Problematický zákon o volbě prezidenta

Jednou z dnešních událostí bylo rozhodnutí NSS v duchu "vlk se nažral, koza zůstala celá", kdy zamítnul stížnost proti rozhodnutí MV ČR, které připustilo k volbě i kandidáty se "zdvojenými" či "ztrojenými" podpisy.

NSS přitom zároveň "převrací" výklad Ministerstva vnitra o přípustnosti podpory většímu počtu kandidátů ze strany zákonodárců, a NSS tedy narozdíl od MV ČR říká, že poslanci či zákonodárci smí podpořit podpisem jen jediného kandidáta.

Osobně se domnívám, že oba výklady (jak ten ministerstva, tak ten NSS) mají své chyby, jenže zatímco v případě výkladu MV ČR vzniká problém jen a pouze teoretický (totiž, že by hypoteticky mohli zákonodárci navrhnout desítky, či stovky kandidátů), výklad Nejvyššího správního soudu přináší problémů daleko víc, praktičtějších a zásadnějších - a které zákonodárci (ani zákon) vůbec v zákoně neřeší a zákon je bez obrovské novely upravující navrhování kandidatů zákonodárci v podstatě nepoužitelný!

Faktem nepochybně zůstává, že původní záměr zákona se naprosto míjí s realitou. Předpokladem bylo, že poslanci či senátoři budou navrhovat politické kandidáty na funkci prezidenta ze svého politického / stranického středu - předpokladem jsou tedy v podstatě straničtí kandidáti, které navrhne senátorský, či poslanecký klub. To se očividně neděje - pravděpodobně z toho důvodu, že političtí kandidáti nemají v současné politické situaci příliš nadějí na úspěch. Objevují se tedy "nestraničtí" kandidáti, kteří se snaží získat podporu poslanců či senátorů, kteří by jej navrhli... Toto zákon doopravdy nepředpokládal, ale dle mého názoru je třeba se na daný stav "adaptovat" a situaci lze překlenout jedině jeho výkladem, který učinilo právě Ministerstvo vnitra.

Proč je rozhodnutí NSS přinejmenším problematické? Hned z několika zásadních důvodů:
1.) v případě, že zákonodárce podepíše kandidátní listinu většímu počtu kandidátů, co se vlastně děje s kandidátkami? Jsou neplatné obě? Je neplatná první z nich, nebo druhá z nich (platí lidové přísloví "první slovo platí, druhý leze z gatí" a nebo platí právní zásada pozdějí ruší předchozí ala závěť)? A která z nich je vůbec tou první a která z nich je vůbec tou druhou (vysvětlím v čem spočívá problém - zákondárce XY podepíše kandidátovi A listinu 20. dubna 2020, a pak podepíše kandidátovi B listinu 18. května 2020, jenže kandidátní listina kandidáta A je na Ministerstvo vnitra podaná 30. června 2020 - třeba poslední den termínu, kandidátní listina kandidáta B je na MV podaná 25. května 2020)? A zakládá taková podpisová "duplicita" neplatnost kandidátky jako celku, nebo znamená odpočet podpisu (obdoba odpočtu "chybných" podpisů u občanských kandidátů)?
2.) výklad NSS ignoruje vůli podepisujícího zákonodárce - zákon totiž vůbec neřeší možnost, že by zákonodárce mohl podpis odvolat, či přenést z kandidáta A ke kandidátovi B (který zákonodárci třeba přijde lepší a rozhodl se kandidovat později než kandidát A).... Stejnětak vůbec neřeší, co s podpisy zákonodárců, kteří podepsali "marně" - a tenhle příklad tu máme v letošních volbách - tedy co s podpisy zákonodárců, kteří podpořili senátora Kuberu, který se nakonec rozhodl nekandidovat? Mohou zákonodárci podporující "nekandidáta" Kuberu po stažení kandidatury podpořit někoho jiného?
3.) kandidát není chráněn před hypotetickou "zlovůlí" zákonodárce... Neexistuje žádný veřejný rejstřík toho, který zákonodárce podpořil kterého kandidáta. Stejně tak bude možné vyřadit pro zákonodárce "nepřijatelné" kandidáty škodolibým podpisem - "kandidát F a kandidát J jsou úplně strašní a nepřijatelní - tak je vyřadím tím, že jim oběma podepíšu kandidátku a zneplatním jejich kandidaturu". Kandidát je tedy vázán svým způsobem "povinností" (či spíš zodpovědností), kterou nemůže ovlivnit, protože je vázána na jednání třetí osoby (podepisujícího zákonodárce). Vadí mi vznik té oboustranné závislosti a určité "bezbrannosti" mezi kandidátem a podporujícím zákonodárcem - v zemi s jinou politickou kulturou by se dalo vycházet z úvah "jsme mezi gentlemany, takže když mě podporujete, tak tím jsem vázán k povinnosti kandidovat, jinak by byl váš podpis plýtván marně" / "jsme mezi gentlemany, takže protože mi připadáte jako vhodný kandidát, budete ten jediný, kterého podpořím podpisem", ale v ČR?

Osobně se domnívám, že výklad NSS způsobuje víc problémů, než jich řeší. Hrozba desítek či stovek kandidátů je dle mého názoru jen absurdní hypotéza, která s realitou nemá moc společného. Osobně se domnívám, že výklad MV byl mnohem logičtější - kandidatura je založena v zásadě na petičním principu, kde žádné omezení "jeden podpis max" neexistuje... představte si například, že obec řeší, jak naložit se starou zdevastovanou budovou a občané obce vytvoří několik variant petic.... varianta 1/ zbořit; varianta 2/ prodat; varianta 3/ zrekonstruovat na restauraci; varianta 4/ zrekonstruovat na školu; varianta 5/ zrekonstruovat na hazardní hernu z peněz vnějšího investora... A vám jako občanovi obce se líbí varianty 3 a 4 - a tak podepíšete petice obě - proč by ne? Úplně stejně bych umožnil postupovat i zákonodárcům u kandidátů pro prezidentskou volbu - pokud někteří z nich tvrdili, že nevědí, co a komu podepisují, mělo by to být varování pro voliče do příštích voleb - nesvéprávné zákonodárce bychom asi mít neměli... Mně osobně nedává to omezení "jeden podpis a dost" žádný logický význam - pokud jeho hlavním důvodem je obava z bezpočtu kandidátů, tak je to dost chabý důvod.