Komunismus? Děkuji, nechci

Není tomu ještě tak dávno, co komunisté vládli a ovládali naše životy. Bez jejich podpory, bez jejich souhlasu, bez jejich nařízení a bez jejich špiclování si člověk pomalu ani neupšouknul.

Kdo chtěl něčeho dosáhnout, byl odkázán na jejich zlovůli. Chtěls být ředitelem školy, úřadu, fabriky či pracovat v zahraničním obchodu, musels jejich režimu posluhovat a nesměl jsi plavat proti proudu. Pokud ano, tak tě utopili. Nikdo nikdy nedosáhl ničeho, aniž by neměl za zády oddaného soudruha. Člověk byl vězněm komunistů a jejich režimu.

Veřejné mínění bylo oblbováno mašinérií překrucovaných pravd. I blbosti, která je v celostátních médiích opakovaná stále dokola, nakonec podvědomě uvěří nemalé procento lidí. Zvláště pak, když nemají každodenní srovnání s jinými informacemi. Za desetiletí těchto jednostranných pravd podlehlo tomuto vymývání mozků mnoho a mnoho lidí. V každém člověku, který v tomto režimu žil, se tato účelová propaganda nesmazatelně vryla do paměti.

Pak najednou se to v socialistické Evropě začalo mlít a komunistické režimy padaly jeden za druhým. Možná to komunisté pustili záměrně, možná byli opravdu poraženi na hlavu. Pravdu se stejně hned tak nedozvíme, pokud vůbec někdy.. Nejsem ekonom, ale podle mého názoru to komunisté v osmdesátém devátém pustit museli, protože to už ufinancovat prostě nemohli. Lidé sice měli zalepená ústa prací se sociálními jistotami pro každého, jenže to vše stálo hromady peněz, které docházely.

Když si dnes přečtete průzkumy veřejného mínění, dozvíte se, že si lidé nepřejí navrácení totality, ale KSČM je přesto třetí nejsilnější stranou. Ta KSČM, která se stále hlásí k postojům komunistů z dob totality.

Pro komunisty dnes hraje do karet situace na politickém nebi, kdy hvězdy hvězd bodají jeden do druhého a u koryta se pouze perou o ta koryta. Komunisté těží i z toho, že vlastně za celou dobu od revoluce neměli výrazný skandál. Těží z toho, že nejsou zase tak často zvaní do televizních debat, že je kdejaký politik haní a tak se komunisté celé ty roky tváří a chovají, že se jim jen a jen křivdí. I toto člověk vnímá a proto si mnozí začínají myslet, že komunisté zařídí spokojenější život.

Ani se moc nedivím, že komunistům volební preference neubývají i po tak dlouhé době. Po celou tu dlouhou dobu totiž všichni ostatní politici u moci dělají vše proto, aby komunisté získávali stále větší a větší moc. Komunismus bylo a je zlo. Je to totální nesvoboda života. Je to ovládání lidí a nucení k slepé poslušnosti.

Za minulého režimu bych neměl ani náhodou možnost tato slova veřejně šířit. Ano, nelíbí se mi vládnutí a rozhodování dnešní politiky, ale stále mám svobodu se ozvat. Mohu veřejně napsat, že dnešní politici sami svým chováním přihrávají komunistům preference. Stále mohu svobodně volit a stále mám velkou naději, že se najdou ti praví, které nebude zajímat převážně vlastní blaho. Za komunismu jsem měl jen jednu jistotu. Jít a volit dokola to samé.