Příval covidových opatření

Mnoho lidí se v záplavě nových opatření a nařízení v době epidemie stalo nuceně dočasnými „právníky“, kteří se musí ze dne na den seznámit s novými právními předpisy a správně je vyložit.

Většině je asi známa zásada „neznalost práva (zákona) neomlouvá“ a dost z nás si na ni vzpomnělo zvláště v posledním roce, kdy se pravidla, která se dotýkají našich každodenních životů, množila a měnila s rychlostí blesku.

Nárůst právních předpisů (byť časově omezených), které se přímo dotýkají celé společnosti, byl tak rychlý, že pokud by si chtěl člověk na pár týdnů od civilizace odpočinout a nepřijímat žádné informace, nestačil by se pak divit, za co na něj represivní orgán zaklekává (a to třeba i doslova).

Obecně je orientace v právním řádu České republiky a jeho kompletní znalost nemožná (v tom samozřejmě není právní řád České republiky nijak výjimečný), a to i pro profesionální právníky, kteří své knihovny a mozky do značné míry nahrazují elektronikou a jejich úkolem je tak zejména interpretace právních norem a přemýšlení v právních souvislostech. O to větší nápor je to dnes na „obyčejného“ člověka.

Tento blog nemá ambici být právním textem a nebudu tedy zásadu „neznalost práva neomlouvá“ dále analyzovat a pouštět se třeba do problematiky omluvitelných omylů, ale zmíním ještě jednu zásadu, a sice „právo svědčí bdělým“. Aktuální krize totiž na druhou stranu řadu lidí přinutila zajímat se o své povinnosti a svá práva, zabývat se nějakými právními předpisy a přečíst si je a uvědomit si, jaká zdánlivě přirozená práva lze snadno ztratit. Lidé byli nuceni zpracovat záplavu covidových předpisů o tom, že  najednou nemůžou žít jako dřív, že nemůžou v noci ven, že si nemůžou dát venku pivo, že si nemůžou zahrát ani tenis, atd. atd., byli nuceni si nová nařízení a opatření nějakým způsobem vyložit či se po jejich výkladu pídit, nebo byli nuceni třeba dát dohromady nějaké prohlášení, aby se dostali mimo okres.

Zároveň si někteří mohli uvědomit, jak jsou zatíženi třeba živnostníci (či obecně podnikatelé), kteří již delší dobu čelí enormnímu tlaku právních předpisů a s tím spojených povinností, regulací a administrativy, a kteří se bez právní pomoci většinou neobejdou. Pokud se tedy sami nerozhodnou studovat práva (pochopitelně do budoucna již výhradně distančně) …

V těchto právních dostizích není možné se zdravou myslí vydržet po delší dobu. Nejsme-li však příznivci anarchie, tak samozřejmě od vlády práva a od zásady „neznalost práva neomlouvá“ v principu ustoupit nelze, ale mám za to, že by to chtělo v přijímání nových právních předpisů alespoň nějaký odpočinek či oddechový čas. Pokud nás nebude sužovat epidemie nebo jiná krize či situace vyžadující operativní jednání zákonodárců, říkám si, že by na čas (třeba na jedno volební období) mohl být největší přínos poslanecké sněmovny v tom, že by poslanci nedělali vůbec nic. Třeba s tím někdo uspěje i u voleb.