Já byl v 88' na Litvě. Ještě štěstí, že na mě bylo poznat, že jsem turista z ČSSR. Promluvil jsem totiž rusky (jinak jsem neuměl). Musel jsem cestoval přes Leningrad. Ale Litva pěkná a vše levné. Narozdíl od Ruska.

v tech samych letech jsem dal "odvazne" jizni Spanelsko autobusem.... never ever! ale zbytek vzpominek na stejny vlne, jako ty Vase na Pariz. fajnovej cerven preju

Do Madridu jsem jel hned po vojně 34h autobusem. Malém mě kleplo :-)) Ať se daří a díky.

Tož něco podobného - to okouzlení Paříží jsem zažívala již v červenci roku 1968. Pak přišel v 21. srpen a konec. a 20 roku doma. V P aříž jsme byli celý týden, viděli jsme úplně všechno - z Louvre mám fotku před Monou Lisou, (to se mohlo), jen Versailles jsme nestihli. A kresby - i fotografie. Byla jsem z tam i později, ale ten první zážitek je nezapomenutelný.

:-) V šedesátých letech byli rodiče na svatební cestě Švédsko, Finsko. Také měli nezapomenutelné zážitky. Pěkný den paní Mirko.

Za krásnou vzpomínku velká karma .

Já si ten svůj rok odkroutil v 1988 v Rokycanech, ale díky házené se mohl podívat do západního Německa už před revolucí. Ty nervy na hranicích kvůli ukrytým pár markám, a pak za čárou v zemi ideologických nepřátel kulturní šok z toho, jak bylo všude v těch vesničkách čisto, lidé pohodoví, krámy plné zboží (nebo jen to překvapení z čistých a voňavých záchodů na benzinkách)... Prostě to bylo to "pozlátko", jak říkali naši soudruzi.

Díky.. Já se s atletikou dostal jen do DDR, Polska a Maďarska. Ovšem i Budapešť tehdy byla jiná než města u nás :-))

Super vzpomínka Já byl v té době taky na vojně a ve chvíli, kdy otevřeli hranice a já dostal dovolenku z východního Slovenska, převlékl jsem se doma do civilu, vzal pas a jel se vlakem na otočku podívat poprvé v životě do Vídně. Tehdy jsme jako vojáci ZVS nesměli na veřejnosti chodit v civilu, natož cestovat za hranice byť jen třeba do NDR. A asi první a největší šok pro mne bylo setkání s vojáky USA hned na vídeňském nádraží Podle toho co nám tehdy na PŠM tlačili do hlav, tak to měli být úhlavní nepřátelé

Já si civil vyběhal a měl jej povolený. A tuším, že v 91 už jsme mohli v civilu na dovolenou běžné. Vídeň taky nádherná.

Ano - Stuttgart 1989. Nežít v socialismu, takhle silné, nepřenosné zážitky nikdy nemáme...

To máte pravdu :-)