Vážený pane autore,vím,že je pro Vás a ne jen pro Vás,ale všechny a jejich blízké, kteří si touto nemocí procházejí velice těžké nepodlehnout,bojovat a vlastně i jen "obyčejně" žít a vzdorovat těm palčivým myšlenkám na vlastní zkázu,ale co nevím je jak Vám pomoci...sama ze svých zkušeností vím,že když mám splín na duši a někdo mi zcela vážně a řekne musíš myslet pozitivně a hlavně něco dělat je jedno co,ale něco..tak bych nejraději opravdu skočila kamkoli jen abych tu strašnou větu už neslyšela,protože opravdu nevím co mám dělat,kdybych to totiž věděla tak bych ten splín neměla.Udělala bych co je třeba a  pozitivně myslela a bylo by po problému.Jak jednoduché,prosté, účinné a snadné,že?Tak proč já hlupačka to neudělám,když to vím a čekám až mi tu větu přijde někdo s dobrým úmyslem říct?!Neudělám to protože to v tu chvíli udělat neumím,nemůžu a vlastně nevím co udělat mám abych se toho splínu zbavila.Nevím ani proč ho najednou mám tak, jak mám vědět, jak ho ze sebe vyhnat?Asi jsem hloupá ,když to nevím,ale je to tu.Takže pane autore,když máte ten hrozný stav,jak Vám nejlépe pomoci?Jak bych Vám třeba  já mohla účinně pomoci?

Dobrý den, sama depresemi netrpím, ale moje maminka tím trpěla deset let, než zemřela. Dva roky si užívala důchodu a najednou to přišlo, trápila se ona, tatínek i zbytek rodiny. Snažili jsme se pomáhat a starat ze všech sil, ale myslím, že přesto nevíme ani zdaleka jak moc trpěla, přestože se moc snažila. Doktor nestál za nic, ale nechtěla ho změnit, bylo jí to hloupé, byla prostě tak vychovaná. Zároveň si myslím, že výchova přispěla k tomu, že si nic neudělala. Chátrala i fyzicky a tím se také trápila a byl z toho bludný kruh.

Váš článek se mi moc líbil, nikdy také neodsuzuji lidi, kteří si sáhnou na život, nikdo nevíme v jak zoufalé situaci v tu chvíli byli, jak to viděli.

Znám to tedy jen jako pečující člen rodiny depresisty, ale chci Vám říct: držte se

Děkuji za podporu i za Váš příspěvek. Píšete, že nemoc znáte "jen" jako člen rodiny. Z vlastní zkušenosti vím, že pro rodinu to je také obrovská zátěž a musí vyvinout nemalé úsilí. Takže klobouk dolů nejen těm, kteří s nemocí ze všech sil bojují, ale i těm, kteří bojují stejně tak, aby nemocnému jakkoli pomohli.

Karma

Díky 

Pište. Děláte správnou a užitečnou věc.

Já Vám taky několikrát psala, ale nikdy neodeslala. Je to obtížné.....

Karma

Děkuji za podporu. Moc dobře vím, jak obtížné je se svěřit s něčím, co je velice těžce pochopitelné. Až uznáte za vhodné, tak napište.

Děkuji.

Karma a držte se! 

Díky. Jo a Váš poslední článek je zase dost dobrý. Takže se držte také.