Největší problém firem.

Problém který zhoršuje efektivitu každé velké firmě a i státu.  Kdy se tak děje? Proč se snažit tento problém řešit? Jak problém odstranit? 

Spočívá v tom, že firma je natolik velká, že jí majitel (majitelé)nedokáže řídit sám a musí si platit lidi k řízení a správě majetku.
Manažer je placený za to aby maximalizoval zisk firmy. To může být v některých situacích v rozporu s jeho vnitřními motivacemi, který má každý člověk. Protože každý člověk maximalizuje svůj vlastní užitek, tedy zisk.
Kdy se tak děje:
Manažer má vyřešit nějaký problém, který trápí firmu a vybere si řešení, který pro něho znamená nejmíň práce i když to není nejziskovější řešení pro firmu. Dělá vnitřní kompromis mezi svojí maximalizací zisku a maximalizací zisku firmy.
Tento problém se, ale vyskytuje v celé firmě. Mistr může dávat přednost nebo odměňovat zaměstnance se kterými dobře vychází. I když by měl odměnit zaměstnance, kteří firmě přináší největší zisk.
Zaměstnanec by měl vykonávat co největší zisk firmě, aby firma byla konkurence schopná a on si nemusel hledat novou práci. Přesto když je přesvědčen, že se to nezjistí, tak maximalizuje svůj zisk, nepracováním, drobnými krádeži, a nebo prací na vlastním byznysu (melouchy a bokovky).
Tento problém zvětšuje náklady na výrobu zboží a zhoršuje konkurence schopnost firmě. Firmy, které mají nejvíce zaměstnanců, kteří dávají přednost vlastnímu zisku nad ziskem firmy, pak krachují.
Typicky firmy s velkými odbory. Které mají bohužel právo legálně porušovat vlastnické právo majitelů. Kde stávkující (nepracující) nemůže být vyhozen nebo nahrazen, což poškozuje ostatní pracující zaměstnance a majitele. Odbory se netají tím, že se snaží maximalizovat zisk zaměstnance, což je v rozporu se zájmy zákazníků, kteří chtějí levné a kvalitní zboží. Takže když překročí únosnost, ztratí zákazníka a někdo přijde o práci, nebo celá firma zkrachuje.
Popisovaný problém je typický pro státní sektor, kde je tato neefektivita v největší míře kvůli tomu, že samotná firma používá k financování své neefektivity násilí a drží si monopol. (daně). Co se dobře schovává za vyžadované násilí od zákazníků, kteří po firmě chtějí, aby dělala některé násilné praktiky.
Proč se snažit tento problém odstranit?
Zvýšené náklady, způsobené tímto problémem jsou obrovské a jakmile firma dokáže tento problém řešit, nemá problém konkurovat a tím zajistit i vysoké platy zaměstnanců a jistou práci. Vedlejším efektem je i decentralizované řešení problémů.
Jak problém odstranit?
Tento problém může odstranit jen vlastník. Zaměstnanec nebude mít rozpor mezi vlastními zájmy a zájmy firmou, jen když bude vlastníkem, nebo jeho plat se bude odvíjet od zisku firmy.
Pozor tento problém neřeší úplně dobře, když manažeři dostávají odměny ze zisku za daný rok. Pro firmu je dobrý, když nevykazuje zisk, protože nemá pak ztrátu daňovou.  Přesto manažeři nedělají tak, aby firma nevykazovala zisk, protože čím větší zisk firma vykáže, tím oni mají větší odměny ze zisku.
(ps: dobrý investor, nekouká ve výročních správách na čistý zisk, protože vůbec nic neříká o stavu společnosti.)
1) Zaměstnanci by měli mít plat přímo navázaný na produktivitu. Bývá to pohyblivá složka v platu, kterou zaměstnanci nemají rádi, protože je nejistá a nekompromisně je motivuje pracovat efektivně. Což nejde ošálit papírově (byrokraticky).
Plat zaměstnance = cena vyrobeného zboží bez marže – náklady na suroviny– reklamace.
Než mě začnou zaměstnanci kamenovat, zvažte i to, že může díky tomu z firmy zmizet otravná byrokracie, která nařizuje, jak zaměstnanci mají pracovat. Protože žádný z nich není motivovaný se poflakovat a samotní zaměstnanci jsou i motivováni vyloučit zaměstnance, který snižuje produktivitu.
Mistři a technologové ve výrobě tedy nemohou říkat, jak má kdo dělat, jen doporučovat, a hlavně být podporou pro dělníky.
2) Údržbáři, opraváři, ostraha a další podpůrní pracovníci.
Nelze je motivovat stejně, jako zaměstnance ve výrobě. Vymýšlení správného ohodnocení tak, aby motivovalo k největší efektivitě je hodně individuální, přesto zde uvedu přiklad.
Plat údržbáře = % z ceny vyrobeného zboží bez marže – náklady na opravy a údržbu – cena prostojů.
- Údržbář by tedy byl závislý na množství odvedené práce zaměstnanců ve výrobě. Ano to nemůže ovlivnit, ale musí to tam být. Pokud se nevyrábí, nemůže být odměněn. Protože bez zboží není ani odměna od zákazníka. (až na výjimečné situace, za udržování funkce a hodnoty majetku, kterou platí majitel)
- Údržbář je platem automaticky motivovaný udržovat takový stav strojů, který je nejvýhodnější pro firmu, a i pro něho. Pro firmu je lacinější hradit náklady na dobrou údržbu než hradit výměny rozbitých součástí strojů a penále za nedodání zboží včas kvůli prostojům.  Což je zároveň výhodné pro údržbáře, protože údržba je méně náročná než oprava. Zároveň je motivovaný pracovat tak, aby zbytečně nezastavoval výrobu, která určuje jeho plat.
ps: bot 1 a 2, také automaticky motivuje, aby nikdo nesabotoval a nepoškozoval stroje (ani zaměstnanec ve výrobě ani údržbář)
3) Manažeři a technologové a další, co řídí firmu.
Tito zaměstnanci by neměli být motivováni ziskem, jak bylo už výše zmíněno, ale nárůstem hodnoty.
Při jejich práci nejsou důležité krátkodobé výsledky, ale dlouhodobé. Takže plat by se měl odvíjet od změny hodnoty firmy.
Plat manažera = (účetní hodnota firmy na konci roku – účetní hodnota firmy na začátku roku) * XX%.
XX% představuje % podíl zisku o který je majitel ochoten se rozdělit se správci jeho majetku. (samozřejmě by bylo vypláceno průběžně, každý měsíc)
4) Politici a úředníci.
Aby státní zaměstnanci byli motivováni sloužit a pomáhat svým občanům. Musí se jejich plat odvíjet od životní úrovně občanů.
Plat politika a úředníka = Průměrný celostátní plat ve veřejném sektoru * X
Pokud u nás nebude dostatečná svoboda, aby firmy mohly konkurovat, tak nebudou schopni dlouhodobě zvedat platy zaměstnancům a tím se nezvednou ani platy státních zaměstnanců.
Ano politici se mohou pokusit zneužít svojí moc a násilím zvyšovat platy ve veřejném sektoru. To vždy učiní tyto firmy nebo sektory nekonkurenceschopnými a ty zkrachují, nebo to zvýší zdanění, které také vede k nezaměstnanosti, nebo k zadlužení a k inflaci či krachu státu. Tahle rizika už musí občané odhalit sami a včas takové politiky nechat ve volbách zkrachovat.
Jaký tedy bude mít plat:
Politik:  Tato práce vyžaduje vysoké ekonomické vzdělání a další schopnosti jeho X = (2 až 4)
Úředník: X = (+1-).
Učitelé, Doktoři, Hasiči atd: By měli být placeni tržně a podobným způsobem ohodnoceny a motivováni, jako zaměstnanci ve veřejném sektoru. (jako údržbáři a zaměstnanci ve výrobě)
Jak toho docílit více popisuji v článku: „Jak dlouhodobě snížit daně“.
Nutno ještě dodat. Díky dobře nastavené motivaci, není potřeba zaměstnávat ve firmě lidi, kteří kontrolují jiné lidi, nebo plýtvat prostředky na vnější motivace. Protože zaměstnanci se sami hlídají a motivují, mohou mít o tyto úspory větší plat.
Firmám by prospělo mnohem více, kdyby zaměstnanci nedávali část svého platu do odboru, ale do nákupu firemních akcii, které by jim patřily. Což dokáže také přinášet benefity.
Pro ekonoma je nepochopitelné, proč firmy dávají různé dárky a slevové šeky. Když šeky a dárky mají menší užitek pro zaměstnance než peníze, které by jinak mohli dostat ve výplatě. (pravdou je, že by tyto peníze byly zdaněny, ale individuální užitek nemusí být menší)
Pokud tyto hloupé benefity mají udržet zaměstnance, pak je efektivnější jim dát firemní akcie. Které v případě potřeby jdou lehce směnit na peníze. A daňový časový test 3 let by je motivoval držet akcie a tím motivoval k efektivnější práci, protože by pracovali částečně pro sebe a se svým majetkem. Tím by se zmenšil problém rozdílných cílů.
Děkuji, že si uděláte čas na vzdělávání se, protože ekonomická negramotnost je kořenová příčina nízké životní úrovně.