Přísahám při svém životě a lásce k životu, že nikdy nebudu žádat, aby ostatní žili pro mne, a budu bojovat proti těm, kteří nutí lidi žít pro jiné lidi. Pokud bych porušil slib, odejdu s J.G.
Přísahám při svém životě a lásce k životu, že nikdy nebudu žádat, aby ostatní žili pro mne, a budu bojovat proti těm, kteří nutí lidi žít pro jiné lidi. Pokud bych porušil slib, odejdu s J.G.
Socialisté vědí, že lidé vždy budou usilovat o zisk. Tedy že vždy budou ze všech sil zlepšovat životní podmínky bez ohledu na překážky. A tak mohou tyto pracovité lidi okrádat a utlačovat regulacemi, ale oni stejně časem najdou způsob, jak vytvořit zisk. Co udrží i socialisty v zisku bez práce.
Kapitalisté vědí, že socialisté vždy se budou snažit maximalizovat zisk bez práce, ať už pomocí násilí, nebo práva. A tak nemohou nikdy přestat bránit vlastnické právo, nebo se schovat do anonymity.
Přeci jen socialisté i kapitalisté jsou lidé, a ti přirozeně maximalizují zisk, a ziskem se nemyslí jen ten peněžní.
Proto vzniklatajná dohoda pracujících zákazníků.
Dohoda vznikla pro lidi, kteří svou práci svobodně směňují za práci ostatních kvůli maximalizaci svého užitku a tím i užitku ostatních. Též jsou lidmi dobrovolně podporující těch, u kterých jim to přináší zisk nepeněžní.
Historie je protkaná neefektivními snahami o zvětšení svobody, a tak využitím dosavadních znalostí se pokusme dělat to, co funguje, a neopakovat chyby.
Slibujeme, že budeme vykonávat tuto práci:
Hlavní prací je vzdělávání, protože bez znalostí, jak krádež, podvod, nátlak nám škodí, se nelze efektivně bránit těmto ztrátám.
Zemi trápí spousta neefektivity, která nás drží v chudobě oproti tomu, v jakém bohatství bychom mohli žít s efektivnějším vykonáváním práce. Tuto neefektivitu vidíme i u konkurenčních stran, které mají za cíl svobodu a blahobyt. Nechceme to dělat stejně neefektivně a tak se vždy budeme snažit, aby změny byly nejen dlouhodobě ziskové pro pracující lidi, ale aby zároveň netvořily krátkodobě ztrátu pro pracující lidi. Budeme tedy usilovat vždy o snížení všech dotací plošně o stejný procenta. Aby nemohla být tato dobrá myšlenka zneužitá k vytvoření závisti a pocitu ztráty zisku vůči jinému člověku, který by dále mohl čerpat zisk ve stejné výši. Snižuje se to proto, že to škodí společnosti a všem, aby to nebylo socialistické zvýhodňování některých na úkor ostatních. Stejně tak budeme postupovat při snižování úlev na daních, které působí na lidskou psychiku opačně, ale chudobu způsobují stejně jako dotace, pokřivením tržních signálů.
Země trápí spousta nesvobody, která nás drží v chudobě oproti tomu, v jakém bohatství bychom mohli žít, kdybychom měli větší možnost volby. Uvědomujeme si, že nesvoboda je tržní důsledkem nedůvěry lidí mezi sebou. Budeme tedy zákony zvyšující svobodu schvalovat až poté, co společnost bude důvěřovat, že tato svoboda přináší zisk všem a ne jen společnostem, kterým přináší větší zisk. Protože nucené svoboda jen tvoří snahu ukázat a najít případy, kdy se svoboda na první pohled nevyplatila a tím i tvoří odpor ke svobodě. Všeobecný strach ze svobody ostatních lidí se dá srovnat se všeobecnou hrůzou z čarodějnictví a s podezíravostí, kterou plodí nesvobodu.
Budeme tedy budovat důvěru mezi lidmi a to nejen vlasteneckou, ale i vůči ostatním lidem a hlavně vůči dětem. Přestože všichni budeme svobodně maximalizovat svůj zisk, spojuje nás touha mít se lépe a dosáhnout nejlepší možné životní úrovně. Abychom toho dosáhli, každý by měl zlepšovat svou životní situaci, aniž by byl nucen neefektivně zvětšovat životní úroveň cizím lidem.
Zákony snižující svobodu budeme vždy neschvalovat s vysvětlením, jak škodí ostatním pracujícím.
Zloději a lidé volající po nesvobodě a dalších socialistických hodnotách nejsou zlí, jen nevidí, že stejnou logikou je jim i škoděno ostatními lidmi a protože ostatních je vždy více, tak i negativní důsledky přesahují pozitivní a tak jejich úsilí netvoří blahobyt.
Pokud zloděj chtěl bezpracně na úkor jiných se obohatit, není správné ani efektivní chtít zloděje poškodit (potrestat) stejně jako to zamýšlel on nám. Budeme usilovat o to, aby zloděj museli škodu nahradit a tím svoje činy napravit, co nejlépe, jak bude moci. Aby škoda zůstala na zlodějích a ne na lidech dodržujících pravidla společnosti. Trestáním bychom jen tvořili další škodu a snižovali bohatství ve světě. Škodu musí napravit i ti, kdo ji způsobili svou nedbalostí omylem.
Míra legálního vykořisťování se sama sníží poté, co společnost nebude žádat nesvobodnou monopolní práci.
Věnujme se tedy tvorbě důvěry v ostatní lidi, a pak si chudí sami sobě sníží zdanění.Bohatí dokážou zdanění přesunout na chudé, protože oni jsou ti motory, bez kterých se ostatní neobejdou. Mezi ně bohužel autor nepatří.
Zdroj: inspirováno příběhem o J.G a mnoha dalšími knihami.
