. Některé jeho sondy do české duše přitom nepostrádají vážnější notu a blíží se tak klasickému žánru fejetonu – kupříkladu Odpovědi a otázky po česku se týkají některých úskalí češtiny a toho, co mohou vypovídat o naší národní povaze, – k němuž odkazují některé příspěvky také tím, že reagují na dobově aktuální témata (pojmenování pražského letiště podle Václava Havla, loňské červnové povodně apod.).

Za nadmíru sympatickou lze označit autorovu ochotu jít takříkajíc s kůží na trh – Fishera nelze obviňovat z nějakého výsměchu vůči českým domorodcům již z toho důvodu, že je sám protagonistou celé řady svých glos a sebeironie mu rozhodně není cizí. Přestože však autor ve své nové domovině bezpochyby nalezl nemalé zalíbení, nebrání mu to v kritickém náhledu na některé zdejší nešvary, což v míře vrchovaté dokládá text nazvaný příznačně Češi truchlí nad odchodem posledního slušného člověka svého národa. K nejzdařilejším příspěvkům ovšem patří zejména texty, při jejichž psaní Fisher zúročil své osobní zkušenosti s manželstvím a rodičovstvím. Mezi tyto "rodinné glosy" lze mimo jiné počítat celý oddíl O Honzíkovi, v němž věrohodná stylizace do titulní dětské postavy dává autorovi jedinečnou možnost glosovat z nezvyklého úhlu tradiční scény z českých domácností (například rodinné výlety).

Ačkoliv se v knize najde i pár slabších textů, zpracovávajících náměty příliš banální, časté nebo přímočaré (např. národnostní rozdíly mezi turisty, následky závislosti na Facebooku či nákupy v obchodech sítě Ikea), glosy humorné a trefné nad nimi výrazně převažují a činí spolu s některými kresbami Marka Douši z Americké sody titul, který překračuje hranice klasického oddechového čtiva. Humor ani postřehy jejího autora opravdu jen tak nezestárnou a my proto můžeme být stejně jako Petr Šabach vděčni všem, kteří pro nás tohoto "multifunkčního chlapíka" objevili.

(Steve Fisher: Americká soda. Přel. Jan Valeška, Praha a Litomyšl: Paseka 2013, 176 stran.)