Proč být radši investorem než filantropem.

Pokud chceš zlepšit svět k lepšímu, kým se staneš? Filantropem, nebo Investorem. Ekonomové mají jasno.

Od nepaměti se učilo o ctnostech jako šetrnosti a varovalo se před plýtváním a rozmařilosti. Vždy však existovali rozmařilci a zjevně se vždy našli teoretikové, kteří jejích rozhazování ospravedlňovali.
A tak jako v každý době, se pokusím vyvrátit omyli dnešních teoretiků, co hájí plýtvání.
Dnes se už opět zapomnělo, že úspory v zájmu jednotlivce, jsou také v tom nejlepším zájmu země. Že racionální spořicí člověk co se stará o vlastní budoucnost, nejenže neškodí, ale naopak pomáhá celé společnosti.
Ujasníme si to nejdříve příkladem od Bastiata. Představme si tedy dva bratry, z nichž jeden utrácí a užívá si života a druhý šetří a investuje. Každý z nich zdědil částku, která mu přináší příjem 50 000 ročně. Nebudeme počítat s daní z příjmu a ani otázku zda by oba bratří měli pracovat, aby si vydělali na živobytí, nebo zda by měli dát většinu svého příjmu na dobročinné účely, protože takové otázky nejsou pro nás momentálně důležité.
První bratr Rudolf, je rozhazovačný. Neutrácí jen kvůli svému temperamentu, ale z principu. Je pokračovatelem Rodberta který v polovině devatenáctého století prohlásil, že kapitalisté „musí svůj příjem utratit do posledního penny za luxusní zboží, protože když se rozhodnou šetřit zboží se bude hromadit a část pracujících nebude mít práci“. Rudolf je vidět v nočních podnicích, dává vysoké spropitné, udržuje okázalý dům s řadou sluhů, má několik řidičů a neomezuje se v počtu aut, která vlastní. Udržuje závodní stáj, vlastní jachtu, cestuje, zahrnuje svou ženu diamantovými náhrdelníky a kožichy, dává drahé a zbytečné dárky svým přátelům, a zbytek dá na charitu.
To všechno dělá z příjmu a co jiného sním? Když šetření je pro něho hříchem. Nemusím zdůrazňovat, že Rudolf je oblíbený v restauracích, obchodech, ve zlatnictví, prostě v podnikání všeho druhu. Považují ho za veřejného dobrodince. Určitě je každému jasné že vytváří pracovní místa a dává tak své peníze do oběhu, protože utratí každý rok všechen příjem, tedy 50 000. Za to jeho bratr Filip je mnohem méně oblíbený.
Bratr Filip na rozdíl od něho je zřídkakdy viděn ve zlatnictví v restauracích a v nočních podniků. Filip žije mnohem skromněji, utrácí jen kolem 25 000 a lidé, kteří vidí pouze to, co je utraceno hned vidí, že poskytuje méně než polovinu pracovních míst v porovnání s Rudolfem. Neutracených 25 000 je stejně tak zbytečných, jako by vůbec neexistovaly.
Správný ekonom musí, ale vidět i to co není vidět na první pohled. Musí vidět, že Filip zbylých 25 000 nehromadí pod postelí, ale uloží do banky nebo investuje. Když je uloží do banky nebo spořitelny, tak jsou bud krátkodobě zapůjčeny fungujícím firmám jako pracovní kapitál, nebo jsou použity na nákup cenných papírů. Jinými slovy Petr investuje své peníze bud přímo sám nebo nepřímo přes banku. Když jsou peníze investovány, jsou použity na koupi nebo výstavbu kapitálových státků (hodnotných věcí: domů, kancelářských budov, továren, lodí, atd…). Kterýkoliv z těchto projektů dává do oběhu tolik peněž a vytváří tolik pracovních míst jako stejná částka utracená přímo na spotřebu! Stručně řečeno, úspory jsou v moderním světě pouze jinou formou výdajů. Častým rozdílem je, že peníze, jsou dány někomu jinému, aby je utratil za prostředky, které povedou ke zvýšení bohatství. Takže Filip dává peníze jiným, jako to dává filantrop Rudolf, ale s tím rozdílem, že je dostane i zpět a v zisku budou obě strany. Filantrop většinou peníze jen daruje jiným, ale většinou ne tak schopným lidem jako investor. Investor je dává lidem, který za ně dokážou budovat bohatství klidně celí život a ještě je vrátit, aby investor mohl pomoci dalším. (Jen pro úplnost, pokud projekt vydělává znamená to že přináší užitek svým zákazníkům, takže projekt pomáhá dalším lidem. Investor pomohl financováním zlepšit produkt akcionáře nebo dlužníka a ten následně může lépe pomáhat svým zákazníkům. Filantrop většinou dá peníze na jídlo a ošacení, ale nezajistí, aby se s problému daný člověk dostal, nedá mu práci, jen vytváří umělé města plné lidí čekající na pravidelnou pomoc od charit.)  
 
Filip i Rudolf tedy dohromady poskytnou stejný množství peněž do oběhu. Rozdíl je že Rudolfova podpora pracovních míst je vidět na první pohled a Filipova podpora není hned vidět na první pohled, čeho využívají socialisté, aby přesvědčili méně pozorné lidi k tomu, aby si mysleli, že ti co spoří a investují, jsou špatní.
Správný ekonomovy, ale nestačí jen tohle krátké období. Správného ekonoma zajímá i dlouhodobý důsledky jednání obou bratrů.
Rudolf po pár letech stále podporuje 50 000, a nebo méně. Pokud ty aktiva co má už lidi nechtějí a nevyužívají je, ztratil příjem a už nepomáhá podporovat pracovní místa. Je to jen otázka času, kdy z bohatého bude chudý a u lidí už nebude oblíbený, ale označovaný za zkrachovalce a zoufalce.
Filip po pár letech pokud správně vybíral investice. Tak za svojí úspěšnou práci byl odměněn ziskem, který nevyužil pro svoje užívání a potěšení, protože mu stále stačí utrácet jen 25 000. Zisk využije zase investováním a bude moci pomocí financovat ještě větší a důležitější projekty pro ostatní. Jeho celkový příjem a výdaje (25000 + investice) budou větší a tak i jeho pomoc a podpora pracovních míst bude větší než na začátku příběhu. Lidé ho stále nebudou mít rádi, jen mu budou více závidět, i když díky nim má jí práci, kterou oni nedokázali vytvořit. Dokud lidé nebudou dostatečně vzdělaní a schopní vidět i to co není vidět na první pohled, je Filip odsouzen žít na okraji společnosti, vyhýbat se novinářům. Pokud by tak nedělal a většina by neviděla jeho pomoc, kterou skutečně dělá, ale jen zvětšující se majetek, pak by mu hrozilo, že by tato většina se uchýlila k pirátství a krádežím pomocí síly (státu). Nejspíše by ho chtěla zdanit, nebo regulací mu říkat co má jak dělat, i když on je ten kdo uspěl při rozhodování co lidé budou potřebovat ne oni.   
Ne vše jde vysvětlit jedním příběhem. Většina omylů pramení až tak základních omylů, že se to zdá až neuvěřitelné. Třeba úspory je někdy používáno ve smyslu prostého hromadění peněz a někdy jako investice, bez trvale udržovaného rozlišení mezi oběma významy.
Prosté hromadění peněz, probíhající iracionálně, bez příčiny a ve velkém rozsahu, je ve většině ekonomických situací škodlivé. Tato forma hromadění peněž je však EXTREMNĚ VZÁCNÁ.
Odlišujme to, že když je krize a lidé snižují svoje výdaje a investice a snaží se zachovat své finanční zdroje. Neutrácí méně, protože by chtěli, ale protože si chtějí být jisti, že pokud ztratí svá místa, jejich kupní síla stačí na delší období. Že si za pár měsíců koupí více protože ceny klesnou níže. Že si za pár měsíců koupí více akcii. Je chybou nazývat toto přechodné odmítnutí nákupů „úsporami“. Neplyne totiž ze stejných motivů, z jakých vznikají skutečné úspory. Ještě vážnější chybou je to označovat za příčinu krizí (depresí). Právě naopak, je důsledkem krize.
Je pravdou, že toto odmítání nakupovat může krizi prodloužit a prohloubit v dobách, kdy stát zasahuje do podnikání, kdy firmy a lidé nevědí, co vláda udělá, dojde k vytvoření značné nejistoty (krize). Vinit pak „přebytečné úspory“ z prodlužování krize je chybné, protože to je jen důsledek toho, že stát vytvořil další nejistotu měněním pravidel ve společnosti. Prostředky se ale nikam neztratili, jen uložili a budou opět použity, až opět lidé získají v něco důvěru a to může být opět původní zboží, nebo produkt řešící problém, který vytvořil současnou nejistotu (krizi). (třeba důvěru v Bitcoin).
Bonus: Držení bitcoinu v trezoru je jako mít peníze pod peřinou, není to výdaj. Pozor ani tohle není iracionální a hloupé hromadění peněz! I tyto prostředky jsou spořeny na budoucí výdaje akorát výdaj je vetší než si může majitel teď dovolit, nebo tyto výdaje nejsou teď potřeba.
Pokud vám položím tedy otázku. Komu půjčíte svoje auto dobrému řidiči nebo špatnému řidiči?
Proč se na to ptám, když je to jasný? Tady každý ví, že má větší šanci, že auto se mu vrátí nerozbité, když ho půjčí dobrému řidiči. Stačí tedy zjistit kolik má měsíců bez havárky.
Pokud se zeptám trochu jinak. Komu darujete svoje auto, dobrému řidiči nebo špatnému řidiči?
Pokud vám jde o to aby vaše bývalí auto dlouho sloužilo a bylo co nejlépe využito dáte ho dobrému řidiči.  Pokud ale vás ovládnou emoce, tak ho dáte špatnému řidiči protože, ten přeci nemá auto, protože ho zrovna rozbil nebo rozbije a bude potřebovat další. Za to dobrý řidič ho nepotřebuje, proto svoje auto nerozbil, využije ho maximálně k podnikaní atd. Pak ano dali jste věc tam, kde je potřeba více, ale podpořili jste přitom ničení aut, globální znečištění, možná další zraněný lidi při dopravní nehodě.  Jen jste oddálili řešení skutečné příčiny a to je že by špatný řidič neměl řídit a měl by se naučit řídit.
Zde je to bud jasný nebo pochopitelný. Ale díky státnímu školství přestaneme myslet racionálně jakmile jde o peníze.  
Komu půjčíte svoje peníze bohatému nebo chudému? Je to stejný jako s autem.
Komu dáte svoje peníze bohatému nebo chudému? Je to stejný jako s autem. Chudý ty peníze jen utratí za svoje potřeby a dál bude žít stejně. Nic nezmění a zase se dostane do problému. Jen se oddálí situace, kdy bude muset přestat žít nad svojí aktuální individuální životní úroveň a začít žít pod svojí aktuální životní úrovní, aby mohl něco našetřit a s toho začít budovat bohatství které bude zvyšovat jeho individuální životní úroveň.
Bohužel sám zkouším, jestli se někdo chudý dokáže změnit, když dostane peníze. Ale vždy je to stejný, ti lidé se nezměnily. I zde jsou vzácné situace, kdy člověk měl dostačující návyky a kvůli smůle a zároveň těžké životní situaci se dostal do problému, tomu pak darování peněz pomůže. 
Čas textu z knihy: Ekonomie v jedné lekci.