Dobří holubi se vracejí... aneb dvoják Deep Purple v ČR

Přiznám se, že tenhle článek rozhodně nebude objektivní, a to proto, že tahle kapela je pro mě zkrátka srdeční záležitost...  

Vzhledem ke svému datu narození (cca za polovičkou 80. let) často zažívám pocit, že svým hudebním vkusem jsem se narodil do špatné doby. Dnešní mainstreamová hudba mě totálně mijí a ulítávám na věcech, které byly populární buď v době mládí mých rodičů, nebo někdy dokonce ještě dřív. Přesto mám obrovskou radost z toho, že kapela, ke které jsem si v průběhu mládí našel nejsilnější vztah, dodnes stále hraje, nahrává alba a na předsudky kašle.

Česko je takový jejich "druhý domov" - poprvé zde hráli už krátce po sametu - v únoru 1991 (v prapodivné a nepříliš dobře fungující sestavě popsatelné spíš jako poprockoví Rainbow s Lordem a Paicem), od té doby platí příjemný zvyk - co turné, to český koncert a někdy i něco navíc (při delších pauzách mezi alby). Pozoruhodnou skutečností přitom je, že z hlediska návštěvnosti koncerty ani po tolika letech netrpí úpadkem zájmu - zkrátka těch 15 - 18 tisíc lidí (pokud to kapacita dovoluje) dorazí vždycky - ať už je to na jeden nebo více koncertů v součtu. Ostrava a Plzeň byly v pořadí osmnáctým respektive devatenáctým koncertem u nás - a světe div se, Ostrava zaplněná velice solidně (volná místa jenom v nejodlehlejších okrajích v zadní části haly) a Plzeň byla doslova přecpaná - stejně, jako loni Pardubice. No prostě - "nechci se vás dotknout, ale kdo z vás to má, pánové?"

Není sebemenších pochyb o tom, že kapelu pozitivním směrem nakoplo zatím poslední album Now What?! pod produkcí legendárního Boba Ezrina. Nemohu se zbavit dojmu, že vůdčí roli v kapele při natáčení tohoto alba převzal Don Airey, který band v posledních letech očividně táhne - a je to ku prospěchu věci. Převzal tuto úlohu od Steva Morse, který se v posledních letech stáhnul trochu do ústraní, ale když už se "vecpe" dopředu, spadne vám čelist. Vůdčí dojem z Dona jenom zesílí, pokud si člověk pustí Aireyho poslední sólová alba (zejména All Out je vynikající!) - v kontextu času je jeho vliv na poslední desce DP i jejich koncertech obrovsky znát.

Přiznám se, jsem "Morseovec" a Blackmore mi v DP prostě nechybí a ani bych ho nechtěl zpátky, vzhledem k mé oblibě "post"Blackmorových alb mě dlouhou dobu hodně žrala skutečnost, že kapela na perličky z těchto časů poněkud "kašle" a jede si v podstatě v bezpečných zajetých kolejích klasických hitů. Díky bohu - aktuální koncerty v Ostravě a Plzni této zpátečnické konzervativnosti daly sbohem - a skuteční fanoušci kapely (znalí historie a celé jejich tvorby) museli být u vytržení. Stejně tak pravověrní fanoušci určitě odpustili Ianu Gillanovi "tahák s texty" na pódiu, protože vědí, že Gillan vždycky texty zapomínal a improvizoval v nich (čímž dožíral Ritchieho k nepříčetnosti). Mnozí jiní na to jdou modernějším sofistikovanějším způsobem - LCD panely na stagi s texty ke všem písničkám běhajícím na obrazovce, IG na to jde po staru a po svém - texty k "problematickým" (= nově zařazeným) věcem vytištěné na zalaminovaných A4kách přilepených k pódiu a ani se to nesnaží skrývat - možná proto, že ty texty sám napsal a tak má právo s nimi dělat, co uzná za vhodné?

Ale zpátky k věci, totiž ke koncertům - The Whiskey Foundation - jedna z nejlepších předkapel, kterou jsem kdy na jakémkoliv koncertu viděl a je mi nesmírně líto, že hned den před prvním koncertem si v Ostravě museli zakusit, co to znamená "být v ČR", když jim byla ukradena polovina nástrojů. Zkrátka "výborná" vizitka! Každopádně - respekt, že to pánové nevzdali, naštvaně neodjeli a odehráli na obou koncertech set, který se prostě MUSEL líbit!

V osm (Ostrava) respektive krátce po deváté (Plzeň) nastoupili ti "hlavní".... Už začátek koncertu byl zvolen velmi odvážně - žádná sázka na jistotu v podobě předvídatelné Highway Star, ale hned nasazujeme aktuální věc - Apres Vous. Po ní následovalo první skutečné překvapení, když kapela sáhla po koncertně téměř nehrané skladbě Demon´s Eye z alba Fireball, ve které zejména IG předvedl, že ten okamžitě rozpoznatelný unikátní hlas mu i v sedmdesáti (!!!) zkrátka zůstal - a na to, kolik toho dneska ještě uječí a jak vysoko, na to prostě kálí pes - barva hlasu, výraz, frázování, nasazení a intonace jsou důležitější!

Jednorázová odbočka na In Rock v podobě skladby Hard Loving Man a pak se vracíme zpátky do éry Fireballu - s prvním (a na dlouhou dobu posledním) klasickým hitem - Strange Kind Of Woman v níž si v závěru IG zaimprovizuje spolu se Stevem Morsem, který se Iana snaží přerušit v superdlouhém ječáku, snad aby mu v tom věku přeci jenom nepraskla žilka.... Následuje blok skladeb, který osobně považuju za velmi odvážný a jako fanoušek ho nesmírně oceňuju, nicméně je možné, že "běžnému" rockovému publiku (které si přišlo poslechnout Smoke a Highway Star) přišel příliš dlouhý - totiž dlouhý blok aktuálních, relativně nedávných či ÚPLNĚ nových písní - a když myslím úplně nových, tak takových, které ještě ani nejsou "dovařené", natožpak natočené a vydané! Horrorový tribute Vincent Price z aktuální desky, zbrusu nová instrumentálka Steva Morse (dosud s neznámým názvem!), která nahradila Contact Lost, nááádherná Uncommon Man s trochou progres koření (opět z aktuálního alba Now What?!) a koncertní klasika Well-Dressed Guitar. Fajn, teď to proložíme jedním starším opomíjeným klenotem - opět z Gillanova oblíbeného Fireballu - dáme si The Mule s bubenickým extempore Iana Paice. A pak? Pokračujeme, kde jsme přestali - zkusíme, jak zafunguje další úplně nová věc (až Roger Glover fanouškům po ostravském koncertě prozradí celý název písně - Got My Hip Boots On), o které Ian Gillan před turné sám řekne, že je to spíš experiment v podobě ještě nedodělané písně, zavzpomínáme si na Aireyho debutové album Bananas s nádhernou riffovou záležitostí Silver Tongue a ten dlouhý "nehitový" blok zakončíme poslední skladbou z aktuálního alba - Hell To Pay.

Dáme si trochu oddechu, necháme zasólovat Dona Aireyho a necháme lidi utápět v nadšení a pocitu vlastenectví při už tradiční Vltavě... a pak? Nenenene, žádná Perfect Strangers, jako na všech předchozích koncertech - to by bylo moc předvídatelné! V Ostravě kapela vytáhla klasiku z "předrozpadového" alba klasické sestavy - The Battle Rages On, ve které se však Stevovi povedl menší "trainwreck" - kdy zřejmě zapomněl v jaké části skladby se vlastně nachází - a možná právě tahle zkušenost kapelu dovedla k rozhodnutí zkusit v Plzni něco jiného - a sáhla po Pictures Of Home z asi nejslavnějšího alba DP - Machine Head. V ní došlo k trošku komickému momentu, který pobavil jak diváky v předních řadách, tak pány na pódiu (zejména Roger Glover se smíchem kroutil chvilku hlavou), kdy se trochu ztratil Ian Gillan a neuvědomil si, že po kytarovém sólu by měla hned přijít na řadu třetí sloka - a neee Donovo klávesové sólo, které má přijít až potom! I mistr tesař se někdy utne.

Mno ale protože diváci by bez hitů prostě spokojení domů nešli (já bych se bez nich klidně obešel), tak se na závěr dostáváme ke klasikám - Space Truckin´ a Smoke On The Water - v ní pravověrné fans potěší Roger Glover, protože si pro ní po letech na krk pověsí legendárního Rickenbackera... krátká pauza před přídavkem, necháme lidi vyřádit, rozhážeme trsátka, paličky, ručník - a už tradiční dvojička koncert uzavírá - Hush s dlouhým jamem Airey / Morse, Gloverovo sólo na basu a obligátní Black Night. Rozhážeme další porci trsátek, další paličky a protože už nic na házení nemáme, tak hodíme i botu? Ne, tak tu nakonec ne..  Tak nazdar, díky za dva nádherný večery a zase za rok naviděnou!
Setlist:
Apres Vous
Demon´s Eye
Hard Lovin´ Man
Strange Kind Of Woman
Vincent Price
- new instrumental - novinka
Uncommon Man
Well-Dressed Guitar
The Mule
Got My Hip Boots On - novinka
Silver Tongue
Hell To Pay
- Don Airey Solo
The Battle Rages On (Ostrava) / Pictures Of Home (Plzeň)
Space Truckin´
Smoke On The Water
--
Hush
Black Night