Paříž v roce devadesát
V létě roku 1990 jsem stále ještě kroutil vojnu v kasárnách plných barabů, kteří se před rokem 89 nehodili totalitnímu režimu do krámu.
Ke konci osmdesátých let už měla totalita dost obroušené zuby, takže byla vojna sice dlouhá, ale jinak celkem v klidu. I když i u nás bylo družstvo maníků, kterým samopal vzor 58 nebylo možno svěřit a v rukou jej měli jen na přísaze, a pak značnou část vojny makali na stavbě, přesto jsme zdaleka nebyli jako jednotky PTP od Švandrlíka.
Na podzim 89 proběhl samet a hned na jaře 90 za mnou přijel do kasáren kamarád a spustil: "Vyber si dovolenou, jedeme do Paříže." Já si to tehdy nedokázal ani představit, ale kamarád měl již vše promyšlené do detailů. Když jsem zašel za velitelem podepsat dva týdny dovolené a jako místo dovolené uvedl Francii, vytřeštil na mě oči, ale podepsal. Lampasáci byli tehdy stále ještě nervózní, co s nimi po převratu bude, tak byli mírní jako ovečky. Dostal jsem i povolení z vojenské správy, vyřídil si všechny potřebné papíry a začátkem července 90 jsme vyrazili autobusem, kterým bychom dnes nejeli ani 20km za město.
Projeli jsme část imperialistické Evropy až jsme dorazili do imperialistické Francie. Ubytování jsme byli v jednom z řetězce hotelů F1 na kraji Paříže. Naproti přes dálnici bylo vrakoviště, jehož součástí byla i půjčovna aut. Měli jsme v úmyslu utratit úplně všechny peníze, tak jsme si na tři dny půjčili auto. Obyčejný Renault Clio s téměř vymlácenou převodovkou, ale pro nás to byl tehdy koráb z jiné planety. Stačil jim jen pas, a řekl bych, že tehdejší růžový řidičák formy leporela nám byl tehdy ve Francii na nic.
Paříž jsem si doslova zamiloval. Z muzea Louvre jsem nechtěl vůbec odejít. A to nejsem žádný historik a znalec umění. Dokonce mě i zarazilo, jak je obraz Mona Lisa malý. Na Place du Trocadéro jsme seděli dlouho do noci, s úžasem koukali na noční osvícenou Eiffelovu věž a užívali si tamní noční život. Na Eiffelovce jsem prostrčil hlavu pletivem, které zabraňuje skokanům skočit a hlava nešla zpět. Pak jsme na druhém patře věže se skupinou stejně starých Dánů kšeftovali s cigaretami. Oni Marlboro, my naše Petry. A jak z nich byli vykuleně vyhulení. V metru jsme nejednou zabloudili a Paříž prošli a projeli za těch 10 dní úplně celou. Versailles a zámky na Loiře také krása. Ale ten úplně největší zážitek byl až poslední odpoledne a noc.
Francie si připomínala 101 let Eiffelovky a 201 let Bastilly. Kolem věže se shromáždilo tolik lidí, kolik jsme neviděl ani na spartakiádě. Pak spustil naživo svoji elektronickou hudbu Jean Michel Jarre. Atmosféra neskutečná. Mezi davem se tlačila děvčata a rozdávala nápoje, vlaječky, pro nás nemyslitelně zdarma. Prd jsme sice Farníkům rozuměli, ale tak skvěle jsem se ještě nikdy nepobavil.
Ráno startovala naše Karosa zpět domů. Dorazili jsme přesně na odjezd taxíkem a cestu zpět přes Francii prospali. Naše cesta domů měla ještě jednodenní odbočku do Mnichova. A tam jsme měli kamaráda, který našel tehdy odvahu, a zdrhnul. Co vám budu povídat, z Mnichova jsem neviděl nic. Z prvního automatu jsme mu zavolali. Za půl hodiny už nás vedl do hospy, kde jsme prokecali celou dobu několikahodinové zastávky výletníků a vypili tolik Heinekenů, že mi to pivo od té doby chutná. A pak už jen zpět na vojnu mezi baraby a myslet na to, co nám ti komunisté vzali a čím nás celou dobu krmili Ale hlavně na to, jak je Paříž krásná.
Petr Burian
Pacient Robert
Lidé přijímají svůj osud všelijak. Zvláště pokud jim onen osud do cesty postaví překážku, která se přeskočit snad ani nedá.
Petr Burian
Devadesát pět tisíc
Také já se vyjádřím k požadavku na vyplácení 95 tisíc měsíčně pro první dámu. A také já moc nechápu, co se tady vlastně řeší.
Petr Burian
Je zatopeno
Naše město, náš kraj, zasáhla ještě silnější povodeň než v roce 1997. Všem po celé republice, kde ještě voda hrozí, přeji minimální škody, nejlépe žádné!
Petr Burian
Kdo nepracuje, ať nejí
Již tři měsíce nechodím do práce. Válím se na zahradě a každé odpoledne čekám, až konečně někdo z rodiny přijde z práce domů.
Petr Burian
Co vlastně chceme?
Také se mi moc nelíbí, kam západ směřuje. Nelíbí se mi, že je v Evropě spousta migrantů jiných životních hodnot s kapesními nožíky připravenými bodat. I když k nám nechtějí.
Další články autora |
Putinův fotbalista. Čech strhává vlajky Ukrajiny a šíří propagandu. Je za hrdinu
Premium Příběh Jaroslava Dolejše je ukázkou, jak funguje ruská propaganda a jak se z amatérského sportovce...
Obyčejně nikoho nepodporuji, ale teď musím, řekl Schwarzenegger k volbám
Herec a bývalý guvernér Kalifornie Arnold Schwarzenegger oznámil, že v prezidentských volbách v USA...
V Rakousku bojují o život dva Češi. Jeli na střeše metra, srazil je nadchod
V rakouské nemocnici bojují o život dva Češi, kteří se v úterý ve Vídni vážně zranili při jízdě na...
Astronomická pokuta. Rusko žádá po Googlu už 2,1 kvintiliardy dolarů
Rusko požaduje po americké společnosti Google uhrazení rekordní pokuty v souvislosti s blokací...
Mlátící komando na Václaváku. Hledá se mladičký esenbák ze slavné fotky
Seriál Klidně by spolu mohli chodit, ale každý se postavil na opačnou stranu barikády. Slavný snímek...
V Austrálii uhynul Cassius. Největšímu krokodýlovi v zajetí bylo 110 let
V Austrálii uhynul 5,48 metru dlouhý krokodýl Cassius. Držel rekord jako největší krokodýl žijící v...
Češi stále více šetří na kultuře. Měla by reagovat na současné dění, myslí si
Kultura by měla reagovat na současné dění, myslí si podle průzkumu 66 procent obyvatel České...
Rusko několik hodin nepřetržitě útočilo na Kyjev, přibylo požárů a zraněných
Ukrajinská metropole Kyjev už od brzkého rána čelila ruskému útoku bezpilotními letouny. Nálety si...
Hvězda s copánky nahradí Sunaka. Britské konzervativce povede Badenochová
Britskou opoziční Konzervativní stranu nově povede bývalá ministryně obchodu Kemi Badenochová,...
Prodej bytu 2kk, ulice Pažoutova, Písek - Budějovické Předměstí
Pažoutova, Písek - Budějovické Předměstí
3 449 990 Kč
- Počet článků 161
- Celková karma 26,34
- Průměrná čtenost 1447x