Někteří představitelé některých politických stran se nám snaží vážně říct, že v ČR existuje jakási nová totalita. Je to ovšem jen snaha politiků vytvořit vyfabulovanou realitu, aby tento umělý konstrukt dobře politicky posloužil.
Objektivně můžeme říct, že v ČR žádná nová totalita neexistuje. Ti, kteří výše zmíněné tvrzení hlásají, si mohou veřejnosti beztrestně říkat, co chtějí, kdy chtějí a jak chtějí. Příznačné je, že činitelé, jež veřejnosti sdělují, že k nám dorazila s Fialovou vládou nová totalita, nemají vůbec ničím omezené pole vlastní politické působnosti. Prohlašují, že s jejich vládou naopak přijde ta skutečná demokracie, která zde předtím tolik chyběla.
Přesto to říkají, ale proč? Je to jednoduché, pro zisk politického kapitálu za pomocí vhodně zvoleného umělého konstruktu. Ty byly, jsou a zcela jistě budou nedílnou součástí politiky. Hnutí či politická strana založená na nedemokratickém či vůdcovském principu postupuje identicky. Jsme svědky stejného modu operandi.
V čem spočívá? Například KSČ prohlašovala, že prvorepubliková demokracie ve skutečnosti žádnou demokracií není, ale jde o zastřenou diktaturu buržoazie, a to, co nabízíme my, diktaturu proletariátu, je ve skutečnosti tou pravou či ryzí demokracií. Ta je však na rozdíl od diktatury buržoazie ,,oprávněná“, protože v ní podle komunistů vládne dělnická třída a většina pracujícího lidu proti hrstce vykořisťovatelů (kapitalistů).
Když to převedeme do současnosti, tak například dezinformátor Ladislav Vrabel tvrdí totéž co KSČ, akorát v jiných podmínkách. Říká, že skutečná demokracie zde není, ale pravou demokracii přinese až uskutečnění plánu Česká republika na 1. místě. Že by se jednalo o politický a kulturní rozvrat a nasměrování naší země k Rusku, o tom nelze vůbec v tomto případě pochybovat. Navíc hlasy, které vystupovaly kriticky vůči Vrabelovi a jeho hnutí, by byly jako první umlčeny.
Pojem nové totality tedy není ničím jiným než podprahovým navozením neexistující reality a snahou zmanipulovat již tak snadno ovlivnitelného voliče. Je to ovšem současně nebezpečná snaha, protože nejen Vrabel, ale i další antisystémoví stoupenci, sociálně frustrovaní jedinci a jim podobní se snaží zasít trvalou nedůvěru v demokratické instituce.
Samotný pojem nové totality a jeho každodenní přiživování je pak jednoznačně necitlivým zhanobením skutečných obětí represivního aparátu předlistopadového komunistického režimu. Politický boj samozřejmě není nedělní škola, dochází často k ostrým konfrontacím, které již překročí mantinely slušnosti, ale neměly by překročit mantinely úcty k těm, kteří zaplatili svými životy za komunistickou zvůli, protože měli jiný názor, který ve své době byl nejen nepřípustný, ale zavdával i trestněprávní následky.
