Jednání o vládě bude delší, než se ještě před pár dny mohlo zdát....

Prezident republiky vyjádřil nesouhlasné stanovisko k jednomu z předpokládaných členů vlády. Mocenský spor se může protáhnout až do nového roku...

Prezident Zeman je dlouhodobě známý tím, že jeho vnitřní motivací v politice nikdy nebyly peníze, ale vždy to byla moc a vliv. Je zjevné, že v případě nové vlády si opětovně neodpustí malou mocenskou šachovou partii - opět má totiž "problém" s kandidátem na ministra, u něhož avizuje dopředu, že ho nehodlá jmenovat.

V tuto chvíli si dovolím upozornit na pár důležitých okolností:
- Fiala odkryl "karty" příliš brzy, protože prezidentovi nabídl neodolatelnou šanci, které nepochybně využije. V současné době je totiž Fiala pouze pověřeným k jednání o nové vládě, ale dosud nebyl prezidentem jmenován premiérem. Ústavně-právně to má zásadní význam, protože Fiala v tuto chvíli (až do okamžiku jmenování premiérem) vůbec není legitimován podat kompetenční žalobu k ústavnímu soudu ve věci sporného ministra. Zeman sice Fialovi "přislíbil" jmenování premiérem 26. listopadu, ale tento termín vůbec nemusí být dodržen a Zeman tak může získat více času k nátlaku na změnu nominace. Takže pokud někdo hovoří o tom, že Fiala má jít k Ústavnímu soudu, aby se předmětná otázka sporu, jak velký vliv má prezident na konkrétní osoby ministrů, tak zapomíná, že v tuto chvíli k tomu Fiala vůbec není oprávněn, protože není premiérem. 

- přiznám se, že mám obskurní koníček podívat se občas na staré politické diskuze a je až fascinující, jaký přesah staré debaty do současnosti mohou mít. Například dnes jsem narazil na "perlu" - a politici celé země by se měli modlit, aby se současný prezident Zeman neinspiroval výroky tehdejšího premiéra Zemana v Sedmičce z roku 1998 (je k vidění na youtube). Debata v pořadu se týká změn ústavy a úpravy kompetencí prezidenta, když premiér Zeman prohlásí, cituji: "je pravomocí prezidenta, podle dosavadní ústavy, NEjmenovat po čtyři roky novou vládu."

- mít vliv na současnou pětikoalici, tak jsem velmi opatrný ve výrocích, co prezident může a nemůže (i když rozumím tomu, že mediálně lobbují za to, co potřebují), protože názory na danou otázku nejsou a nikdy nebyly jednotné, přičemž se strany pětikoalice snaží vytvořit dojem, že je to přece jasné a jednoznačné. Není tomu ani zdaleka tak - a už v době, kdy si prezident prosadil změny nominace u Šmardy, se objevila celá plejáda názorů, přičemž většinový názor NEBYL, že prezident musí jmenovat každého, kdo je mu předložen. Většinový názor v různých debatách byl, že za určitých okolností prezident NEMUSÍ akceptovat návrh premiéra - a skutečný předmět rozporu mezi jednotlivými právními názory byl v tom, v jakých situacích prezident může jmenování členů vlády odmítnout - od velmi restriktivního názoru (zastávaného například "senátním poradcem" Kyselou, který v podstatě říká, že pokud nejde o očividný protiprávní střet zájmů, či není navrhován analfabet, prezident musí jmenovat) až po názory vcelku široké možnosti úvahy (což je výklad zastávaný například doc. Koudelkou, prof. Gerlochem, ale interpretovat tak lze i názor spolutvůrce předmětné části ústavy Cyrila Svobody, který v době kauzy "Šmarda" v ČT24 tvrdil, že prezident není návrhem předsedy vlády vázán). Vedle toho bych ještě zmínil, že například bývalý ústavní soudce Balík (ač spíše přívrženec výkladu blízkého Kyselovi) varoval před skutečností, že prezident fakticky svými kroky výklad ústavy skutečně posunul, protože každý Ústavní soud, který bude o dané věci rozhodovat (v případě, že se k němu takový spor dostane), bude muset vzít v potaz případy Poche a Šmarda, kdy sněmovna v rámci projednávání ústavní žaloby navržené senátem v podstatě "zahladila" kroky prezidenta tím, že žaloba k Ústavnímu soudu (která tyto situace rozporovala) nebyla vůbec připuštěna. A v případě hypotetického scénáře, kdy by Ústavní soud "posvětil" výklad ala Koudelka/Gerloch/Svoboda, je mi dopředu líto jakéhokoliv budoucího předsedy vlády, protože ten nebude s prezidentem řešit spory tu a tam o jednom ministrovi (jako se řeší vždy v současné době), ale v takovém případě bude předseda vlády řešit třeba spor o polovině členů vlády. Osobně jsem přesvědčen, že současné právní neurčito je ve skutečnosti pozitivem pro politiku, protože nutí politiky ke kompromisům a vzájemným jednáním (a  osobně jsem přesvědčen, že zrovna Ministerstvo zahraničí je rezort, kde s ohledem na ústavní kompetence prezidenta je zcela logický jeho zájem o osobu, která má zamini vést) - a to i s těmi, se kterými bytostně nesouhlasíte, protože jsou to ústavní činitelé, bez kterých se nehnete. Pokud by se zažil formát, že vláda se zodpovídá za své kroky poslanecké sněmovně, ale premiér musí mít s prezidentem vyjednanou nominaci členů vlády, byl by to formát, který by mohl vést k ochraně k před politickými "extrémy" - lze totiž předpokládat, že i nadále bude volič při různých volbách "vyvažovat" - v tuto chvíli je "středopravá" sněmovna (a cíleně píšu středopravá, nikoliv pravostředová), budoucí vláda i senát - a já předpokládám, že "doleva" (a opozičně) se postupem času bude obsazovat nejen Senát, ale že i Hrad v roce 23 obsadí někdo, kdo bude dělat vládě vrásky na čele....

Co se může dít dál? Především jsem přesvědčen, že "bez jednání" Fiala - Zeman se nikam sestavování nové vlády nehne a vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby Zeman odsunul jmenování premiérem až za několik dalších "jednání" (která nebudou o premiérovi, ale právě o osobách ministrů). Tzn. Fialovo "premiérování" se časově klidně může oddálit někam k Mikuláši. S ohledem na první bod (kdy Fiala ještě není premiérem, tudíž nemůže do právního sporu s prezidentem republiky ani vstoupit) si myslím, že Zeman má mnohem silnější kartu, než je mu přisuzována . Pokud někdo hovoří o tom, že "většina v senátu a ve sněmovně" má prezidenta pod krkem, protože přece článek 66, tak je zcela mimo - takový spor by parlament v tuto chvíli v žádném případě neustál a prezidenta tímto článkem v tuto chvíli vyšachovat nelze (ten článek se opravdu nedá uplatnit proto, protože se vám nelíbí JAK prezident svůj mandát vykonává, ten článek se dá uplatnit jen a pouze tehdy pokud jej ze zcela objektivních (= nesporných) důvodů VŮBEC nevykonává). Pokud mám říct svůj odhad, tak si dovolím tipnout, že výsledná vláda bude jmenovaná v jiné podobě - a ze současných nominací v ní dvě osoby nebudou. Jedna kvůli ústupku prezidentovi (a části premiérovy vlastní strany....), druhá jako kompromis v rámci koalice.... a osobně si myslím, že člověk, který Fialu přesvědčí, aby se konfliktu s prezidentem vyhnul, bude jedním z těch dvou, kteří v konečné vládní sestavě nakonec nebudou.