Samozničení

Bolí to, pálí to, řeže to, je to strašlivě hlučné a nesnesitelně vařící. Co je to? .. Je to myšlenka na sebevraždu.

Na zdejší blog jsem přišel hlavně proto, že jsem chtěl alespoň trochu pomoct těm, kteří prožívají to co já, ale mají v sobě ještě velký zmatek. Sám jsem dlouho váhal, než jsem o depresi napsal první článek. Napsal a nelituji. Tisíce děkovných dopisů.. Samozřejmě přeháním, ale pár jedinců mě díky tomuto článku kontaktovalo a e-maily i telefonáty mezi námi probíhají stále. Ale nyní už opravdu smrtelně vážně.

Vždy, když jsem měl po zničujícím ataku deprese, musel jsem vše ze sebe nějak dostat. Nebylo nikoho, s kým bych si o všem mohl popovídat. Ne, že by nebyla snaha, ale u deprese a BAP platí dvojnásob, že kdo nezažil, nepochopí. A jelikož nebyla možnost se někomu se vším svěřit, aniž by ten pokaždé neříkal, že je třeba se vzchopit a myslet pozitivně, začal jsem se svěřovat papíru. Zjistil jsem, že mi pomáhá naložit na bedra papíru své splíny. Papír přece snese vše. Začal jsem psát básně. Depresivní básně. A třeba tato vznikla v době, kdy se mi hlavou začínaly honit myšlenky na sebevraždu.

V pondělí si sáhl na život Robin Williams. Výborný herec a těžký depresista. Ihned jsem si opět uvědomil, jakou sílu musíme, my nemocní, neustále vyvíjet, abychom nedopadli jako on a jemu podobní. I on bojoval sám se sebou, až dobojoval. M.j. i na jeho příkladu je vidět, že penězi deprese vyléčit nejdou. 

Mě osobně se díky depresi totálně změnil pohled na svět. Prošel jsem si peklem, které si mé myšlenky samy vytvořily. Jakoby se mi vše najednou urychlilo. Mám pocit, že si různými blbostmi stále dokola jen zbytečně zasíráme hlavy. Úplně všechny problémy si děláme sami a místo toho, abychom je okamžitě řešili, jen se v nich stále dokola pachtíme. Ona totiž ta deprese vůbec nedává možnost něco řešit a tím pak můžete ničit i ty, které máte moc rádi. Proto se mi dnes jeví mnoho rádoby problémů malichernými.

Nikomu to nezazlívám, nikoho neobviňuji a hlavně to nikomu nepřeji. Ale opravdu nemá nikdo z těch, kdož okamžitě ve svém zdravém mozku obviňuje, ponětí, co to je žít s neustálou myšlenkou na vlastní konec. Nemocný ji má v hlavě nepřetržitě a nejde se ji zbavit. Nepočítaně za den mu hlavou projede tak samozřejmě, jako zdravý člověk pomyslí na sex. Nevyhledává tu myšlenku, nechce na ni myslet, ale mozek je hrozná svině. U lidí trpících depresí si dělá, co chce. Depresista vynakládá značnou část své vnitřní energie na to, aby sám sobě nepodlehnul.

Člověk "postižený" těžkou depresí většinou nemá náladu a čas na prkotiny. On totiž neustále bojuje s něčím daleko horším.